Reklama

Zpověď velké dvojky. 10 + 1 otázka pro Karlu Štěpánovou a exmanagera Libora Oplta

Proč měnit úspěšné soukolí ? Někdy je důvod až překvapivý….O tom všem je dnešní rozhovor, plný emocí, touhy i odhodlání. Spontánní zpověď dvou asi nejvýraznějších postav ženské domácí moutainbikové scény. Pět otázek “ na tělo“ pro Karlu Štěpánovou a také muže „v pozadí „….

Reklama

Před několika dny proběhla médii zpráva, že letošní mistryně republiky a aktuálně nejlepší česká bikerka v žebříčku  UCI, Karla Štěpánová mění managera a je volná pro přestup do nového týmu. Kdo letmo sleduje cyklistiku, toho musí napadnout otázka PROČ ? Proč takové změny, po velmi vydařené sezóně, kdy se do puntíku splnily všechny vytyčené cíle ? Karla získala mistrovský titul, udělala posun v umístění ve SP, prolomila několikrát i magickou 25. příčku…

Na to, co za tím je, jsem se zeptala přímo dvou hlavních aktérů, jak závodnice, tak i, nyní  už exmanagera, trenéra a kauče, Libora Oplta. Osobnost velmi výrazná, nepřehlédnutelná. To on Karlu v jejích 18 letech objevil, velmi záhy rozpoznal její talent, a rozhodl se vytvořit jí co nejvíce profesionální podmínky pro trénink, který jí také řídil. Po pěti letech vzájemné spolupráce si mohou oba říct,že to byla správná cesta.  Ale co bude dál ?

Libore, ač píšeme o ženách a se ženami, tentokrát musím udělat výjimku a dát nejprve slovo Tobě.  Můžeš stručně popsat, pro toho, kdo neví nic ze zákulisí, proč jste se s Karlou domluvili na této změně ?  Pro leckoho je to nečekané gesto, po tak dobré sezóně …

Gestem bych to asi nenazval. Při pohledu nazpět vidím, co jsme s Karlou dokázali. Myslím doslova a do písmene dokázali společně. A tak, jako měl vývoj celý můj team Kona cycling point, od úplných amatérů-maratonců, přes zpočátku úsměvy budící dívčí sestavu, která nakonec vygenerovala nejúspěšnější  čistě ženskou českou sestavu.a ze které následně vyšla nejlepší v Česku závodící bikerka, měl vývoj i každý konkrétní krok právě Karly. A to až směrem k pomyslnému letošnímu českému „vrcholu“… Už před rokem jsme nastoupili cestu, která neměla za cíl nic menšího, než aby Karla výsledkově atakovala do té doby nejlepší české závodnice. Jestli se to povede, nevěděl nikdo. Naším cílem bylo získat maximum bodů ze SP a nominaci na MS.  V souvislosti s tím jsme se vzdali účasti na EOH v Baku i ME. Vše v předstihu oznámili, pro další možnou nominaci někoho dalšího. Co jsme však netušili bylo, že se o nás začne říkat, že nestojíme o reprezentaci.  Přitom UCI body jsou tolik důležité pro počet míst jednotlivých národů na OH.

A zde se dostávám k realitě, která mě osobně vedla k finálnímu rozhodnutí udělat poslední a zřejmě maximální možný krok vstříc kariéře Karly… Mnohokrát, jak během sezóny přicházely úspěchy, jsem slýchával, že problémem jsem já, jako manager Karly, že Karla je fajn milé a šikovné „děvče… Víc tedy netřeba dodávat! Alespoň za mě! Mým cílem je a bylo z Karly v budoucnu udělat nejlepší českou závodnici… Proto uvažuji velice prostě a jednoduše: Nebudu-li vedle Karly, neměla by  mít problém se prosadit i na úrovních, kde dnes vnímáte mnohé jiné závodnice a kde se zřejmě kvůli mým názorům a morálním zásadám, jež zřejmě někomu vadí, není schopná „prosadit“… A věřte, že nyní nemluvíme o výkonu cyklisty, nýbrž o zákulisních hrách. Jako manager tedy končím a věřím, že nejpovolanějším člověkem, kterému lze Karlu v rámci managerských záležitostí „předat“ je Zdeněk Löffelmann. Manager, který má pod svými křídly olympionika Járu Kulhavého, nadějného mladíka Honzu Vastla…

 Trénink jí tedy povedeš dál..?
Už před dvěma, třemi roky jsem vyslovil, že až Karla přestane výkonnostně růst, budu první, kdo odejde. Zatím se tak neděje, ba právě naopak!  Karla je i pro spoustu velmi fundovaných lidí „zvláštním úkazem“. Ono je to celé trochu jinak, než u ostatních závodnic. Já Karlu objevil jako totální necyklistku a tak jsem se už před několika lety obrátil na ty nejlepší lidi, které sem znal, skrze ně pak dál na sportovní odborníky…a tak už dlouho máme každý krok ověřovaný ze tří, čtyř stran. Fyzioterapeut, ten nejlepší Miloš Matejov, lékaři přes pohybový aparát, testy, které si necháváme dělat na několika odborných pracovištích najednou,permanentní kontrola imunitního systému, nepodceňování „ženských záležitostí“ atd… to vše je vlastně součást „tréninku“. Jakmile by cokoliv z mé strany mělo být „škoda“ pro Karlu, zmizím úplně stejně,  jako jsem zmizel z postu managera…

Pro Karlu to teď bude doba očekávání, dokážeš nastínit optimální variantu ?Optimální varianta? Upřímně? Jakýkoliv Team, který uchopí TALENT kterým bezesporu Karla je a vytěží ho na maximum. Jakákoliv země, ať už jiná nebo vlastní, kde si bude někdo opravdu vážit toho co Karla dokázala… Pokud zde představitelé cyklistiky nestojí o závodnice, které by pro vítězství na trati zemřeli, o co stojí?  Karla, s její necyklistickou minulostí, není povinována žádným vděkem vůči ČSC ani, pardon, naší krásné zemi, aby nemohla závodit na přiští olympiádě za jinou zemi… Nikdo jí zde zatím s ničím a v ničem nepomohl…

Musím se vrátit ještě k těm uplynulým 5 ti letům. Co pro tebe  znamená  pojem „profesionální“ podmínky? Určitě to není jen o platu, aby sportovec nemusel na 8,5 hod do práce …
Chcete li mít to nejlepší, musíte tomu dávat i vy to nejlepší! …Karla měla vše, co potřebovala… Od A až do Z. Kvalitní spánek, doslova, kdykoliv chtěla. Ještě kvalitnější stravu, což obnášelo třeba třikrát týdně steaky z těch nejkvalitnějších hovězích chovů. Těstoviny pětkrát týdně, neomezenou konzumaci bez přípravy, tj. sedni a jez :-). Dále absolutně individuální tréninky…odlety do tepla čtyřikrát za zimu na 14-21dni a  naopak možnost se kdykoliv z hodiny na hodinu sebrat a odjet na běžky, sněžnice, tj. na hory. Velice kvalitní regeneraci od těch nejdražších BCA v tekuté podobě, až po masáže, sauny atd… Dále třeba doslova neomezenou spotřebu materiálu od oblečení až po kola… díky Kona.cz měla k dispozici pět kol !  Rezervní výplety se ani spočítat nedají. A tak by se dalo pokračovat.
Nikdo už ale běžně nevidí, že stráví 200 dní v roce na cestách, po závodech, že rodinu vidí za rok tak 30 dní, že nemá žádný soukromý život.

Věnoval jsi několik let pozornost ženskému závodnímu poli, cestovali jste po světě, mohl jsi srovnávat..  Má podle tebe šanci  se holka v českých podmínkách vypracovat dejme tomu na TOP TEN ve světových soutěžích ?  Nebo je tou cestou taková, po které se vydala Katka Nash? (její hvězdné výsledky přišly až po několika letech angažmá v americkém týmu Luna Women ).
Jsem skeptik políbený megalomanií a neutuchajícím entusiasmem, stále nervózní a se svou vlastní prací nespokojený pedant… Že jsou to protimluvy?  Věnoval jsem holkám tři celé sezóny a vidím, co se dá dokázat „z Česka“ a ze soukromých prostředků. Před rokem Bára Machulková za „náš“ Team vyjela dvakrát 7.místo ve SP U23 a skončila 11. v celém SP 2014, Karly úspěchy už jsem zmiňoval. Co to znamená?  Znamená to, že já říkám úplně vážně, že do TOP TEN se může vypracovat holka i v  Azerbajdžánu, ale musí mít právě ty podmínky. Je rok 2015 a kdybych si nemyslel, že není např. Karla schopná být do tří let nastálo v TOP 15, nedělal bych poslední rok to, co děláme… Jinak za mě, rozdíl mezi tím být v Top 10 občas a být nastálo v Top 15, je stejně obrovský, jako dojet ve SP pátá a pětadvacátá…

Co ty a cyklistika dál – pokud by nastala varianta a Karla by odešla do zahraničního týmu?
Asi bych začal zase jezdit na kole, užíval si čas, který tak strašně nemám… 🙂 Taky bych si ještě párkrát chtěl zazávodil, než odejdou klouby … Seriózně pak vidím, a cítím, že by stálo za to pár lidem zvednout mandle znova a ještě víc, někým dalším, z koho by mohla být závodnice s budoucností. Už čtyři roky si připadám skoro jako „deviant“, když pozoruji pravidelně na ČP i jiných závodech, víc než závod mužské elity, závody kadetek, žaček, juniorek… A co mám povídat, zhruba dva, tři tipy bych měl…

5 otázek „na tělo“ Karly Štěpánové

Rozhodnutí k takovému kroku je jistě déle trvajícím procesem,  kdy nastal zlom a dohodli jste se s Liborem na změně ?
No ono bylo všechno spíš tak jako postupně. Já měla od Libora neskutečný luxus, který má málokdo, možná spíš z holek nikdo. Libor je maximalista a od prvních chvil, co jsme začali něco budovat, tak to bylo hned velice profesionální… Ač jsem na to ani zdaleka neměla… Čím více se nám toho ale podařilo dokázat, tím více nás trápil postoj okolí, kterému to bylo a je jedno… Když se nad tím teď zamýšlím, reprezentace a potažmo Česká Republika nemusela zaplatit ani korunu a já jim přivezla ze světa body, které stačí alespoň na jedno místo na Olympiádu, to vše za vlastní peníze Libora. Reprezentační trenér mi ani jednou za celý rok nepodal ani ruku, o poblahopřání a lidské stránce ani nemluvím… To by mi bylo do pláče… Myslím že právě tehdy, na konci z našeho pohledu úspěšné sezóny, jsme si řekli, že to takto dál nejde! Že to chce změnu.

Máš pro sebe stanovenou ideální variantu ? Láká tě zahraničí nebo bys raději zůstala závodit v českém týmu ?
Upřímně by mě sice moc lákalo zahraniční angažmá, ale vím, že jsem ještě nedokázala tolik, abych pomýšlela na nějaký z opravdu velkých teamů… Jsem ale odhodlaná pro cokoli… Chci si za svým snem jít stejně tvrdě jako doposud… Možná ještě tvrději, takže se vlastně nebráním ničemu, co mě dokáže posunout dál!

Pokud bys měla zahraniční angažmá, kde by byla možnost i nového tréninkového vedení, snažila by sis prosadit, aby mohl být i nadále tvým trenérem  Libor ?
To můžu říct na 100 % že ano ! Tréninkové vedení Libora mi vyhovuje a navíc cítím že mi žene mě dál… I když je to občas dost husťárna 🙂 Libor mě umí motivovat, naštvat, i naopak zklidnit a ve správný moment nechat vydechnout… Tím že jezdím na kole pouhých pět let a on mě zná po celou dobu, tak vím, že mi nejvíce rozumí a ví co je právě potřeba! Jak s tělem, tak s hlavou což je nedílná součást!  A i kdyby na tom team trval,  tak bych rozhodně s Liborem dál tréninky a vše kolem konzultovala, jednoduše proto, že mu věřím !

Karla a OH v Riu. Jak to vidíš ? Jak moc velká je to pro tebe v tuto chvíli motivace, když pro ČR je (zatím) jen jedno místo a v přímém souboji je Katka Nash pořád o dost lepší…
Myslím, že to je asi nejtěžší otázka celého letošního roku a příštího jara… Katka Nash je lepší, to nepochybně a neotřesitelně, myslím, že nejsem jediná , pro koho je velkým vzorem, jak lidsky tak profesionálně!  Ale jak už jsem říkala, mrzí mě, že jsem objela vše, co jsem objela, posbírala tolik bodů, kolik jsem mohla, umístila se nejvýše v Olympijském i Světovém rankingu a vůbec nikoho to nezajímá. Mluví se o nadějných a talentovaných, ale o mě řeč není.  Myslím, že více jsem o sobě letos ani nemohla dát vědět, když vezmu  potaz, jak krátce oproti ostatním jezdím ! Reakce reprezentace však nulová… Jedno vím ale jistě, dál si půjdu tvrdě za svým, abych dosáhla svého, a je mi upřímně a ze srdce jedno, jaký na to má kdo názor. A jak to vidím? Za 5 let je přeci další olympiáda a tam chci 100 % na startovní čáře stát !

Když bys měla jmenovat jednu vlastnost Libora coby managera jako tu nejlepší, za kterou si ho vážíš, která by to byla ?
Jeho nejlepší vlastnost je bezpochyby ta obětavost, se kterou pro mne všechnu tu dřinu dělal… Vím, že mimo kolotoče kolem mých závodů a vydělávání a shánění peněz, abych za ně mohla na ty závody jezdit, neměl prakticky vůbec svůj vlastní život ! Žil pět let jenom proto, abych mohla jezdit na kole! A i teď, kdy je vše, tak jak je a on by od toho mohl dát ruce pryč tak to neudělal… Neudělal to nikdy, i když na to občas měl právo! Za to si ho moc vážím… Je mi jasné, že nikdy nebudu vydělávat jako tenisté ,abych mu to mohla vrátit, ale bylo by pěkné mu to v budoucnu oplatit alespoň na výsledcích a úspěších!

12006271_884551484967133_2248314468499314328_n

Tak ať se sny vyplní a tahle krásná sbírka trofejí rozroste…. Díky za povídání Vám oběma !

Autor: Kája Polívková
Foto: archiv DNK, Michal Červený, Cycling Point

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková