Reklama

Loučení Hanky Ebertové – drsným ultramaratonem, jak jinak

TORTOUR je dvoudenní extrémní ultramaraton, vedoucí po území Švýcarska, kdy závodníci musí zdolat do 48 hodin 1025 km s převýšením 12500 m. Pro Hanku Ebertovou, historicky nejúspěšnější českou ultramaratonkyni to bude poslední závod její bohaté kariéry…

Reklama

Jsou akce, závody, výzvy, které nás motivují, které jsou pro nás s menším či větším úsilí dosažitelné. Ale jsou i takové, jenž běžným smrtelníkům přijdou zcela nepředstavitelné. Přesně sem spadá i závod, který si ultramaratonkyně Hanka Ebertová vybrala jako svůj poslední závod kariery. Pokud  ho zdolá, stane se historicky prvním českým závodníkem, který bude ve výsledkové listině s titulem „finisher“. Pár dní před startem jsme Hanku vyzpovídaly, aby prozradila něco z tajů přípravy na tuto neskutečně náročnou akci….

 

Hanko, máš za sebou spousta ultarmaratonů, tento ale patří k těm hodně náročným. Co tě vedlo k tomu si vybrat jako „rozlučkový“ právě extrémní TORTOUR ?
Já už jsem vlastně závodní pauzu měla, kvůli zranění, a vlastně to nevypadalo na návrat. Tělo už má docela dost, roky utíkají… Ale chtěla jsem udělat viditelnou „tečku“ za svou kariérou, najít motivaci, proč ještě tvrdě trénovat. Tento závod to naplnil dokonale. Je jen na pozvání, organizátoři si vybírají. Navíc – pokud dokončím, budu v historii závodu první Čech. Takže od prosince tvrdá příprava- fyzická, technická a také hodně organizační.

Pro nás nepředstavitelná porce, jak se na takovou nálož připravuješ ? 
Spousta lidí si myslím, že jezdím denně dvoustovky…To je ale nereálné – jednak by to tělo nevydrželo, ale také chodím do práce. Sice mám od svého zaměstnavatele podporu, ale musím se přizpůsobit. Letos mám natočeno  14 tisíc kilometrů, trénuji kolem 20 – 25 hodin týdně, podle toho, jaké je období v roce.  Příprava na ultramaratony je specifická, to není jen o ježdění. Obrovskou roli tu hraje psychika.

A lze „natrénovat“ i na spánkový deficit, který je při ultramaratonech běžný?
Schopnost nespat a přitom podávat fyzický výkon, je fyziologicky daná a víceméně netrénovatelná. V běžném životě spím normálně, před závodem ale tělo připravuji. Například nepravidelnou dobou usínání a vstávání, jednou jdu v 10h, jednou ve 2 v noci…vytvořím si prostě spánkový chaos. Naspat do zásoby se nedá, ale získat nějaké hodiny navíc těsně před startem se samozřejmě snažím.

Poodhal něco ze zákulisí té technické přípravy…
Na závod mám dvě doprovodná vozidla. A sehraný tým 5-6 lidí. Jejich práce dělá 60 % úspěchu. Je to neskutečně náročné pro všechny. Řidič jede na kontakt se mnou, musí sledovat trasu, být „o krok“ dopředu, dává mi přes komunikátor důležité informace, další z posádky hlídá rozpis s jídlem, jiný s pitím, do toho je třeba reagovat na můj aktuelní stav. A musí vědět, kdy mě jak „motivovat“, protože v stoupající únavě člověk nereaguje standardně. Další z klíčových činností je navigace. Trať není nijak značená a každý závodník dostane podrobný roadbook, s přesně vyznačenou trasou, kterou musí dodržovat a hlavně stíhat časové limity. Není problém ji absolvovat, ale objet ji rychle a bez spaní.

K technické přípravě patří i vyladění kola, osvětlení na noční jízdu, můj Scott Addict je prověřený a spolehlivý stroj, takže až na nějaký defekt by mě žádný problém překvapit neměl. Rozpis jídla, pití a dalších nezbytných doplňků, například protizánětlivé léky nebo prášky proti otokům, si chystám sama – za těch 17 let závodění už přesně vím, co potřebuji. Na doprovodu pak je, abych vše dostala v čase, kdy potřebuji.

Zmínila jsi, že tvůj parťák na přetěžkých 48 h bude karbonová silnička Scott Addict. Prozraď našim čtenářkám, jaké používáš sedlo ? A jak ochraňuješ sedací partie..to je velmi častý problém sousty holek, i na mnohem kratší vzdálenost…
Už víc jak 15 let vozím sedlo Fizik Vitesse a trošku lituji, že ho během těch let předělali a jedna moje nejoblíbenější verze se již nedělá. Jinak co se týče mazání, možná překvapím, ale já v tréninku používám Dermazulen a během závodu přidám jako prevenci proti zánětu a infekci Framykoin. Vyzkoušeno, prověřeno….

Kolik si s sebou bereš oblečení? Je čas a prostor řešit zpocené kraťasy a dres? Je ale třeba počítat i se změnou počasí, s deštěm…co oblékáš pak ?
Na závod si beru 5 sad tenských dresů a kalhot, několik tenkých návleků všech typů, co se týče zimního vybavení, tak dvě kompletní sady. Striktně si převlékám kraťasy po 200 km jízdy, to je klíčová věc, proč můžu sedět i po 2000 km nonstop. Kromě toho se po každé toaletě umývám, usuším a vždy namažu citlivé partie. Nikdy nemažu kraťasy…jak jsem postřehla, toto se nějak rozmáhá. Já vždy jen lidské tělo J

Máš za sebou desítky ultrAmaratonu, je něco, v čem je TORTOUR náročnější  ?
Už samotný start je trochu netypický : startuje se půl hodiny po půlnoci. To kvůli trase, tak abychom projížděli alpské průsmyky za denního světla. Tím pádem konec závodu vychází na jednu hodinu ráno. To bude hodně krizové. Limit je pro muže i ženy stejný, 48 hodin a popravdě hodně přísný – mám propočítaný časový harmonogram jak jet, abych stihla kontroly, nesmím mít žádný větší problém, ztratit se z cesty, ostře se bude sledovat i čas na občerstvení, toaletu, jinak se do limitu nevejdu. Pár věcí je tu mimo běžné zvyklosti – například že přes den nesmí jet za závodníkem doprovodné vozidlo. Je to údajně kvůli větší bezpečnosti-já na to ale mám názor opačný a čekám hodně hektické situace hlavně co se týče navigace, stejně tak bude náročné ohlídat pravidlo, že na každé stopce musím vycvaknout pedál a pak znovu se rozjet. Zdánlivá banalita bude v noci obtížná. Po trase jsou kontroly, pravidla nekompromisní : tři časové penalizace, 15, 30 a 45 minut, pak vyloučení ze závodu.

Ultramaratony nepatří mezi sporty na výslunní, co se mediálního zájmu týká. Můžeš prozradit rozpočet na takovou akci ?
Ultramaratonci jsou skromní, ale kvůli nutnému realizačnímu i materiálnímu zázemí, je akce finančně náročná. V tomto případě je startovné 1000 švýcarských franků, celkem se dostáváme nad částku 150 tisíc korun na dva dny závodu. Bez partnerů a sponzorů by to nešlo. I touto cestou bych chtěla všem mým sponzorům poděkovat. Snad tento článek unese jejich názvy: KNAUF, ORLING, GEMINI, DAFIT, BARČA TRANS,DEXTER A PROGRESCYCLE. A jak už jsem říkala, specielní poděkování patří mé mateřské firmě KNAUF,kde pracuji a  která mě podporuje už léta. Bez její podpory a důvěry by moje veškeré snažení nebylo vůbec možné . Jinak mám kolem sebe plno skvělých lidí, kteří naprosto nezištně pomáhají,třeba fyzioterapeutka Nina Čechová, odvedla obrovský kus práce, jí moc děkuji za trpělivost a dřinu, kterou se mnou měla.

Jak se cítíš těsně před odjezdem na svůj poslední závod tvé bohaté kariéry?
Natešená, ale i hodně nervózní, protože jedeme hodně do neznáma. TORTOUR je prostě jiný ultramaraton než všechny, co jsem jela. I když vím, že krize budou, jsme s týmem rozhodnuti závod dojet, i kdybych z nějakého důvodu nestíhala limit.

Ve čtvrtek v noci Hanka odstartuje svůj souboj s časem kopci, únavou….Zatím co milovníci kola si dají svůj trénink a pak se zchladí v bazénu či ve sprše a v noci vyspí a probudí se do dalšího dne, Hanka pojede non stop vstříc vytouženému cíli. Ten je vzdálen 1025 kilometrů. Držíme jí palce, aby to byl úspěšný boj. On line jízdu můžete sledovat na tomto odkazu: http://www.hankaebertova.cz/index.php?k=aktuality&c=aktuality

Hanky NEJ závody:

1.místo a jako první žena na světě a jako první Čech  absolvovala RACE AROUND AUSTRIA v Rakousku 2010 – 2220km nonstop, převýšení 28 200 metrů, 159:53

1.místo na DOS RAS Extreme ve Slovinsku 2010 –     1230km nonstop, převýšení 14 000 metrů, 67:08

– světový rekord zapsaný v Guinessově knize rekordů v jízdě na 24 hodin „Šílený cyklista 2001“ – 784,743km

-účast na nejdelším cyklistickém nonstop závodě na světě RAAM Race Across Amerika – 3000mil nonstop – 2007

1. místo a celkem 10x zvítězila na dlouhé trati nejnáročnějšího silničního maratónu v ČR – Author Král Šumavy – 250km

Osobní profil: www.hankaebertova.cz 

Autor: Kája Polívková
Foto: archiv Hanka Ebertová

 

 

 

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková