Strade Bianche a World Tour premiéra osmnáctileté Markéty Hájkové
Jaké je to “poprvé”? Dvě ohlédnutí za závodem Strade Bianche, české naděje ve službách italského týmu Markéty Hájkové a bikerky Anniky Langvad, která pro svůj silniční tým Boels Dolmans vybojovala stříbrnou příčku.
Tento víkend čekala na světové silničářky první těžká prověrka, kterou je vyhlášená italská klasika Strade Bianche. Závod má dlouhou historii, první ročník se jel v r. 2007, tehdy jako Monte Paschi Eroic, ale pro elitní ženy byl zařazen teprve před čtyřmi roky.
Hlavní náročnost této brzké jarní jednorázovky, která začíná a končí v toskánském městě Siena, spočívá v zařazení 8 štěrkových sekcí. Strade bianche – bílé cesty, daly tomuto závodu název a závodníky každoročně řádně prověří.
Ženská varianta závodu je oproti té mužské zkrácena na délku 136 kilometrů, během kterých musí cyklistky zdolat 8 štěrkových úseků v rozpětí necelého kilometru až po 9,5 km, celkem 31,6 kilometrů jízdy po bílé prašné, hrbolaté a profilem rozhodně ne rovinaté cestě.
Na start letošního závodu se postavilo 125 závodnic z 21 profesionálních týmů, kde nechyběl nikdo z absolutní světové špičky. K radosti českého fanouška se tu objevila i česká zástupkyně a to mladičká cyklistka Markéta Hájková, která pro letošní sezónu oblékla dres italské profi stáje Servetto – Stradalli Cycle – Alurecycling. Pohledná rodačka od Moravské Třebové závodila vloni jako juniorka a tak pro ni nominace na World Tour závod znamenala velmi náročný křest v obtížných podmínkách. Už jen samotná délka trasy je téměř dvojnásobná, než co Markéta obvykle jezdila, o rychlosti a stylu závodění ani nemluvě.
Stále ještě osmnáctiletá Markéta Hájková (devatenácté narozeniny oslaví příští týden) nastoupila do závodu odhodlaně a zpočátku si nevedla špatně. Přesto v necelé polovině závodu zaplatila nováčkovskou daň a nakonec je u jejího jména ve výsledcích DNF.
„Dnes to pro mě byla premiéra všech premiér, první start v kategorii elite a hned závod World Tour “Strade Bianche”. Okamžitě po startu se jelo velmi rychle, ale nějak jsem se toho nebála a pohybovala se ve předu. Pak přišel první sektor štěrkové cesty – už před závodem jsem nevěděla, co od toho čekat – bylo to rychlé, hodně prachu, odstřelujících kamínků a hrbolů, nevím, jak to jinak popsat… myslím, že bych to přirovnala k naklepávání řízků. Nedovedu si představit i jen takovou drobnost jako nemít brýle. Na garmin jsem se snad ani nestihla podívat. Nicméně zvládla jsem to, i pozičně jsem na tom byla dobře. Bohužel zrovna ve chvíli, kdy jsem po prvním sektoru začala jíst přede mnou prudce zabrzdili, a já už to nezvládla a skončila na zemi.
Pak jsem se sice ještě dostala na konec balíku, ale ten už byl natažený na druhém sektoru, čelo bylo hodně odjeté a na konci už byla skupina hodně nadělená a natažená, takže bylo velmi obtížné i jen skočit do háku. Já už neměla dostatek sil na to se nějakým způsobem vrátit do čela, a tím pro mě závod v podstatě bohužel skončil“, napsala nám zprávu Markéta, kterou rozhodčí na 60 kilometru, společně s dalšími cyklistkami pro časový limit ze závodu odvolali.
„Je mi samozřejmě moc líto, že hned moje první vystoupení v elitní kategorii poznamenal pád, nicméně se snažím vytěžit i z této zkušenosti co nejvíce pozitivního – se svým výkonem až do té doby, než jsem spadla, můžu být spokojená – zvládla jsem ho jak fyzicky, tak takticky a to mi dává motivaci do dalšího tréninku. A ze Sieny odjíždím s přesvědčením, že se za rok na Strade Bianche vrátím, a to už bude ale moje závodění zcela jiného kalibru“, těší se mladá česká naděje.
Bikerka zatopila všem…
Když se Anninka Langvad nechala slyšet, že tuto sezónu se bude i trochu věnovat silniční cyklistice, nebylo to až tak překvapující. Dánská několikanásobná mistryně světa horských kol sbírala úspěchy od Short tracku, přes cross country až po maratonské závody a tak šlo o krok, který posílí motivaci k dalšímu tréninku. Její jméno je na soupisce špičkového profesionálního týmu Boles Dolmans, kde je po boku velkých jmen: úřadující mistryně světa Anny van der Breggen, vynikající sprinterky Chantal Black či stříbrné z MS v časovce (2016) Amalie Diderikson.
Annika ale hned v prvním závodě WWT ukázala, že nechce být rozhodně jen do počtu. Na slavné Strade Bianchi, se dokázala udržet s nejlepšími, zůstala až do posledních kilometrů v čelní desetičlenné skupině (s půlminutovým náskokem byla odjeta týmová kolegyně van Vlueten) a v závěrečném stoupání Via Santa Caterina na náměstí v Sieně, které měřilo 600 metrů a mělo pasáže s 13 % sklonem, měla nejvíce sil a cílem projela na druhém místě!
„Jsem plná dojmů, emoce se mnou hýbou, dnešní závod Strade Bianche to bylo něco. Jen jsem se snažila viset a zůstat co nejvíc vepředu. Kolikrát mě napadalo “Bože, co to je? Bylo to mnohokrát, co jsem si pomyslela, že už se neudržím v kopci nebo se nestačím zotavit po nástupu někoho ze skupiny, protože tohle je úplně odlišný styl závodění, než znám“, popisovala své pocity dánská cyklistka.
„Jsem nesmírně vděčná i za týmovou práci, hlavně Chantal a Anne, které mi v závěru pomohly a věřily, že mohu bojovat o pódium. V posledním stoupání měl hnalo odhodlání „Musíš to zvládnout pro holky“, a tak jsem ze sebe vydala všechno, abych bitvu o 2.místo vyhrála. Pořád tomu nemůžu uvěřit“, řekla vyčerpaná, ale nadmíru spokojená dánská hvězda.
Kompletní výsledky zde.
