Pavla Havlíková: Svůj život si užívám, neměnila bych ani den !

Nejprve velká gratulace k skvělému třetímu místu ve SP v cyklokrosu. Jak vysoko je vlastně tento výsledek v tvé kariéře ?  Čeho si ceníš nejvíc ?
Díky moc. Pro mě je každé pódium velký úspěch. Byl to SP, takže v očích všech něco víc. Ale pro mě má největší cenu stříbro z ME v cyklokrosu z loňského roku. Je to má první Elitní medaile a na to se nezapomíná.

V závodním poli patříš mezi ty zkušené. Přesto se zdá, že jsi se dokázala oproti loňsku zase výkonnostně posunout. Dělala jsi něco v přípravě  jinak ?
Je jedno kolik je ti let, hlavní je jak se cítíš. Dělám to, co mě strašně baví a to je to hlavní. Myslím, že jsem na tom výkonnostně stejně, jen se mi podařilo po několika letech vyřešit zdravotní trable . Jízdu na kole si nesmírně užívám, připadám si trochu jak ve snu.

Pojďme ale o řadu let nazpět. Jaké byly tvoje sportovní začátky? První sporty, první cyklistické zkušenosti….
Asi jsem se narodila se sportem v krvi, miluji všechny možné sporty a díky studiu na sportovní škole jsem měla možnost vyzkoušet vše možné. Že budu někdy jezdit na kole, to asi nikoho v mém okolí nenapadlo, od malinka jsme byli tatíkem vedeni ke sjezdovému lyžování. Ale nějakou shodou náhod jsem k cyklistice ve 12 letech přičuchla. Po přestupu na Sportovní Gymnázium se to pro mě stal sport číslo jedna. Měla jsem ( tedy mám ) obrovské štěstí, rodiče mě podporovali jak jen bylo možné. Bez jejich obětavosti bych si nikdy nemohla plnit své sny. Za to jim patří strašně velký dík.

Cyklistice věnovala i tvoje sestra, dvojče, jaké to bylo dělat stejný sport… Bojovaly jste spolu nebo si naopak pomáhaly?
Já si život bez ségry nedovedu vůbec představit, jsme docela dobře sehraná dvojka. Samozřejmě, že mezi námi byla rivalita, to je přirozené. Profesně se naše cesty časem rozešly, ale dokonalá spolupráce mezi námi funguje pořád. Strašně mi se vším pomáhá. Má velký podíl na tom, kde teď jsem.  

Léta jsi závodila jako bikerka a silničářka, ale nejvýraznější úspěchy v elitní kategorii máš právě v cyklokrosu. Kdy  a jak jsi poznala, že cyklokros bude ta pravá disciplína pro tebe?
 Mé heslo je, že cyklistika je jen jedna. Ale máš pravdu, v cyklokrosu mám úspěchů nejvíc. Vlastně jsem byla u počátku ženského cyklokrosu – jela jsem první MS žen v St. Michielgestelu v roce 2000. Strašně se mi ta disciplína líbila, ale odrazovalo mě, že to v Čechách jezdí málo holek, tak jsem si řekla, že bude lepší se dál věnovat letním disciplínám. Tak trochu náhodou jsem se k cyklokrosu po několika letech vrátila. Měla jsem jedno léto delší zdravotní pauzu, tak jsem zkusila využít našetřené síly v zimě, jen pro zpestření. Začalo se mi dařit a tak jsem do toho cirkusu naskočila na plný obrátky.

Jsi drobné postavy a pravděpodobně se svými 150 cm budeš jedna z nejmenších  závodnic. Vnímala jsi  někdy svou výšku jako handicap?
Já nejsem malá, jen ostatní jsou moc velcí 🙂 …Na kole není výška hlavním faktorem k úspěchu, možná proto mě cyklistika tak chytla. Jediný problém, který mě provází celou mojí kariéru, je sehnat malý rám a malé tretry v odpovídající kvalitě – mám nohu 36. V minulosti to nebylo lehké, ale teď mám vše ideální. Rámy mám postavené na míru a tretry malé velikosti dělá firma NW v té nejvyšší kvalitě. Jedna zajímavost, první rámy na míru mi vyrobila česká firma MORATI z titanu, myslím, že mě ty kola ještě přežijí…

Léta spolupracuješ s trenérem Hollosim a sportovním gymnáziem Jablonec nad Nisou…Co je obsah tvé práce tady a jak to kombinuješ se svým tréninkem ?
Je to pro mě osudové. Hollošák  mě trénuje od juniorské kategorie a vše klape na 100%, nikdy bych ho jako trenéra neměnila. Sportovní gymnázium je naprosto ideální spojení vrcholového sportu s kvalitním studiem, tím procesem jsem prošla, tak to mohu jedině všem doporučit. Shodou okolností jsem se po dokončení studia hned stala zaměstnancem. Je to kreativní práce s mladými lidmi, která mě nesmírně naplňuje. Vlastně moje práce je mé hobby a tréninkem zároveň – dokonalé spojení, že.

Pro cyklokrosové sezóny  již několik let hostuješ v zahraničních týmech. Jak dlouho už a jaký byl ten první rok, kdo ti pomohl hostování zařídit ?
V zahraničních angažmá se už pohybuji více jak 6 let, dostala jsem se tam shodou okolností a samozřejmě se štěstím ( bez toho by to nešlo ). Cítila jsem, že je čas vyzkoušet něco nového, tak jsme začali rozhazovat sítě, kde by bylo možné v zahraničí jezdit. Původní myšlenka byla jít na silnici. Ale ve stejnou dobu se mi začalo dařit v cyklokrosu i na mezinárodní úrovni. Měla jsem kolem sebe super lidi, kteří mi se vším moc pomáhali. Jirka Pospíšil, Petr Dlask, Hollošák a spousta dalších …díky nim u mě tato disciplína dostala přednost. Do Belgického týmu jsem se dostala díky českým závodníkům, kteří tam tenkrát působili, byla to pro mě velká změna. Byla to farma týmu Telenet Fidea a já byla ze všeho tam strašně vykulená. Chvilku trvalo, než jsem si tam na vše zvykla.

Kolik dní trávíš mimo domov ? Podmínky jsou v Belgii, kde je cyklokros nesmírně populární,  určitě pro trénink výborné…
Nikdy jsem v Belgii nebydlela delší dobu, ale ráda se tam vracím. Pro mě je důležité být v Čechách, mám tu dokonalé zázemí a tréninkovou partu týmy KC KOOPERATIVA SG. Poslední roky jsem působila přímo v týmu Telenet Fidea, opravdu profi tým se vším všudy. Ale už to chtělo změnu, tak od letošní sezóny působím v týmu MRM-Avalon Pro Cycling. Malý tým, ve kterém mám naprostou volnost.Když jsem v Belgii, bydlím u sestry Svena Nyse. Vlastně je to pro mě taková druhá rodina. Jsem spokojená a mám radost z toho, co dělám, i že mám díky sportu přátele po celé zeměkouli.

Hodně v zahraničí závodíš, jaká je tam atmosféra – kolem ženských závodů ?
Neříká se mi to snadno, ale v zahraničí je ženská cyklistika více respektovaná nežli u nás. Je pravda, že se to pomalu lepší i zde, ale jsou to zatím malé krůčky. Celkově ve světě prožívá ženská cyklistika velký boom, což je pro budoucnost parádní.

V bikovém týmu, za který jezdíš,  jste smíšená skupina, v cyklokrosu jste ryze  ženský tým. Co ti sedí víc?
Pro mě je naprosto ideální trénovat ve skupině s klukama, je to největší plus, které mám oproti spoustě holek. Taková skupina mě strašně posouvá vpřed. Neumím si představit trénovat sama, ani bych to neuměla.

Máš nějaký sportovní sen, který by sis chtěla ještě splnit ?
Snů mám spoustu, ale nikdy je neříkám nahlas. Jsem pověrčivá.

Na první pohled působíš jako šťastný člověk, kterého  jen tak nic nerozhodí, ať už jde o nevlídné počasí na závod nebo nezdar.  Jsi i v osobním životě pohodářka? Nebo je to čistě profesionální přístup „k práci“ …
To jsi mě překvapila. Jak něco neklape na 100%, propadám panice. Ale snažím se to co nejvíce skrývat. Šťastný človíček opravdu jsem, strašně si svůj život užívám, nikdy bych neměnila ani den. Čím víc jsem starší, tím víc mi záleží na tom, aby i lidé kolem mě se cítili fajn. Snažím se pro to dělat maximum.

Když by ses měla pochválit, jaké jsou tvoje silné stránky ? V čem je tvoje síla ?
Jsem maximalista, vše musí být perfektní – občas je to plus, ale někdy i mínus. Pro své nejbližší a svěřence udělám vždy maximum i když mi to někdy hodně ztěžuje život, mám to prostě v krvi.

Kolik prostoru máš pro svůj „civilní“ život ? A jak si ráda užíváš volných chvil ?
Můj civilní život = profesní život.  Pokud je to možné, trávím své volné chvíle s rodinou a nejbližšími, to je pro mě naprostý relax. V tu chvíli jdou všechny starosti a povinnosti stranou. Jen tak nic nedělat a lenošit, to neumím.

 Jedeš na vlně úspěchů, tak dotaz na konec kariéry není na místě. Ale přesto – už jsi měla okamžik, kdy už jsi měla všeho dost  a chtěla pověsit „kolo na hřebík“ ?
Mockrát, naštěstí mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mi vždy pomohli těžké období překonat. Nejtěžší období a opravdu vážné myšlenky na konec kariéry jsem měla před touto sezónou. Nic se nedařilo, jak jsem si představovala a jeden zdravotní problém se dlouho nedařilo vyřešit. Byla jsem opravdu rozhodnutá, že takto dál ne. Vsadila jsem na poslední pokus a ono to vyšlo – jsem v pohodě a mohu jezdit dál, trochu mi to připadalo jako sen, který se stal skutečností.

Až jednou přijde čas dát sbohem profesionálnímu kolotoči, kterým směrem se vydáš ?
Cyklistika už mi zalezla za nehty a nedokážu bez ní být. Chci u tohoto sportu určitě v budoucnu zůstat a pomáhat, tak jako pomáhali jiní mě.

Díky za bezva povídání a hodně štestí v celé sezóně !

Autor: Kája Polívková
Foto: archiv Pavla Havlíková

Kája Polívková