Reklama

Blog DNK: Budeme pořád s tvrdým, ale díky za Vás.

Pokud jste z dnešního titulku zmateni, omlouvám se, jednoduché vysvětlení přijde v následujících řádcích…

Reklama

Páteční blog bude krátký a pozitivní. Alespoň pro nás, co máme něco do činění s webem Dámy na kole. Jsme mladé, tedy teď nemyslím věk redakce, ale našich (vašich) DNK. Mládí má energii, chuť zkoušet nové věci, občas chybuje, ale dlouho se tím netrápí. Ví, že život běží dál a otevírají se další možnosti, přichází nové úkoly, nápady, výzvy.

S námi je to podobné. DNK nás baví, jdeme do toho naplno. Nejvíc ze všeho ale schází čas, a tak se stane, že ten seznam plánů, co vše poslat směrem k vám, našim čtenářkám, nejde stihnout.

Snažíme se vybírat z toho, co vás baví, zajímá, co poučí nebo třeba získá vaši větší náklonnost k cyklistice. Chceme dostat na výslunní naše závodnice, ať si užijí své chvíle slávy, za tu dřinu si to zaslouží, i když třeba nikdy ve své kariéře nedosáhnout na mety nejvyšší. Baví nás rozhovory i vaše příběhy, proto vznikl blog DNK. Testujeme kola, točíme videa, pak dlouhé hodiny řešíme, co a jak vylepšit.

Ale jsou i chvíle, kdy znejistíme, jestli vůbec jdeme tou správnou cestou. Po emotivní chvíli pak přichází racionální analýza čísel z Google Analytics, která lehce povzbudí a my nabíráme dech na další práci.

V jeden takový slabší den mi přišel email, který byl nade všechny ty čísla a rostoucí grafy.     

….po delší době od našeho setkání na TT jsem si vzpomněl na to, že jsi dělala reportáž o tréninkových kempech Dušana Mihalečka, kterou jsem si chtěl přečíst. Zabrousil jsem trochu s ostychem a divným pocitem na Tvé „dámské“ stránky, přečetl článek, druhý, další a přestal jsem vnímat, že je to čtení pro holky a taky to, že jsem v práci. Musím Tě pochválit píšeš hezky i pro muže 😉 (chtěl jsem napsat chlapy, ale s tvrdým se mi to nelíbí a s měkkým to není správně).

 

Moc se mi líbil článek o „starém psu a jeho Whistleru“ asi proto, že se poslední dobou snažím toho svého starého psa přiblížit možnostem mého kola. Jako samouk samotář, to mám sice složitější, ale přesto to jde, a právě včera jsem si říkal, že jsem se konečně na skocích přestal s kolem prát, teď, když jsem si přečetl Tvá, resp. Dušanova slova, že s ním musím něžně, tak mi došlo, že příště budu muset překročit svůj stín a přihlásit se do výukového kempu.

Počítám, že až příště poletím vzduchem, tak si na vás oba vzpomenu a jak se znám, tak se i v letu usměju. Vlastně proto Ti píšu, nejenom, že jsem Tě chtěl pochválit, ale hlavně poděkovat a podpořit Tvé úsilí, že to, co děláš má smysl, vím, že je to občas potřeba. Hezky jsem si početl.

 

Tvůj nový čtenář Petr

Ten den jsem usínala s myšlenkou, že i kdyby každý článek potěšil pokaždé jen jediného čtenáře, má to smysl.

Díky za vaši přízeň. I Vám, pánové. Budeme sice psát i nadále v článcích koncovky s tvrdým y, (ženy ženám), ale myslet na Vás budeme pokaždé.

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková