Martina Růžičková: ''Největší kvalitou člověka je slušnost ''. Rozhovor s bývalou TOP závodnicí o její nové práci .

Nedávno oslavila své šestatřicáté narozeniny. Ještě v loňském roce byla členkou německého týmu Koga Lady a nejednou se radovala z vyhraného závodu. V reprezentačním dresu  jste ji mohli vidět na startu mezinárodního etapovém závodu Tour de Feminin, kde pomáhala svými zkušenostmi nastupující generaci českých cyklistek.

Dnes je součástí profesionálního ženského týmu, kde zúročuje svou dlouhou závodní kariéru v pozici asistentky sportovního ředitele…

Martino, když se ohlédneš za posledními roky Tvého profesionálního závodění, na co nejvíc vzpomínáš?

Asi se to nedá říct v pár větách. Celá kariéra, kterou člověk projde je vlastně zážitek. Bylo toho hodně a byla to významná etapa mého života. Nevyhrála jsem mistra světa, ale získala jsem dost. To jak jste ve sportu pracovitý, poctivý a rovný člověk, takový budete i v životě normálním a naopak. To je podle mě pravidlo pro život jako takový. A já vděčím a moc děkuji za tohle vše “Vrdovi”, panu Vršeckému!! (Martiny letitý trenér, pozn.red.), který mě k tomu vždy vedl a předává to dál mezi mladé závodníky. I díky tomu  mě oslovili lidé, s kterými dnes pracuji. Největší kvalitou člověka je slušnost a já to ctím.

S cyklistikou jsi prožila, jak říkáš, velkou etapu svého života. Plánovala  jsi v závěru sportovní kariéry svou budoucnost s kolem propojenou nebo se vše sešlo náhodně? 

Ne, vše směřovalo k tomu být u toho, čemu jsem obětovala celý můj dosavadní život, což je cyklistika. Ale konkrétní obrysy vše dostalo až loni v sezóně, když jsem byla na závodech v Itálii. Rozhodla jsem se, že odejdu do Itálie, léta jsem tu závodila, mám tu mnoho přátel, cyklistika je tu na výslunní. 

A přišla nabídka na práci…

Ano, dostala jsem nabídku na práci v týmu Astana Womens. Nebylo to pro mě neznámé prostředí, já už jsem tu jezdila v době, kdy se tým jmenoval Pasta Zara a pod vedením presidenta Mauizia Fabretta tu prošla řada velký jmen ženské cyklistiky, např.Georgia Bronzini, Nicole Cooke nebo Diana Ziliute. V tuto chvíli jsem na pozici asistent sportovního ředitele, v zimě jsem také v Itálii ukončila masážní kurs. Tento rok – to je pro mě spousta nových zkušeností.

Co je tedy tvou pracovní náplní? 

Dělám vše, co se cyklistiky týče a co je potřeba zařídit kolem závodů. Vidím to teď z druhé strany a až teď si člověk uvědomí, kolik té práce je a jaká je to zodpovědnost! Když jste závodník, spoustu věcí berete jako samozřejmost. Ale na druhou stranu, až  tak moc se mi život  nezměnil, neboť jsem stále ve sportu, v kterém se pohybuji celou dobu.

Co je tedy vice stresující : být sportovec, od kterého se čeká výsledek nebo asistent, který musí zvládnout dokonale přípravu všeho k závodu? 

Stres je všude u každého, tak trochu musí být. Závodník chce co nejlepší formu,dobrý výsledek,chce být platným jezdcem pro tým. A já naopak mám teď starosti o ně, ať se jim nic nestane,ať vše klapne, na nic nezapomenu….Jedno tu platí jednoznačně: jak z jejich strany, tak i zároveň z mé (a kohokoliv z realizačním týmu) je nutný profesionální přístup!

Jaké jsou tedy týmové plány na letošní sezónu?

Máme mladé talentované závodnice : Fidanza (21 let) , Bertizzolo (19 let) , Beggin (19), které mají už medaili z MS juniorek, ať už z dráhy, tak i silnice. Musím říct, že právě tyto dívky vidím do budoucna hodně vysoko. Naším šéfem není nikdo jiný, než Alexandr Vinokurov a managerkou Astany také bývalá špičková závodnice, Zulfia Zabirova.

Kalendář máme pestrý, závodíme celou sérii WWT(World Women Tour) i v Belgii a v Itálii.  A úkolem staffu je vše pokrýt, aby závodnicím nic nescházelo, vše musí klapat na 100%.

Kolik času ti teď zbývá na návštěvu domova, rodiny, přátel…

V ČR jsem asi tak, jako když jsem závodila, mám tři krásné synovce a to je doma vše veselejší, jsou to moji malí šampióni 😉

A poslední otázka, máš při svém současné vytěžující práci čas jezdit na kole?

Nemít čas na kolo v Itálii, jako bývalý závodník, tak to by ani snad nešlo!! Navíc kolo je stále tou velkou drogou a vášní, kterou u mě bylo a zůstane. Mám to štěstí, že čas si najdu a můžu se svést, zamakat. Vím, že by mi to hodně brzo chybělo, ten krásný adrenalin, co kolo přináší….

Martino, přejeme hodně štěstí v nové pozici a ať ti dělá tým i práce  radost!

Autor: Kája P.
Foto:archiv Martina Růžičková

Kája Polívková