Jitka Čábelická v novém dresu dojela pro letošní první pohárové vítězství

Pec pod Sněžkou hostila po loňském mistrovství republiky tentokrát třetí díl Českého poháru. V známém krkonošském středisku se vrcholná akce konala už po deváté. Počasí tu bývá menší loterií, předloni bahenní lázně, vloni takřka ideální teploty. A letos? To, že půjde o blátivý cirkus bylo z předpovědí jasné už několik dní předem, ale že teploty budou pár stupňů nad bodem mrazu, to se moc nečekalo. Pro všechny ale stejné….

Vloni nově upravená trať se vine celá na straně sjezdovky Javor, okruh měří necelé 3 kilometry. A je těžká. Prudká stoupání, ať už jde o úvodní asfaltový kopec nebo serpentiny po fakt nejdoucí louce, nebo sjezdy s mnoha zatáčkami v kterých pro změnu číhají propletence s kořenů nebo kamení. To vše uklouzané díky nánosům bahýnka.

Sobota patřila tradičně nejmladším bikerům, neděle pak byla ve znamení kategorií kadetů, juniorů a samozřejmě elity. Počasí, nepočasí, závodí se naplno, vždyť už příští týden startuje první světový pohár a to v německém Albstadtu. I proto se ve startovních listinách opět objevilo několik zahraničních jmen. V elitě žen to byla českým fanouškům dobře známá Mexičanka, Campuzano (Mexican National Team), svou účastí ozdobila závod i britská bikerka Isla Short (Short Factory Racing). Naopak peloton postrádal Slovenku Janku Keseg Števkovou, která v sobotu jela pohár na domácí půdě a také talentovanou Terezu Sáskovou (ČS Specialized junior team), kterou tento týden čeká důležitá studijní povinnost.
„Původně jsem si myslela, že budu startovat, ale potřebovala jsem udělat ještě něco do školy, protože ve čtvrtek maturuju“, vzkázala studentka vimperského gymnázia.

Krátce po poledni, za stálého deště vyrazilo na trať v rozpětí 4 minut víc jak sedm desítek závodnic, po elitě juniorky, na závěr kadetky a právě ty díky 38 startujícím vytvořily největší pestrobarevný peloton.

Pozornost byla upřená především k elitě, ve vzduchu visel otazník, zda se v třetím díle povede některé z domácích závodnic vybojovat prvenství, aby vítězství z Českého poháru zůstalo v Čechách. První dva závody pro sebe ukořistily cizinky. Hned v úvodním kole, ze šesti předepsaných, se na čele usadila Jitka Čábelická (Gapp-systém Cabtech) a srovnanou a čistou jízdou se pomalu začala vzdalovat svým soupeřkám. Jako by jí extrémní podmínky vůbec nevadily, v prvním kole najela náskok 20 vteřin, v dalším přidala podobnou porci, hlídala si techniku, snažila se vyvarovat i v nevypočitatelných úsecích zbytečných chyb.

„Dneska super, spokojenost. V podstatě skoro stejný příběh jako loni na mistráku, do terénu z jedničky a pak už sem tak pokračovala celý závod. Vlastně mě to v těch podmínkách bavilo, možná škoda, že nám pak přestalo pršet a začala se z toho občas dělat taková ta fuj lepivá hmota. A taky nám možná pan rozhodčí mohl dát o kolo míň, těch 6 v tomhle bylo trochu zbytečný“, komentovala délku závodu, který jako vítězka jela hodinu 40 minut, tedy na horní hranici doporučeného času. „Jinak velký dík Pavlovi a týmu jak fungoval a staral se o mě abych tu zimu přežila bez újmy. Jela jsem v novém nepromokavém dresu od Lawi, zbytek těla důkladně namazaný hřejivkou Bina. Máme týden do prvního svěťáku, takže pro mě ten dnešní výkon znamenal i super pozitivní naladěni před ním“, zmínila svůj blížící se start na nejvyšší světové soutěži.

Za zády české mistryně se urputně bojovalo o další pozice. Více sil nakonec měla britská závodnice Isla Short, která startuje letos prvním rokem v ženách. Využila zaváhání Mexičanky Campuzano, ta se totiž v prvním kole poroučela k zemi, a náskok necelé půl minuty uhájila až do cíle.

Druhá z českých elitních bikerek Karla Štěpánová (Superior XC Team) tentokrát nedokázala napodobit svou dravou jízdu, jako v plzeňském Touškově, a do cíle přijela zmrzlá na nepopulární čtvrté příčce.

„Dnešní závod měl přesně průběh, jaký jsem čekala… zima, bahno všude, bolavý těžký nohy. Ale byla hromada srandy ve sjezdech! První dvě, tři kola jsem bojovala o 3. místo. Bohužel pak přišly problémy s řetězem. Spadnul mi a jak jsem si toho nevšimla, tak jsem zabrala a lehla… než jsem to spravila, tak se přede mne dostala jak Mexičanka, tak i Číča. Nicméně stíhací jízda se mi docela vydařila a ve dlouhém sjezdu jsem šla před Číču a dojela si zas Mexičanku. Jeli jsme spolu pak až dokonce, ale v posledním výjezdu už mi na ní nezbyly žádné síly. Je z toho sice brambora, ale zato poctivě vydřená a vykoupená šílenou zimou. Už se těším, až si před svěťákama odpočinu, měla jsem toho za poslední týdny plné zuby!“, popsala své tréninkově-závodní období Karla. I ona směřuje své plány především k druhému závodu SP v Novém Městě na Moravě.

Nejlepší závodnicí do 23 let byla Jana Czeczinkarová (Mitas-Mercedes-Benz Trek). Možná měla cestu k vítězství díky absenci Terky Sáskové jednodušší, ale i tak ze sebe vydala maximum.

„Byla to koupačka v blátě a v mém případě i s hodně běháním. Nesedla mi zadní pasáž trati, ve které jsem dost ztrácela. Jinak podmínky byly pekelný, ale určitě super zkušenost zazávodit si na takové trati, na které jsem si otestovala, kde jsou u mě ještě rezervy“, popsala upřímně místa, která ji dnes potrápila.

Tři pohárové starty a tři vítězství, taková je cesta letošním pohárem závodnice týmu Adastra, Magdaleny Mišoňové. V Peci ukázala, že umí zajet i na technicky těžké, blátivé trati, její náskok v cíli byl totiž 3 minuty a 8 vteřin. V cíli měla velkou radost.

„Po minulém víkendu v Heubachu zřejmě nastalo období bahenních závodů. Jenže na dnešní trati bylo více kořenů a kamenů, takže to výrazně více ustřelovalo a klouzalo. Hned od úvodního stoupání se jela totální podlaha a to díky kolegyni z týmu, protože za to vzala a rozdala trochu bolesti. Díky Zuzko! Co budu povídat, nahoře jsem byla asi až 10! Ale v polovině prvního kola jsem se dokázala probojovat až na 3. místo. Během dlouhého sjezdu se mi podařilo dojet i zbývající 2 soupeřky, protože jsem se udržela v sedle a ony ne. Dole pod kopcem to byla jednoznačně výhoda, jelikož jsem neměla zanesené kufry. Předjela jsem je a od té chvíle jsem si jela sama za sebe. Ve zbývajících třech kolech jsem se snažila jet si své tempo a jet hlavou a bez chyb. S tratí jsem se poprala dost dobře. I když mě dneska pár výjezdů dostalo na zem…Asi nejzásadnější sjezd z Orlíku jsem zvládala bez obtíží, kromě jednoho rockgardenu. Ono by asi nebylo problém ty kameny sjet, ale ubrzdit to na metrové plácku pokrytém notnou vrstvou bahna, který následoval … to vážně nešlo.

Za tento výsledek jsem strašně ráda, neboť rekonvalescence po Heubachu, kdy mi bylo špatně, mě pustila na kolo až v pátek. Trenér vymyslel plán v podobě sobotního závodu na rozjetí v polském Walbrzychu. V sobotu to rozhodně pocitově nebylo ideální, ale naštěstí se forma dostavila včas na závod v Peci. “, podělila se o své zážitky Majda, která si zimní podmínky příliš nepřipouštěla. „Během závodu byly asi 2 °C, což je na květen dost málo. Jet v dlouhých rukávech byla jistota a návleky na kolena jsem taky dost ocenila. Jinak hřejivku nepoužívám, mě hřeje mladí“, smála se.

Pokračování Českého poháru je na programu první víkend v červnu, kdy se česká bikerská špička potká opět v horském středisku, tentokrát na šumavském Zadově. Snad bude počasí už přívětivější.