Dámy, miláček Levo a e-Smrk.
Někdy se vše zamotá a rázem je vše jinak. A někdy to „jinak“ je nakonec taky hodně fajn…
Na začátku byla akce. Dámy na kole, tentokrát se svátečním bonusem a doprovodem partnerů a kamarádů zamířili na celodenní bikování na Singltrek pod Smrkem. Někdo už věděl, do čeho jde, někoho čekala premiéra a těšil se na trasování a rady od nás, zkušenějších.
„Nemůžeš nejet“, vzkázaly mi „moje“ dámy. Jenže já krátce před naší misí dobrala antibiotika a potřebovala své tělo ještě držet v rekonvalescenčním režimu. Do přírody ano, ale větší fyzickou zátěž, kdy rozhodně tepovou frekvenci neudržím v regenerační zóně, to není to pravé. Zapojit se a jen poradit u mapy a zbytek času posedávat v centru U Kyselky na lavičce? To není nejšťastnější řešení. Partě to nepomůže a pro mě to bude hraničit s menším masochismem. Znáte snad někoho, kdo miluje adrenalin pouťových atrakcí a baví ho se na ně za plotem jen dívat?
A pak přišel ten nápad. Žhavím telefon, píšu emaily.
Shánět a zařizovat vypůjčení e-biku v době, kdy jsou dva státní svátky pěkně uprostřed týdne, a tudíž si to většina lidí pospojuje na pěknou dovolenou, byla trochu hra nervů, ale nakonec vše dokonale klaplo. V jeden okamžik jsem měla v nabídce i dokonce 3 biky! E-BIKY! Jednoznačnou volbou byl stroj do Specializedu, dámské Turbo Levo 6fattie. Bomba! Parádní celopérko, s tlustými plášti, nabídne z kopce novou dimenzi jízdy. A do kopce…? Tentokrát se směju.
Sraz skupiny je sám o sobě moc příjemným okamžikem, energie a natěšení všech je cítit ve vzduchu, okukuje se vybavení, řeší se nahuštění pneumatik. Můj miláček a věrný parťák dnešního dne, urostlý full samozřejmě vzbudil velkou pozornost. Chlapi studovali uložení baterie a integraci motoru, holky tiše (no některé i nahlas) záviděly, jak bezbolestně si tentokrát střihnu Asfaltovou agonii a další vyhlášená stoupání zdejší trailové oblasti. A já se těšila na porovnání toho, jak se budu cítit na kole, které váží dvojnásobek mého hardtaila, s nímž mám na Singtreku taky hodně naježděno.
Šlapu si, ani nevím, jak…tak tohle platilo pro výjezdy naprosto dokonale. Pokud byla volba asistence na druhý stupeň dopomoci, dokázala jsem udržet tepovou frekvenci v regenerační zóně, mnohdy pod 90 tepů za minutu. Během jízdy jsem často střídala úrovně asistence, jsou tři-Eco, Normal a Turbo, dokonale jednoduché ovládání třemi tlačítky na rámu k tomu přímo vybízí.
Jízda vzhůru mi dávala pocit, který zažívá Nino Shurter nebo Jára Kulhavý, kdy je v nohách síla o 200 watů vyšší. Samo to ale nejede, stopu si musím hlídat, serpentiny najet ještě o trochu líp než jindy, protože se vše děje ve větší rychlosti. Proto, že ji chci. Je návyková.
Když po 3 hodinách a zasloužené pauze na jídlo vyrážíme na druhý okruh, pohled na display o stavu baterky mi dává křídla. Opět oceňuji jednoduché, a hlavně přehledné ovládání Turbo Leva, deset zářivých diod totiž signalizuje kapacitu akumulátoru. Jsem teprve na půlce, přichází čas na vyzkoušení Turbo režimu. To chceš! Kopec od Obřího sudu vyletím, baví mě, jak kolo reaguje na mou intenzitu šlapání, nechávám se unést a poprvé ujíždím od skupiny vpřed, pár set metrů před nájezdem do terénního sjezdu míjím trojici vyšvihaných bikerů, vnímám, že je nenechalo klidnými, předjetí „ňákou paní“ s pár kily navrch na elektrokole. Rovný úsek jim nahrává, někdo z nich nebo všichni (neotáčím se) dospurtovali pár metrů za moje záda, blíží se vlnitý trail se skočky, spousta zatáček, tady bych měla prohrát, ale…
Měním, alespoň pro tyhle tři borce, názor, že elektrokolo si půjčují ti, co neumí moc jezdit. Zapomínám na měřák tepovky, valím z kopce naplno, opírám se do každé klopenky, využívám energie těžkého kola a 3 palcových plášťů, které výborně drží i na lehce kluzkém povrchu, každý brdek jedu ze sedla, vezu se na vlně euforie, protože tohle je jízda. Konec trailu, čekám. Jsem sama a jen vnímám tlukot srdce a pálení v nohou. Paráda!
Všichni se v pozdním odpoledni potkáváme v centru U Kyselky, kolo okukují i ti tři bikeři, a já se nemusím stydět, že jsem ten dnešní den jela na půl plynu. Můj miláček Turbo Levo mi dal šanci prožít den s přáteli, pošetřit zdraví a ve finále nalít trochu euforie do žil.
A příště? Jasně, že se těším na své kolo bez motoru. Ale pokud budete mít příležitost, nebojte se e-bika vyzkoušet na pořádnou jízdu. Stačí chtít, a síly to z vás vyždíme stejně, jak normální bike.
Můj stroj: SPECIALIZED TURBO LEVO WMN FSR COMP 6FATTIE
váha:22 kg
motor: Brose, exluzivně nastavený pro Specialized,
maximální výkon: 530 W, LI-ION baterie, kapacita: 460kW
Baterie při kombinaci 10 % ECO modu, 60 % TRAIL modu a 30 % TURBO modu vydržela jízdu 3,5 hodiny čistého času, zbylo 10 %. Najeto přes 60 km v terénu.
Naši trasu si můžete prohlédnout v aplikaci Relive zde.
