Jak trénují naše silniční profesionálky v čase viru? Nikola Nosková posun OH uvítala!
Nikola, Veronika, Melissa a Hanka. Jak se v koronavirových časech žije českým silničářkám působícím v zahraničí?
O tom jak v čase pandemie a karantén zvládají trénovat naše přední české bikerky jsme vás už informovaly (článek zde). Tou dobou žila ještě naděje na konání OH i bikového svěťáku v Novém Městě. Jenže za pár dní se toho hodně změnila.
Jak se s restriktivními opatřeními, odlišujícími se navíc stát od státu, vyrovnávají naše silničářky působící v zahraničních týmech? Tady je zpověď českého kvarteta.
Nemůžeme samozřejmě začít nikým jiným než Nikolou Noskovou, naší současnou silničářskou jedničkou.
Nikola Nosková (Team Bigla – Katusha) je jedinou českou závodnicí která si vybojovala nominaci na silniční závod jednotlivkyň na hrách Tokiu. Na svou olympijskou premiéru si ovšem bude muset tato neobyčejně ctižádostivá závodnice z Jablonce počkat o pár měsíců déle než myslela…
Tématem číslo jedna je posunutí termínu olympiády. Ty jsi naše jediná silničářka, která si vyjela účast. Jak jsi to poslední období před oficiálním odkladem prožívala, co to pro tebe konkrétně znamená v tuto chvíli a jaký máš všeobecně názor na toto rozhodnutí?
Připravovala jsem se stále stejně, tak jako by se Olympiáda konala ve stejném termínu či třeba tak o měsíc později. I když jsem trochu tak tajně doufala, že IOC udělá správné rozhodnutí a OH posune, nebylo by to moc bezpečné tam odjet a ani pro všechny sportovce by příprava na tak vrcholnou akci neprobíhala úplně na 100%, a hlavně bych měla stále obavy z toho, že se nemusím vrátit domů a nebo že tam dokonce onemocním. Podle mě je to tedy správné a nejlepší možné rozhodnutí, posunutí her právě o ten 1 rok, takže se dá udělat velmi podobná či dokonce mnohem lepší příprava než tomu bylo letos, dá se trošku poučit z malých chyb.
Byla jsi do 14. března v Chorvatsku, odkud jste se předčasně museli vrátit. Situace rozhodně není standardní, jaký je tvůj momentální program?
Ano byla jsem s reprezentačním výběrem juniorů na soustředění v Chorvatsku, ale museli jsme se vrátit narychlo zpět domů, abychom byli doma v bezpečí a ne uvězněni v karanténě a to dokonce v cizí zemi. Naštěstí pro nás nebylo Chorvatsko na seznamu zemí, ze kterých musíte po návratu zpět do ČR být 14 dní v karanténě, a tak mohu normálně trénovat venku, trénuji ale sama.
Jak k celé této koronavirové situaci přistoupili v týmu?
V týmu k této situaci přistoupili úplně skvěle, ihned nám poslali různá opatření co bychom měli striktně dodržovat, za současných okolností jde v první řadě o zdraví a sport jde momentálně stranou.
Ruší se závody, zahájení a průběh sezóny je nejistý. Máš stále stejnou motivaci k tréninku nebo je teď přeci jen čas na menší zvolnění? Jakým způsobem teď trénuješ, jak vypadá tvůj den?
Můj den je hodně pestrý různými aktivitami. Ráno vstávám kolem 5 hodiny, protáhnu se a zacvičím si yogu, poté ráno a přes dopoledne mám první fázi tréninku, kterou zakončím protažením a nebo lehkým cvičení jako je posilovaní či balanční cviky, odpoledne většinou vyjíždím ještě na lehčí vyjetí, které trvá cca 1 hodinu. Odpoledne relaxuji s knížkou a nebo se trochu vzdělávám, večer den zakončím protažením svalů na masážním válci a lehkou yogou.
V této z mnoha hledisek více než obtížné situaci je psychická pohoda velmi důležitá. Jakým způsobem si ji udržuješ ty, co děláš ve volném čase?
Ráda poslouchám uklidňující písničky např. od Birdy a Billie Eilish, mezi mé nejoblíbenější knížky patří biografie sportovců a nebo něco, kde se něčemu naučím např. z lékařství a nebo psychologie.
Mezi hobby jezdci (a nejen tam) se cyklistická komunita rozdělila na dva tábory: jedni jezdí venku, s rouškou a sami, druzí přijali omezení pohybu venku na dobu nezbytnou tak, že se věnují převážně indoor cyklistice. Jaký je tvůj pohled na věc?
Já trénuji venku, ale jezdím sama a dbám na ochranu sebe i ostatních, a tak nosím šátek a brýle, neustále mě motivuje to, že chci vyhrát MS a nebo aspoň stát na stupních vítězů, tak doufám, že se situace o něco zlepší, aby se letošní MS ve Švýcarsku, kde mám velké cíle, mohlo uskutečnit.
Veronika Jandová (WCC Team) pobývá během sezóny v sídle světového cyklistického centra ve Švýcarsku, odkud se ovšem i ona vzhledem k situaci nedávno vrátila domů do Brna.
Byla jsi v zahraničí, ze Švýcarska ses vrátila domů před několika dny, týká se tě tedy domácí karanténa. Jaký program sis naordinovala a co děláš ve volném čase?
Snažím se dodržovat denní režim, který máme ve Švýcarsku. Tedy trénink na ergáči před obědem a odpoledne buď jen kompenzační cvičení nebo i nějaké posilovací cviky. Jinak si zatím užívám to, že můžu být opět s rodinou, čtu si a doháním resty do školy.
Jak k celé této situaci přistoupili v týmu?
Centrum se rozhodlo, že nás všechny pošle domů. Usoudili, že bude pro nás všechny lepší přečkat tuto situaci doma s rodinou.
Ruší se závody, zahájení a průběh sezóny je nejistý. Máš stále stejnou motivaci k tréninku nebo je teď přeci jen čas na menší zvolnění?
Je to sice velká škoda, že nemáme závody a ani nevíme kdy opět budou, ale hlavu z toho nevěsím. Beru to jako příležitost k dohnání nedostatků, srovnání myšlenek a zlepšení se. Takže ano, motivace se mě stále drží.
Mezi hobby jezdci (a nejen tam) se cyklistická komunita rozdělila na dva tábory: jedni jezdí venku, s rouškou a sami. Druzí přijali omezení pohybu venku na dobu nezbytnou tak, že se věnují převážně indoor cyklistice. Jak to vidíš ty?
I během zimy jsem raději vyjela ven, když to šlo. A stejně to vidím i teď. Myslím si, že kvalitní trénink venku se jen tak nahradit nedá a když se člověk zachová zodpovědně, pojede sám s šátkem či rouškou, nic pokazit nemůže.
Velkou novinkou posledních dnů je ve sportovním světě přeložení termínu olympijských her na příští rok. Jaký máš na toto rozhodnutí názor?
Posunutí olympiády bylo nutné rozhodnutí s kterým souhlasím.
Melissa Van Neck (BePink Team) se po zvážení situace rozhodla zůstat v sídle týmu poblíž italského Bergama v severní Lombardii.
Jsi v Itálii kde jsou koronavirová opatření nejrestriktivnější. Žádná outdoorová aktivita není povolena a to ani profesionálům. Jakým způsobem trénuješ?
Kvůli opatřením jsem teď jeden týden trénovala uvnitř. Střídala jsem tréninky na válcích, trenažér a posilování a cvičení bez kola, a hlavně jsem k tomu potřebovala dobrý playlist, pak to bylo docela fajn. V lednu a únoru jsem absolvovala tréninky na kole i závody především venku, takže indoor trénink už jsem zase nějakou dobu nedělala, zatímco teď mám více času na posilování/cvičení (to jsem v lednu v Austrálii a v únoru na Calpe absolvovala jako doplňující k objemovému tréninku na kole) a to mi to dává šanci pracovat na některých aspektech které bych chtěla zlepšit.
Uvidíme jak dlouho ještě nebudeme moci ven. Zatím se snažím nestresovat tím, že určitá část pelotonu teď ještě může trénovat venku a část naopak ne. Sice se vevnitř nedají nahradit dlouhé tréninky, ale musíme myslet na to, jak zodpovědné je jezdit v tomto okamžiku venku.
Jak k celé této situaci přistoupili v týmu?
S týmem je nám všem líto, že nemůžeme závodit, protože jsme zrovna měli za sebou dobré soustředění a těšili jsme se na Strade Bianche. Pak se najednou všechno začalo rušit a teď to už vypadá tak, že první závody se budou konat až v červenci, možná i později. Tím pádem se doporučilo abychom teď hlavně neonemocněly a udržovaly kondici jak to jen jde.
Nezvažovala jsi návrat domů?
Přemýšlela jsem o tom, jestli bych nechtěla být s rodinou v Holandsku, ale vzhledem k tomu, že bych tam stejně byla v karanténě, a k rizikům která by s sebou přinášela sama cesta; a také kvůli tomu, že mám naději, že vrchol epidemie tady bude dřív než jinde v Evropě (a tím pádem i zlepšení situace), jsem se rozhodla zůstat tady. Nejdůležitějším faktorem bylo, že bych nechtěla nakazit nikoho z rodiny v Holandsku, ani případně šířit virus cestováním z Lombardie.
Situace je obtížná, ty jsi v oblasti, která je na tom z celé Itálie momentálně bohužel asi nejhůře a navíc daleko od rodiny. To určitě ani pro psychiku není jednoduché. Jak to zvládáš a jak trávíš volný čas?
Zatím omezení kvůli opatřením zvládám dobře, konečně se pořádně učím italsky. Těším se, až bude život zase normální a budu si moct vyzkoušet moje nové jazykové schopnosti.
Ruší se závody, zahájení a průběh sezóny je nejistý. Máš stále stejnou motivaci k tréninku? Nebo je teď, vzhledem k situaci, přeci jen čas na menší zvolnění?
Vzhledem k tomu, že nejsou závody, máme teď na jedné straně klid, ale na druhé je tu stres z nejistoty a z toho jak mimořádně vážná situace ve světě ted’ panuje.
Já osobně jsem motivaci ještě neztratila. První týden po zrušení závodů jsem naopak trénovala o to víc, protože mě to moc mrzelo a cítila jsem, že mám dobrou kondici a tak.
Teď, když se situace v Itálii ještě zhoršila (a opravdu musíme zůstat vevnitř) a změnil se způsob přípravy, tak to s sebou přineslo ještě větší klid, ale na druhé straně se na trénink těším, protože bych se bez nějaké konkrétní činnosti asi opravdu začala nudit.
Něco motivačního pro tebe osobně nebo ostatní?
Motivaci v této době občas najdu tak, že se na YouTube dívám na staré závody, a nebo dokumentární filmy o cyklistice. Doporučuji to každému, kterému teď chybí sportovní přenosy v televizi.
Jaký máš všeobecně názor na rozhodnutí o posunutí termínu olympiády?
Podle mého názoru bylo posunutí dobré rozhodnutí. Myslím si, že pandemie nebude pod kontrolou tak rychle, aby se v červenci mohla konat tak velká akce.
Hana Heřmanovská, Andy Schleck Cycles – Immo Losch. Když jsme s Hankou před pár dny mluvily, zbývalo jí “odkroutit” několik posledních hodin do konce karantény…
Vrátila ses ze sídla týmu v Nizozemí, takže domácí karanténa tě neminula. Jaký program sis naordinovala a co děláš ve volném čase?
Trénink v karanténě je taková zkouška psychické odolnosti. Já obvykle vyjedu ven i když padají trakaře, než abych seděla na trenažeru, takže teď koukat z okna na to sluníčko je docela psycho. Každý den dávám ergáč, někdy i válce. Tréninky jsou samozřejmě kratší než venku, ale o to intenzivnější. K tomu je na programu dost cvičení – core, jóga, stretching. Kromě toho se snažím věnovat škole, výuka je online, takže je stále co dělat. A abych se z té karantény úplně nezbláznila, tak se snažím věnovat i všem těm aktivitám, na které nikdy člověk nemá čas. Dost mě baví čtení a teď se také snažím odreagovat malováním nebo skládáním puzzlí.
Jak k celé této situaci přistoupili v týmu?
Naše závody se rušily na poslední chvíli, takže až na to vedení reagovalo. Zrušili nám týmový meeting a nikdo nevěděl a stále neví, co bude dál, ostatně jako všude jinde. Ze začátku si z toho všichni dělali srandu, stejně jako tady. Situace se začala vážně řešit v ČR daleko dříve, než v západní Evropě, takže moc nechápali, že nám všechno doma zavírají. Asi o týden později to došlo i tam, takže až teď se ke mně holky postupně přidávájí na Zwift, nicméně jsme v kontaktu všichni a snažíme se držet pozitivní náladu.
Ruší se závody, zahájení a průběh sezóny je nejistý. Máš stále stejnou motivaci k tréninku nebo je teď přeci jen čas na menší zvolnění?
Je to dost zvláštní, hlavně když už jsem sezónu zahájila a teď nic. Budeme závodit v květnu? Červnu? Zruší se celá sezóna kvůli ekonomickým problémům? Kdyby se věděl termín, kdy se začne závodit, člověk by si to naplánoval a byl namotivovaný dál, ale v té nejistotě to jednoduché není, nejen ve sportu.
Mezi hobby jezdci (a nejen tam) se cyklistická komunita rozdělila na dva tábory: jedni jezdí venku, s rouškou a sami. Druzí přijali omezení pohybu venku na dobu nezbytnou tak, že se věnují převážně indoor cyklistice. Jak to vidíš ty?
Dost záleží, kde člověk je. Některé země to výslovně zakazují, u nás to nařízení zas tak jednoznačné není. Doma na Uničovsku je situace horší a celý region je úplně uzavřený, i tak vím, že někteří stále ven jezdí. Pokud člověk neporušuje nařízení úřadů, pak je cyklistika venku to nejlepší, co se teď dá dělat. Když je však zákaz volného pohybu, včetně tréninku na silnici, musí to člověk dodržovat. I když to nedává žádný smysl.
Něco motivačního pro tebe osobně nebo ostatní?
Make the best out of the situation! Člověk se může na chvíli zastavit, odpočinout a věnovat se sám sobě, ve všem se dá najít něco pozitivního. Já zas tak pozitivní myšlenky v těchto dnech nemám, aby si někdo nemyslel. Ale dát kafe s kamarádama, obejmout babičku nebo si jen dojít do obchodu… A panebože, jak já se těším, až vyjedu ven na kolo! To jsou ty věci, které budou boží, až se situace uklidní. Takže myslet na to, že jsem o den blíž k tomu, na co se těším, je pro mě ta nejlepší motivace.
Velkou novinkou posledních dnů je ve sportovním světě přeložení termínu olympijských her na příští rok. Jaký máš na toto rozhodnutí názor?
Je dobře, že rozhodnutí padlo relativně včas. Dle mého názoru je to nejlepší možné řešení. Zrušení by mi nedávalo smysl, ale posunutí na příští rok je rozumné. Několikaletá příprava sportovců je teď sice úplně narušená, ale ta aktuální situace v celém světě překopala plány všech a všude tak jako tak. Zdraví všech je vždy na prvním místě.
Autor: Eva Fořtová
Foto: archiv DNK, Team Andy Schleck, Bigla, Ig, Michal Frantík
