Pavlína Šulcová : Nerada prohrávám, to mě nutí tvrdě trénovat !

Když jsme se potkali po českém poháru v  Bedřichově, kdy si Pavlína při pádu v kamenité sekci ošklivě roztrhla koleno a bylo zřejmé, že bude nutné ránu šít, netrápila jí bolest, ale obava, aby mohla před silničním šampionátem odjet poslední těžký trénink v kopcích. I taková může být oddanost sportu….Nakonec na mistrovství ve spurtu skončila těsně za stupni vítězů….

Pavlo, gratulace k čtvrtému místu na MČR – ale je to brambora. Těší Tě výkon , když na krku nic necinká nebo jsi zklamaná ?
Děkuji- výkon byl slušný, že to necinklo to zamrzí, ale taková je cyklistika. Musím smeknout před výkonem Martiny (Sáblíkové-pozn. red.),  je fakt silná!

Jaké máš vlastně pro letošek hlavní cíle?Výkonnostní cíle si příliš nekladu, nějak mě to svazuje, když se pak výsledek nepovede, jsem zklamaná.. Snažím se připravit na každý závod co nejlépe. V podstatě jakýkoliv start je i cíl 🙂

Tvoje cesta ke kolu- jaká vlastně byla ? Vzpomeneš na svůj první cyklistický trénink ?
Cyklistice jsem se naplno začala věnovat po porodu syna Františka, kterému je nyní 9 let. První dva roky byly takové na rozkoukání, s tréninkem to moc společného nemělo. Vyjížďky na hodinu, na dvě…. První trénink po porodu si pamatuji moc dobře ! Po dvou letech nic nedělání jsem ujela asi 25km v terénu a byla z toho totálně mrtvá .

Ale sport tě provázel od mala….
Ano, prý jsem nikdy moc v klidu nevydržela. Vše začalo asi ve 4 třídě, kdy kamarádka řekla, ať s ní jdu na lyžařské závody. Ze sklepa jsem vytáhla svoje běžky a postavila se na start. Do cíle jsem pak doběhla jako druhá, ale vypadala jak sněhulák. Pak za mnou došel trenér z lyžařského oddílu, slovo dalo slovo a běžek jsem se až do 18let nezbavila . Studovala jsem pak na sportovním gymnáziu v Jablonci nad Nisou, kde má běžecké lyžování dobré zázemí.

Jaký přelom v tvém sportovním životě znamenalo mateřství ?
Žádný přelom ve sportovní kariéře nenastal, jelikož už jsem 2 roky předtím nic  moc  nedělala, šlo vlastně o nový začátek. Ke sportu mě po porodu vrátil přítel. Tou dobou jsem ale zároveň  dokončovala bakalářské studium, moc času nezbývalo. Hlavně Faninek (syn-pozn. red.) nebyl moc spací miminko, takže ty začátky byly opravdu hodně náročné. Když usnul, což bylo tak na hodinu, rychle jsem skočila „do kůže“ (slengové označení cyklistického oblečení-pozn.red.) a aspoň něco natočit. Když jsem měla hodinu na tachometru, myslela jsem kdoví  jak netrénuji.

Jak  vypadá teď tvůj běžný den ?
Každý den vylézám z postele v 6:30, nachystám Fandíčkovi vše potřebné a odvezu do školy. Pak nějaká rozcvička, snídaně, 10:00 trénink, ve 3 pro Fandu do školy a pak s ním na jeho trénink, hraje tenis 3x v týdnu. Pak domu a povinnosti jako každá jiná matka J. Velký dík patří celé mé rodině a přátelům, kteří mě v cyklistice podporují. Moc si toho vážím, bez nich bych nikdy nemohla na kole, na této úrovni jezdit.

 K cyklistické přípravě patří neodmyslitelně jarní kempy v teple. Jak zvládáš odloučení a na jak dlouho jsi nejdéle odcestovala ?
Soustředění absolvuji sama bez rodiny, kdyby to šlo, ráda bych si syna vzala s sebou, ale to by znamenalo ještě jednoho  človíčka na hlídání  navíc a to si finančně opravdu dovolit nemůžu. Jedu na jedno až dvě soustředění a délka pobytu je mezi 10-14dny. První 4 dny jsou pohoda, ale pak už s přibývající únavou roste smutek. Nejdelší soustředění  bylo 20 dní – a pro mě hrůza!  Takže využívám babiček, dědečků a samozřejmě i taťka hlídá.

V souvislosti se sportem – dalo ti mateřství nadhled nad neúspěchy ? Nebo tě nepovedené závody štvou stejně, jako dřív ?
Mateřství mi dalo celoživotní strach, ale vzápětí tu nejkrásnější radost. Ten pocit zná asi každá matka. Že by mně dalo nadhled nad neúspěchy, to se říct nedá,  když nejsem nejlepší v cíli,  mi mrzí pořád stejně. No, možná se to trochu zlepšilo…Ale stále neumím moc krotit emoce, smích a pláč klidně ukážu.:-)

Patříš mezi univerzálky, závodnice, co umí velmi dobře na silnici i v terénu. Jak ukazuje světový peloton, např. Pauline Ferrand Prevót, jde to i na té nejvyšší úrovni. Jak ty sebe vnímáš ? Která disciplína tě táhne víc ?
Silnice by mě hodně bavila jezdit ve velkém týmu. Vzájemně si pomáhat a fungovat opravdu jako celek. Jenže na to už jsem stará a také maminka. Abych dala přednost závodnímu pelotonu, neustálému cestování, před rodinnou, to fakt nedokážu. Snažím se cyklistiku dělat na 100 %, ale tak, aby bylo vše, jak má nyní už být. Takže jezdím převážně v Čechách a obě disciplíny kombinuji.

Přesto jsi okusila atmosféru silniční profi stáje –byť v českých podmínkách. Jak vzpomínáš na své hostování v Bauknecht Author – kde jsi jezdila jako jediná žena ?Jezdit za nejlepší silniční tým v ČR byla skvělá zkušenost a děkuji Otovi Fialovi za podporu a možnost být  v takovém týmu. Je skvělé vidět, jak je o závodníky postaráno, že vše funguje, jak má. Díky tomu mohou kluci závodit na vysoké úrovni. I já si ten skvělý servis užila, realizační tým se mnou absolvoval i dva etapové závody. Jen mi prostě chybělo těch 5 holek k sobě, abychom v závodě zafungovaly tak, jak je to potřeba.

O profesionalizmu v ženském pelotonu lze hodně polemizovat, nemám na mysli jen peníze, ale celkově zázemí a klid pro přípravu, tak jak jsi zažila v Bauknechtu. Na poli bikovém je asi snazší začlenit ženu do týmu. Myslíš, že je šance, aby vznikl v českých podmínkách profesionální silniční, ženský tým ?
V bikových týmech to funguje úplně jinak než na silnici, tam ta profesionalizace individuelně jde, ale mít ryze ženský silniční tým, který má být plně zabezpečen, aby mohl konkurovat světu, to je hrozně finančně náročné a obávám se, že tolik nikdo do české ženské silniční cyklistiky investovat nebude.

Nyní jezdíš na bikovou formaci GHOST Mitas, můžeš nastínit, jak to máš nastavené v týmu ty ?
Mám finanční podporu, což je pro mě skvělé, ale jsou věci, které si musím zajistit sama. Cyklistika je finančně náročný sport, v tuhle chvíli jsem civilním povoláním „cyklomatka“, chodím dle možností na brigády, ale v kombinaci s tréninkem se toho až tak moc zvládat nedá.

Fanoušci cyklistiky tě znají tvou tvář nejen ze závodních klání, ale také už pod dva roky ve výrazně civilnější podobě – patříš mezi členky Czech mix teamu, uskupení děvčat, které nafotily cyklistický kalendář. Kdo přišel s tím nápadem, jenž první rok nádherně rozvířil emoce cyklistů a letos se již spousta fandů nemohla výtisku dočkat…
 CZECH MIX TEAM vznikl na základě pomoci ženské silniční cyklistice , tady musím vyzdvihnout úsilí Michala Frantíka (díky za vše!). Jeden rok se tam sešla opravdu skvělá parta holek, sedly jsme a byly ochotny tvořit fungující tým, podpora byla skromná a spousty závodů jsme si hradily ze svého, už nevím kdo s tím přišel, co kdybychom nafotily kalendář, tak jak se děje v zahraničí, třeba z toho získáme drobnou podporu na další starty v zahraničí. Slovo dalo slovo a bylo.Sešly jsme se den před focením, večer vymyslely, jak to bude a druhý den se to vše více méně zvládlo. To bylo úplně první focení kalendáře, letos to bylo o úroveň profesionálnější. Upřímně – mě moc focení nebaví, ale na druhou stranu- na chvilku jsem vyzkoušela jinou podobu – nalíčená, oblečená nikoliv v cyklistickém…velká změna i zkušenost.

Zpět k závodění, máš nějaké své předzávodní rituály ?  Jak třeba zvládnout  trému ?Žádné rituály nemám, jen s sebou vždy vozím nějakého talismana  od Fanina. Na trému lék není, ta opadne až výstřelem, ale někdy jsem ve stresu opravdu dost.  Říká se, že věkem nervozita opadá. U mě to ale zatím neplatí.

Patříš mezi štíhlé závodnice – musela jsi někdy řešit svou váhu, potažmo stravu ?  Co máš nejraději na svém stole…A musím se samozřejmě zeptat  – jaká jsi kuchařka ?
Štíhlá …no když vidím ty gazely v závodním poli, mám pořád co shazovat, abych vypadala jako ty nejlepší závodnice. Ale je to těžké, ráda jím. Co se týče vaření to mě opravdu baví, ráda vařím pro malého, i českou klasiku- Fandíček má nejraději omáčky a svíčková je pro něj nejvíc!. A ještě také moc ráda peču dorty…

 Je ti  29 let, naše Katka Nash (37), ale např. staronová mistryně světa v maratonu, Gun Rita Dahle-Flesja( 42), dokazují, že se cyklistika dá dělat na špičkové úrovni do sportovně vysokého věku. Jak vidíš svou kariéru ty ? Motivuje tě to, přemýšlíš o tom ?
Smekám před těmito závodnicemi…je obdivuhodné jaké podávají výkony, já ale určitě takhle dlouho závodit nechci!:-) Už teď občas slyším,že jsem stará…

 Motorem k tvrdé dřině je sportovní cíl, sen… Jaký máš ty ?
Nerada prohrávám, naopak – ráda stojím na stupních vítězů – to mě asi nutí tvrdě  trénovat, abych mohla stát na stupni nejvyšším…to je ta největší odměna za tu neskutečnou dřinu.

Pavlína Šulcová úspěšně kombinuje silniční a horskou cyklistiku, je mistryně republiky 2012 v silničním závodě, když dokázala prolomit vítězné tažení Martiny Sáblíkové. Je také čtyřnásobnou vítězkou mistrovství ČR v maratonu horských kol v letech 2009 -2012. V letošní sezóně závodí za tým GHOST Mitas, v závodech jí můžete vidět na hardtailu GHOST HTX. Na silniční závody má k dispozici Ghost LC, osazený Shimano Ultegra. Jezdí silniční poháry, cross country i maratonské závody.

Autor. Kaja P.
Foto: archiv Pavla Šulcová, Mapei Merida Kaňkovský, Tesař

Kája Polívková