Reklama

BLOG DNK: Díky za ty trička!

Klikaté jsou cesty k vášni jménem kolo. Dnešní blog od naší čtenářky je příběhem o návratu po 12 letech. Čtěte a nechte se inspirovat…

Reklama

Podtrženo, sečteno….za 14 dní přes 1200 kilometrů. Můj pobyt na Mallorce je u konce. Ještě dobalit pár věcí do tašky a …při skládání trička mi proběhne v hlavě ta zvláštní souhra náhod, díky které jsem se na tenhle znovu ostrov podívala. Po dlouhých dvanácti letech. Taková byla totiž moje pauza od kola a musím přiznat, že jsem za těch dvanáct let o návratu ke kolu několikrát přemýšlela, ale nikdy to bohužel neudělala. Neumím dělat věci polovičatě, vždy dělám vše naplno a s vervou. Teď už jsem zas cyklistka a jsem …šťastná!

Rodiče mě od malička vedli ke sportu, věnovala jsem se atletice, chodila na sportovní základku, jezdila na kajaku, hrála volejbal, tenis, běhala na běžkách. Prostě od všeho trošku. Pak ale přišlo zranění kolene a delší pauza. Při studium VŠE jsem se začala ke sportu vracet. S kamarádkami v Ústí nad Labem jsem nejdříve objevila svět aerobiku, vrátila se k tenisu i běžkám. Ve fitku v Praze v Holešovicích potkala trio super kluků, mistrů světa v aerobiku (Strakoš, Valouch, Holzer), kteří vedli hodiny a cvičili na maratonech. S nimi jsem absolvovala řadu víkendových pobytů s aerobikem a s sebou vozila horské kolo. Tak nějak nenápadně a pomalu objevovala svět kolem horských kol. Tou dobo už mě pohltila práce v bankovnictví, ale snažila jsem se nenechat si ukrást čas na sport.

Doma v  Ústí jsem poznala super partu kolem obchodu Bikesport a začala s nimi jezdit a trénovat. K horskému kolu postupně přibylo i silniční a přišly první závody.

Na jedné víkendové akci jsem potkala Kájou Polívkovou a s ní i se skupinou lidí, díky které jsem ještě víc kolu propadla. Společně jsme vyrazily na cyklistické soustředění (Kája tou dobou vrcholově závodila), já tak mohla poznat krásy silnic na Mallorce i slunečných Kanárech. Výsledky té příjemné a dobrovolné „řehole“ se brzy dostavily, na bikových maratonech jsem urvala pá pěkných umístění „na bedně“. Ale hlavně jsem si z každého závodu odvážela super pocit z pořádné bikovačky. A taky památeční trička. Moc parády se sice s nimi udělat nemohlo, pánský střih a velikost L je rovnou předurčily do role noční košile. Takže jsem jich za tu dobu nastřádala pěknou sbírku.

Tak tohle je 12 let nazpět....Kolo jiné, nadšení stejné.

Jak to v životě bývá přijdou změny. Někdy příjemné, jindy méně. Nevyšel dlouholetý vztah, přišlo pár pracovních změn. Času začalo být méně a já postupně začala opouštět svět kol, protože jsem na něj neměla moc času a taky postupně propadla úplně jinému sportu a tím se stal golf.

Kolo se postupně z mého sportovního života vytratilo úplně a všechna kola skončila ve sklepě u rodičů.

Když o tom tak přemýšlím tak možná i tím, že nebyl web jako je Dámy na kole, nebyl facebook a člověk nežil tolik on-line. Parta holek kolem mě se věnovala rodinným povinnostem, ze mě se stala nadšená hlídací teta neteře a synovce a úplně mě pohltila mě práce. Kromě práce, golfu, občasného běhání nějak na nic jiného nebyl čas. Z golfu mi na poličku přibylo několik pohárů, uhrála jsem si singl hcp.

Vloni, při jedné z mnoha cest za rodiči a za golfem, jsem jako správná teta přibalila i bratrovy děti. Nekontrola zavazadel u synovce však znamenala oznámení: „Teto, já si nevzal pyžámko“. Upsss. Moje maminka, strážkyně všelijakých pokladů pohotově zareagovala: „Nahoře ve skříni jsou po Tobě ty trička ze závodů, tak mu nějaké dej“. A tak jsem stála u té skříně a koukala na trička ze závodu  z roku 2001 až 2004 a říkala si, proč jsem vlastně na kole přestala jezdit….

Když si synovec tričko oblékl, nějak se mi to vše v hlavě seplo a já vzala v té vteřině  telefon a zavolala kamarádovi z Bikesportu, že chci zase začít jezdit a nutně potřebuju kolo. Nejlíp hned!

Vnímala jsem ten okamžik překvapení a zároveň nedůvěry z jeho reakce, nicméně hned druhý den volal, že vybral kolo a ať se přijdu podívat. Nedal mi vůbec čas na zaváhání, abych si to snad nerozmyslela:) Kolo – zvolila jsem dámského bika,  přišlo velmi rychle a já vloni v létě opět začala šlapat do pedálu. Nejdříve sama, trošku nejistě a znovuobjevovala staré známé trasy.

Náš junior v motivačním tričku

Po pár stovkách najetých kilometrů, sledováni webu i facebooku DNK jsem objevila holčičí skupinu Kolona a řekla si, že se zkusím přidat. Přivítala mě   bezva parta holek, často mnohem mladších, než jsem já, ale nadšených do kola. Zaostávala jsem za nimi fyzičkou i technikou, ale nevzdávala se.

Kolo mě chytlo a já se naplno vrátila k ježdění. Protože neumím dělat věci napůl, chtěla jsem se i v té technice posunout, tak jsem na podzim ještě  absolvovala dva dámské kempy, s Diva holkama a Kolonou. Abych to ale neměla jen tak růžové, přišlo i zranění, poranila jsem si ramenní manžetu. Po nezbytné léčbě nastal čas na rehabilitaci a cílené posílení nejen problematické oblasti.

Makala jsem na sobě a chtěla zas dělat věc, co mě baví. Přišel čas na odměnuJ . Začala ve mě klíčit myšlenka, že bych se chtěla opět podívat na Mallorku s Kájou, která tam pravidelně s menší partičkou jezdí. Domluva byla rychlá a tak jsem zahájila přípravu! První kilometry na trenažéru, jakmile počasí dovolilo, tak  honem ven. Vidina cyklistického ráje byla báječná motivace!

Po 12 letech opět spolu za cyklistickými zážitky

Víte, jak to je. Při hezkých věcech čas letí zbytečně rychle. Naše dva týdny na Mallorce byly krásné. Ráda bych se příští rok vrátila a zkusila vyjet kopce a trasy, které letos zůstaly nepokořené. A taky si ti zahrát golf na dalším hřišti, na které mi už nevyšel čas. Trochu mě mrzí, že jsem se vlastně ke kolu nevrátila dřív. Ale což, teď už je to jedno, důležité je, že jsem to udělala. Diář se mi plní termíny vyjížděk, plánuji další kempy, přidám i nějaký ten závod.

Kolo přináší krásné zážitky a celoživotní přátelství a čas tu nehraje roli. Jako by těch x let ani nebylo….

A ještě jeden vzkaz organizátorům závodů: Díky za ty trika!

 

Autor: Ivana Zlesáková

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková