Reklama

Katka a Karla – bikové ohlédnutí i pohled vpřed

Krátké ohlédnutí dvou nejlepších českých závodnic za uplynulými dvěma svěťáky. Pohled zkušené Katky Nash a o víc jak 12 let mladší Karly Štěpánové. Na MS jedou ženy dvě, ale Katka to nebude. I odpověď proč se tak rozhodla, najdete v našem článku….

Reklama

Blíží se světový šampionát horských kol, již za necelých 14 dní v Andoře odstartuje 7 denní závodní kolotoč. Nominace už je známá, v elitní ženské kategorii nás budou reprezentovat dvě dámy : Karla Štěpánová a Jitka Škarnitzlová. První jmenovaná potvrdila svou vzrůstající formu i na nedávno proběhách zaoceánských SP horských kol v Kanadě a USA.  Osobní maximum a dobití první dvacítky je příjemným překvapením. Výkonem také potěšila při svém prvním  letošním startu Kateřina Nash, která vybojovala v Mont St. Anne skvělé 7. místo. Na světovém šampionátu však bude chybět – již z kraje sezóny ohlásila, že se letos do Evropy na závody nechystá. Karla naopak svou formu k světovému šampionátu důkladně směřuje. Jak se holkám za oceánem závodilo, a jaké plány mají dál ? Zeptaly jsme se jich….

Kateřina Nash – 46.místo v UCI rankingu
Mont Sant Anne je vždycky dobrý závod. Trať je tam těžká a začíná se do kopce. Prestože jsem byla na startu docela vzadu (39),  tak jsem vybrala dobrou stopu a dostala se do první 10. Přesně tam kde jsem chtěla  před závodem. Když člověk z toho kolotoče SP vystoupí, tak nikdy neví, jak na tom bude. Přestože jsem na jaře jela pár závodů s Catharine Pendrel a Emily Batty a i je porazila, tak přeci jenom svěťák je něco jiného a člověk nikdy neví. Po prvních dvou kolech jsem bohužel  zpomalila za Irinou, která udělala chybu v technice a když jsme vyjely z lesa, tak skupina před námi byla pryč a naděje na stupně se začala vzdalovat. V ten moment to chtělo zrychlit a dojet je, ale já si držela svoje tempo a nakonec dojela 7. Před Mont Sant Anne jsem jela 2 dlouhé etapáky a tak mi chyběla rychlost XC ,v kterou jsem doufala další víkend ve Windham.  Tady ta trať mě trápí už asi 10 let. Před tím jsme tady jezdili americky pohár a teď několik let svěťák. Trať je pěkná, ale vcelku netechnická  a je to asi jenom o fyzičce. Start nebyl dobrý a na to jak jsem našla stopu předjíždět před týdnem, tak tentokrát  to bylo úplně úplně naopak a nedalo se předjet nikde.

Poprvé jsem jak v MSA,  tak ve Windham závodila na celoodpruženém kole  Orbea Oiz. V obou případech jsem byla  spokojená a najížděla čas ve sjezdech.  Ve Windhemu se ale převážně jede do kopce (to myslím časově, protože kopce trvá 10 minut a sjezd tak 3). Od začátku jsem nejela moc v pohodě a nakonec jsem si musela zůstat u svého tempa a pomalu se během závodu propadávala. Asi jeden okruh jsem jela s Jolandou, ktera pak neskutečně zrychlila a tak vím, že pokud bych s ni vydržela, tak bych dojela na stupních. Haha. Ale to teda nebylo možné. Když se konečně rozjela,  tak zařadila turbo a byla pryč.

Oba závody byly dobré a přesně vím, kde jsem měla rezervy. Hned po SP jsem jela zpátky do Leadville, kde jsem před SP jela etapový závod a po obou SP ještě populární 100 mil Leadville.

Za 4 víkendy jsem tedy závodila 2 x 100 mil a 2 svěťáky. Teď odpočívám……Svůj letošní závodní program mám nastavený jinak: žádné dlouhé cestování, užívám si závodů v Severní Americe, těch, které jsem si vždycky chtěla dát a kvůli kolotoči Světových pohárů na ně nebyl čas.

Karla Štěpánová – 43. Místo v UCI rankingu
 Do Kanady/Ameriky jsem letěla s očekáváním, že by se mi mohl podařit zopakovat výsledek z Lenzerheide, bomba by pak byla top 25 (když Libor zmínil 20, spíš sem mu vynadala 🙂 ).

V Kanadě je trať super těžká, ale místní kopce mi sedí! Před startem jsem měla obavy z technických a těžkých sjezdů, protože po každodenních dešťích to vždy hodně klouzalo. (a ještě jsem měla v živé paměti Liborův loňský pád:-) ).

Ale pak při závodě byl opak pravdou a mně se jelo skvěle do kopce i z kopce! (…asi tentokrát opravdu platilo, co na mě Libor křičel, že sem jela „můj“ závod…)

V cíli z toho pak bylo 19.místo a neuvěřitelná radost! Myslím že tohle ode mne málokdo čekal!

Týden na to už to taková hitparáda nebyla.
V tréninku jsem spadla, ale to na výkon vliv nemělo, jen oděrky (krasavice s odřenou bradou 🙂 ) …a trochu naražená žebra.

Nesedla mi úplně místní trať a v prvních dvou kolech jsem se hrozně trápila do kopce! Pak se to rozjelo, měla sem před sebou ještě tři, čtyři kola. Dělala jsem co jsem mohla a nakonec zopakovala své evropské maximum z Lenzerheide 28.místo, takzě i tak spokojenost…

No Neff a Prevot jsou až neuvěřitelné, koukala jsem na pár sekcí, jak je jezdí Neff a nevěřila jsem vlastním očím… Já to projela, ona prolítla! Jsou dobrý! Je to myslím motivace pro nás pro všechny!

Teď už se připravuju na finále SP ve Val di Sole, a pak hlavní cíl sezóny a tím je MS v Andorře…“

Autor: Kája P.
Foto: archiv DNK

 

 

 

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková