Reklama

Radost z ježdění, radost ze závodění, radost z první medaile!

Závody? Nikdy! Poznáváte se? Tak čtěte, třeba to může být zanedlouho i jinak….

Reklama

Tuhle dámu jsem poprvé potkala vloni na podzim a od prvního okamžiku bylo vidět, že cyklistika je pro ni velká radost. Nenechte se odradit oslovením, Dámy totiž nejsou „dámičky“ :), ale ženské, které baví kolo. Některé mu zcela propadnou a díky své výkonnosti se jím profesionálně živí, pro jiné je kolo stejnou drogou a stráví na něm téměř stejný objem času, jen zkrátka jezdí pomaleji a na jiných tratích. Své začátky mají všechny dost podobné, najíždějí první stovky kilometrů a kouzlo cyklistiky se jim pěkně zavrtává pod kůži.

A přesně tohle potkalo naši čtenářku Moniku, která nejen, že za dva roky posunula své jezdecké umění opravdu z nuly na slušnou technickou úroveň, ale ve svých výzvách si splnila další z nich, poprvé se postavila na startovní čáru a závodila. Jistě mi odpustí, když zmíním, že Kristova léta už má za sebou. Přečtěte si motivační blog, který nám do redakce poslala. Pokud jste i Vy sama někdy podobnou myšlenku měla a rychle ji zaplašila, nechte se inspirovat….

Já a kolo s číslem? Dnes už ano…

Tenhle měsíc je pro můj život s bikem velmi zásadní. Slavím dvouleté výročí od koupi svého prvního kola, od prvního dne mě doslova pohltila svoboda, kterou vždy při jízdě pociťuji, tak intenzivní zážitek nemohu přirovnat ani k turistice, kterou mám velmi ráda. S kolem se nejraději vydávám do terénu, někdy pro zábavu ze sjezdů či celodenních šlapavých tras terénem bývalého vojenského prostoru v Brdech, kde okruhy kolem 90 km nejsou pro mě výjimkou. 

Díky těmto najetým kilometrům a tréninku techniky, která mě velmi baví, měl můj kamarád Michal celkem dobrý nápad, zúčastnit se závodů, prý možnost porovnat síly s ostatními není od věci. Přesně věděl, jaké závody mě mohou nadchnout, doporučil Bike Ranch Cup v parku Višňovka. Úplně jiný rozměr, než jsem jezdila. Krátce a hodně rychle. Kdo neví, oč jde…Višňovka se jezdí jako cross country na krátkém okruhu, před diváky i dalšími závodníky.

Po seznámení se s tratí, kde je pro mě jeden výjezd doslova peklem jsem věděla, že jeho vyjetí 5x (pokud zvládnu odjet všechna kola závodu) nebude zadarmo. Došlo na registraci a pak už mě jen napadlo, aby si mě nikdo moc nepamatoval, až někde po druhém kole zhynu udušením, tepovku počítat ani nemá smysl… no, nebudu lhát, ještě mnohem horší scénáře mi šly hlavou.

Ovšem na této trati jsou i parádní zábavné úseky v podobě klopenek, sjezdíků a ty mě držely v naději a radosti z pěkné trati. Start se vydařil, hned nás čekal dlouhý výšlap do kopce, který prokázal zdatnost soupeřů kolem mě. K mému údivu jsem ale předjela pár bikerů a kopec nekopec, začala jsem soutěžit a stále zrychlovat. Můj postoj „jedu pro zábavu“ zůstal, ovšem přidal se ještě mnou doteď opomíjený soutěživý duch a já dupala do pedálů, vyjížděla kopce a užívala si technické pasáže trati při sjezdech. Celou dobu mě povzbuzovali fanoušci: můj syn a kamarád biker s dětmi, tato podpora mě hodně hnala vpřed. Do cíle jsem dojela spokojená, šťastná na celkovém 5.místě, mezi ženami na 2. místě, brala jsem i medaili!  

Spkojené závoďačky, Monika (vpravo) a Zuzka.

Ano, má první medaile v životě. Ten pocit euforie nebyl z dosaženého umístění, i když mi udělalo radost, ale prostě z faktu, že sedím na svém milovaném kole, mám kondici a techniku zvládnout těžší pasáže a třeba příště pokusit zajet ještě lépe v celkovém pořadí své kategorie nebo postoupit do lepší skupiny. Ačkoliv bych před časem nevěřila, už teď se těším na příště!

 

Autor: Monika Kyselová, red.DNK

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková