Česká stopa v LIV teamu. Tváří je triatlonistka Radka Vodičková.

Letos jednatřicetiletá triatlonistka Radka Vodičková se zařadila po bok úspěšných českých sportovkyň, které se dokázaly prosadit ve světové konkurenci. A nejen svými výsledky. Rodačka z Jablonce nad Nisou se stala v loňském roce tváří  světoznámé značky LIV a je jednou z vyvolených a sponzorovaných sportovkyň. Natáčí videa, je na titulkách prestižních triatlonových časopisů, pomáhá při testování nových modelů kol.

Radko, můžeš čtenářkám přiblížit tvé triatlonové začátky?
Nejprve jsem začala koketovat s duatlonem, protože jsem byla špatná plavkyně. Jsem rodačka z Jablonce, až do svých 14 let jsem kombinovala oba letní sporty, triatlon a duatlon, ještě s běžeckým lyžováním. Triatlon mě ale hodně bavil a brzy jsem poznala, že pokud se mu chci věnovat naplno, musím s tím plaváním něco udělat. Takže postupem času dostalo prostor právě plavání a já se tak definitivně rozhodla pro triatlon.

V obou odvětvích jsi získala řadu úspěchů v mezinárodním měřítku, reprezentovala jsi i na OH v Londýně. Čeho si sama osobně ceníš nejvíc ?
Za více jak 10ti letou kariéru si cením hodně úspěchů, pokud bych měla něco jmenovat, tak určitě titul mistryně Evropy v duatlonu z r. 2009,  6. místo na ME v triatlonu a samozřejmě účast na Olympijských hrách. Jen to, se na hry nominovat, nebylo vůbec lehké, a mě v té konkurenci potěšilo i umístění v první dvacítce.
V dlouhém triatlonu nezávodím dlouho, takže vypíchnu jeden výsledek – předloni jsem skončila na MS v polovičním Ironmanu na 6. místě.

Kdy a proč ses rozhodla přejít z olympijského triatlonu delší distance?
Po OH v Londýně jsem se rozhodla pokračovat v triatlonu se zaměřením na bezhákový triatlon. ( v olympijském se jezdí cyklistika ve skupině a závod se většinou rozhoduje až v závěrečné disciplíně, v běhu – pozn. red). Rozhodla jsem se tak i proto, že mám 100% svobodu v rozhodování, které závody pojedu a tak si vybírám jen ty závody, co mě lákají.  V současné době jsem profesionální sportovec, zodpovídám sama za sebe. Má to ale samozřejmě i nevýhody, když se zraním, nemám žádný příjem.

Střední i dlouhé TT dělá obrovské množství lidí, což dokazují dlouho dopředu vyprodané závody. Co tebe na TT přitahuje, co je na něm “magického”, že člověk dobrovolně podstupuje takovou dřinu?
Myslím si, že tento vytrvalostní sport je něco jako droga. Ti, co to zkusí, se stanou závislí na pohybu. Triatlon se tak stává životním stylem a převážně hobby jezdci mají za cíl dokázat sobě a okolí , že Ironmana zvládnou, protože jeho distance jsou velkou výzvou.  ( 3,8 km plavání – 180km kolo– 42 km běh, pozn.red.). Natrénovat na takto dlouhý závod se ale nepovede každému. Z časových i zdravotních důvodů, pak se pro mnohé ze závodění stane boj o přežití. Mnohdy jejich zapálení ohrožuje i partnerský život, to když svůj veškerý volný čas věnují jen tréninku. Prostě ne každý na to má fyzické a časové možnosti. Myslím, že pro zábavu pak stačí kratší tratě od sprintu přes olympijské, až po půl ironmanské vzdálenosti.

 V profesionálním triatlonu je to trochu o něčem jiném. Ironman láká spoustu sponzorů, takže je tam více peněz a sportovci to dělají jako povolání.  Tak věnují celý den tréninku, je čas i na nezbytnou regeneraci, což pracující člověk zkrátka nemá. Já se zatím zaměřuji na ty poloviční tratě, tam se mi daří, takže pokud to půjde, zůstanu u této vzdálenosti.

V současné době žiješ dlouhodobě v Austrálii. Jak ses ocitla právě zde?
V Austrálii jsem asi dva roky. Nikdy jsem předtím o Austrálii neuvažovala, jako o místě kde bych chtěla bydlet, ale když jsem se zasnoubila s Bradem (Brad  Kahlefeldt je přední australský triatlet, pozn.red.), který tráví půl sezóny v Evropě a půl doma, v Austrálii,  musela jsem začít přemýšlet co dál a kde se usadit. S Bradem žijeme v Noosa Heads, což jednoznačně pasuju na triatlonový ráj! Jezdí sem řada špičkových závodníků, jsou tu skutečně úžasné podmínky!

Vloni jsi se stala tváří značky LIV a jsi jedním ze sponzorovaných světových jezdkyň. Jaká byla cesta k této spolupráci ?
V dnešní době není úplně snadné sehnat sponzory, já mám najatého manažera. Ale ještě loni v dubnu jsem stále nevěděla, jaké kolo budu používat v sezóně 2015. Nabídky byly, ale tak nějak jsme cítili, že to není to pravé. Nakonec se trpělivost vyplatila a díky dobrému kontaktu s lidmi z Giant Australia se mi podařilo se dostat do dobré společnosti Giant/LIV. Takže jsem na jaře podepsala smlouvu s LIV, jako ambasador této ženské značky. Prvních pár měsíců jsem jezdila na Giantu, protože můj závodní model LIV Avow ( časovkářské kolo) ještě bylo ve výrobě . V červnu mi pak z továrny LIV poslali první model Avow  a já jsem v roce 2015 byla jediná, kdo na tomto kole jezdil a propagoval ho. Opravdu příjemný pocit. Letos už je kolo na trhu.

Takže jsi se stala testovací jezdkyní….
Ano, dávala jsem okamžitě feedback ohledně toho kola, říkala jsem jim, co je dobré a co by bylo třeba vhodné vyřešit jinak. Například přední hydratační systém, testovala jsem ho poprvé na mistrovství světa v Zell am See. No, byla to školácká chyba, ale stane se. Hned při naskakování na kolo mi totiž lahev z kola spadla, praskla a já jsem musela řešit občerstvování v závodě jinak, než bylo plánováno. Problém jsem nahlásila a lahev se vyrábí z jiného materiálu, úchytky jsou nové a pevnější.

Změnil se ti tedy život?
Určitě, ale ne k horšímu. Nikdy jsem moc nebyla na prezentaci svých výsledků na sociálních sítích, teď je to dost jinak. Samozřejmě, nejlepší propagací je dobře zajetý závod, to se pak o mě hodně píše, objevují se fotky LIV kola. Což je fajn. Součástí mé práce je účast na nejrůznějších propagačních akcích, fotografování, natáčela jsem také reklamní video v krásném prostředí Zell am See, zajímavý byl také konferenční skype rozhovor s LIV týmem v USA. V březnu letím na Taiwan, do Taipei, na mezinárodní cyklistickou výstavu Cycle show. Někdy je to náročné, skloubit s tréninkem, ale jsem moc ráda, za možnost být tváří LIV.

Kolik kol od LIVu máš?
Většinu tréninku jezdím na svém závodním časovkářském speciálu, LIV Avow. Nemůže chybět i klasická silnička, je to LIV Envie, dostanu se na ní tak 2x v týdnu. A brzo mi přibude ještě jeden mazlík, nákupní  kolo LIV s košíkem! Moc se na něj těším, jak se budu pohodově projíždět u nás, po Noosa Heads 😉

Jak vypadá tvůj běžný sportovní den?
V Austrálii se děla vše hodně brzo ráno, takže: 5:00 budíček, mezi 5:30 až 6:00 vyrážím na cyklistický trénink, který trvá 2,5-4,5 hodiny. Pak je „druhá snídaně“ a odpočinek, často na půl až třičtvrtě hodiny  usnu. Spánek je skvělá regenerace. Odpoledne je pak plavecký nebo běžecký trénink. Toto je na začátku sezóny. Později se z dvou fázového tréninku stane třífázový, takže mě odpoledne čeká např. ve 14h plavecký trénink a pak v ještě běh. Do toho ještě se snažím někam vtěsnat 2x týdne posilovnu, což se ne vždy podaří.

Jaké máš plány letošní rok?
U sportovců je důležité zdraví, já jsem šťastná, jak se mi loni podařilo vrátit se do závodní formy po operaci kolene. Jednu chvíli to opravdu nevypadalo moc dobře a pomalu jsem se připravovala na nepříjemné, předčasné ukončení kariéry. Nakonec z toho byla hodně vydařená sezóna, skoro ve všech svých startech jsem měla pódiová umístění. Bohužel, největší akce, což bylo  MS se mi nepovedla, ale život jde dál. Mám co napravovat, mám motivaci pro tento rok a hned dvojnásobnou. Mistrovství světa v polovičním ironmanu, na který se specializuji, se jede v Mooloolabe, což je asi 40 min jízdy z místa, kde bydlím. Takže to beru jako domácí závod a chtěla bych se blýsknout!

Jak se žije v Austrálii , je něco, co tě tu překvapilo ?
Jsem profesionální sportovec, mou prací je triatlon a tady jsou pro něj dokonalé podmínky. Tím myslím i to, jak je zde triatlon populární. Ale samozřejmě na něco jsem si musela zvykat. Třeba četný výskyt hadů…aspoň jednou měsíčně se mi o nich zdá. Ve snu je při běhu přeskakuji a pak se strachy probudím :-).  Prvních pár měsíců, co jsem byla v Austrálii, jsme s přítelem bydleli v Lennox Heads, kousek od Byron Bay, kde  v loni zaznamenali několik útoků žraloka na lidi.Jeden případ byl, bohužel smrtelný.  My tam  pravidelně, 2x v týdnu chodili na volné moře plavat.
Jinak se mi v Austrálii moc líbí, mám tu spoustu přátel a už ani nemám problém rozumět australskému nářečí 🙂

Trávíš ale také hodně času na cestách, závody jsou po celém světě. Je nějaké místo, které ti utkvělo svou exotikou v paměti?
Ano, díky triatlonu jsem byla na tolika krásných místech… Jeden závod byl v Karibiku, na malebném a maličkém ostrově St. Croix, to byl úžasný zážitek.

Zbývá ti vůbec nějaký volný čas ? Co tě kromě sportu baví, čím se nejraději odreguješ?
Brad je milovník kávy a tak když máme volnou chvilku, sedíme v kavárně a čteme si. Oba rádi cestujeme,takže plánujeme kam pojdeme po sezóně na dovolenou, na jaký zajímavý závod vyrazit. A jedna z mých nových zálib je vaření a pečení, což oceňuje přítel i naši kamarádi.

Kolikrát jsi byla za posledních roky  doma, je šance, že tě uvidíme závodit v ČR ?
V posledních  5ti letech jsem se  domu vracela hlavně na Vánoce, někdy jsem se objevila v červnu na nějaký závod. Takže  by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. Závody v ČR nevím, ale v Evropě určitě 😉

https://youtu.be/lsMDj1B62Eg

Autor: Kája P.
Foto: Marcel Hilger, archiv R.V.

Kája Polívková