Markéta Hájková a Melissa Van Neck mají premiéru v Austrálii za sebou. Hájková zabodovala, Van Neck vystavil stopku defekt
Dvě české zástupkyně mají za sebou úvodní závod letošní sezóny. Markéta Hájková byla nejlepší z týmu!
Etapový závod Santos Women’s Tour Down Under je tradičním otvírákem sezóny ženské silniční cyklistiky. Ještě v polovině závodu, po úvodních dvou etapách, to vypadalo na podobný scénář předchozích čtyř let. Obhájkyně vítězství z předchozích tří ročníků, Amanda Spratt, nastupovala do závodu jako čerstvá národní mistryně ve vynikající formě a s velmi silným týmem k dispozici. Byla tak velkou kandidátkou na obhajobu…
Úvodní etapu z Hahndorfu do Macclesfieldu dlouhou 116 km a svým profilem předurčenou k hromadnému dojezdu celého pelotonu, bez problémů podle očekávaní ovládla Chloe Hosking (Rally Cycling), australská mistryně v kritériu a jedna z nejlepších světových sprinterek.
Naše Markéta Hájková dokončila etapu v hlavní skupině na 40. místě, Melissa Van Neck dojela 86.
V druhé etapě vedoucí z Murray Bridge do Birdwoodu pak už vzaly vše do rukou zejména dámy z Mitchelton-Scott a již od prvních kilometrů se snažily v nepříjemném bočním větru udělat závod co nejtěžším a vytvořit tak nejlepší výchozí pozici pro závěrečný útok své kapitánky Amandy Spratt. A povedlo se jim to perfektně. Jak se v cyklistice říká – terezín střídal terezín – a na posledních třiceti zvlněných kilometrech této 114.9 km dlouhé etapy podařilo peloton roztrhat definitivně.
V závěrečném spurtu tří závodnic byla nejlepší obhájkyně předchozích vítězství Amanda Spratt.
Až potud tedy mohlo vše vypadat, že si „Spratty“ bez problémů míří pro své již čtvrté celkové vítezství v řadě. Ona sama ale po dojezdu prohlásila, že v žádném případě ještě není nic rozhodnuto a že v následující velmi těžké etapě se vše může ještě zcela obrátit. Druhá závodnice na ni v tu chvíli v celkovém pořadí ztrácela pouhé 4 vteřiny.
Ani sama Spratt asi netušila, jak moc velkou měla v tu chvíli pravdu…
Naše Markéta Hájková dojela mezitím v druhé větší skupině na 51. místě a Melissa Van Neck 80.
Třetí etapa o délce 109.1 km vedla z Nairne do Stirlingu, kde na závodnice čekaly tři závěrečné okruhy s náročným osmikilometrovým cílovým stoupáním. A byla to právě tato etapa, kde došlo k změně ve vedení. Zatím co Amanda Spratt skončila na desátém místě, její rivalka Ruth Winder měla ten den lepší nohy a posbírala na prémiích 10 bonusových vteřin, což ji pohodlně vyneslo na vedoucí místo celkového pořadí.
Naší Markétě Hájkové se tato náročná etapa velmi podařila a ukázala, že takovýto typ profilu jí bude i v budoucnu zřejmě sedět nejlépe. Dojela na velmi dobrém 30. místě, pouhých 22 vteřin za vítězkou, když podle svých slov kontakt ztratila až na poslední šestistovce! Byla také nejlepší jezdkyní své formace Bepink a v hodnocení mladých závodnic se posunula na celkové 12. místo.
Velmi smolná etapa to naopak byla pro Melissu Van Neck, kterou potkal defekt na šotolinovém úseku, kde bylo pro její doprovodný vůz velmi obtížné se k ní dostat. Dlouho čekala na výměnu kola a vzhledem k tomu, že se to stalo na 62. kilometru, ocitla se nakonec mimo časový limit.
Pořadím už nezamíchala ani poslední etapa, která se jela formou kritéria. Zde se dalo posbírat celkem 19 bonusových vteřin, ale americká národní mistryně Ruth Winder z týmu Trek-Segafredo si vše ohlídala a stala se tak vítězkou letošního Santos Women’s Tour Down Under .
Markéta dokončila kritérium na 79. místě a nebylo to pro ni nijak lehké. Jak sama potvrdila „v této části sezóny ještě mám problémy s jízdou v maximální intenzitě, vždyť zatím jsem absolvovala především objemovou přípravu.“ V konečné klasifikaci skončila Markéta díky výbornému výkonu ve třetí etapě na celkovém 35. místě a stala se tak nejlépe umístěnou jezdkyní své formace v celkovém pořadí.
A tady jsou dojmy obou českých závodnic…
Jak hodnotíte své vystoupení na Tour Down Under a jak jste zvládly přechod ze zimní přípravy do závodního rytmu?
Markéta: „První tři etapy hodnotím pozitivně, 3. etapa mi sedla a asi to zase ukazuje na to, že potřebuju spíše kopcovitější profil závodu. Naopak 4. etapu – dnešní kritérium, jsem neskutečně protrpěla. Dnes to byla hodinová zátěž na maximum, ale já ještě dosud nezvládla trénovat v nejvyšších intenzitách. Můj start tady v Austrálii vůbec nebyl v plánu, dozvěděla jsem se o něm na poslední chvíli týden před odjezdem, takže zatím mám za sebou hlavně objemové tréninky a to je znát. Jinak si ale myslím, že jsem návrat do závodního rytmu zvládla dobře, největší problém mi tu dělal a stále dělá časový posun. Nevím ani, kdy jsem naposledy spala víc jak 4 hodiny!
Melissa: „Ve 3. etapě jsem měla defekt v tom nejnevhodnějším okamžiku, bylo to ve stoupaní na úzké šotolinové cestě a mechanický vůz se ke mně nemohl rychle dostat, takže jsem na výměnu kola čekala několik minut. Bylo to v poslední hodině kdy se závod rozhodoval, jelo se vysoké tempo a já už se přes veškerou snahu nezvládla vrátit zpátky do skupiny. Se svým vystoupením tak nejsem spokojená, ale beru to jako část přípravy na sezónu 2020 a šanci otestovat, jak na mě působí nový přístup k tréninku a spolupráce s týmovým trenérem, kterou jsem nedávno započala. Teď se ovšem musíme podívat i na to, proč tento nový přístup tady ještě tak úplně nezafungoval. Jinak mi ale závody v lednu v teplu zatím vůbec nevadí. Pro mě je to skvělé si po tréninkovém období zase zazávodit a nabrat nové zkušenosti.
Obě dvě jste v italském týmu Bepink velmi krátce, pro Markétu to byla dokonce premiéra v novém dresu. Jak jste tu spokojené?
Markéta: „Tým je naprosto parádní, všechny holky jsou super, padly jsme si perfektně do noty a máme tu skvělou atmosféru – za všech okolností pozitivní! tým je po všech stránkách perfektně zabezpečen, všechno funguje, jak má. Jsem opravdu ráda, že tu jsem. Obrovskou zásluhu na tom všem měl určitě Michal Frantík, který mi v mé cyklistické kariéře v posledních letech velmi pomohl, stál při mně, otevřel mi dveře do velké mezinárodní cyklistiky – nejprve loňským angažmá v Servettu a potom i při mém přestupu do Bepinku. Jsem moc ráda, že se nám podařilo ho dotáhnout do úspěšného konce.“
Jsem také neskutečně ráda za etapové vítezství své kolegyně Simony, která odvedla naprosto skvělou práci, a to vítezství bylo naprosto zasloužené.
Melissa: „Jsem v týmu velmi spokojena, každý závod se ještě hodně učím, jak od holek, tak i od vedení. Závody, na kterých s Bepinkem startuji jsou pro mě také nové a na úrovni, na které jsem dosud (skoro) nejezdila. Je to opravdu povzbuzení objevit tolik nových věcí nejen kolem sebe, ale také sama v sobě a vidět, čeho jsem schopná. Dnešní etapové vítězství Simony, je velkou výhrou pro tým a já mám také obrovskou radost, že vyhrála právě ona, protože je strašně fajn a viděla jsem z blízka, jak se v minulé sezóně musela probojovat zpátky ke zdraví po pádu a zranění (otřesu mozku).“
Teď vás v Austrálii čekají ještě dva závody, z nichž ten druhý, 1. února, bude Cadel Evans Great Ocean Road Race, úvodní závod série World Tour. S jakými ambicemi do něj nastoupíte, teď když máte sezonní premiéru za sebou?
Markéta: „Abych se přiznala, ještě jsem ty dva závody úplně nestudovala, takže úplně nevím, co mě čeká, ale myslím si, že výkonnost půjde rozhodně ještě nahoru. Ještě tady trochu potrénujeme a do závodu s nějakými ambicemi na dobrý výsledek určitě půjdeme. Dokázaly jsme si, že fungujeme dobře i jako tým, což je plus.“
Melissa: „Doufám, že pro mě osobně budou další závody už lepší, ale hlavně se těším že na nich budu startovat s týmem, který se tady dal dohromady (některé z nás se tu teprve seznámily nebo poprvé závodí spolu) a budu se snažit jakkoli přispívat k tomu, abychom měli co nejlepší výsledek.
Austrálie momentálně prožívá asi jednu z největších tragédií své moderní historie. Jaký to byl pro vás pocit letět si sem v tuto chvíli, v uvozovkách, jen tak zazávodit?
Markéta: „Pocit to není nejlepší. Nejhorší je, že s tím tak nějak nemůžeme nic dělat. Nevím, co jiného na to říct. Je to katastrofa, se kterou se ale asi bude moct vyrovnat jen a jen příroda.“
Melissa: „Myslíme na tragédii ve zbytku Austrálie, ale zároveň vidím, jakou radost lidé tady v Adelaide mají ze závodu, kolik energie do jeho organizace dali, a tak si říkám, že to není možná úplně špatné se snažit pořádat ho tak jako tak. Obzvláště kvůli tomu že je hezké, když se takový závodní den nakonec povede a vyplatí se tak práce, kterou do něj organizátoři vložili.
Text: Eva Fořtová
Foto: archiv Bepink
