Blog DNK. Osamělá hrdinka
“Myslím si, že pro ženu je dost zlomovým věkem čtyřicítka. Začíná svůj život vidět jinak,” říká Katka Vávrová Serbusová, čerstvá majitelka titulu BIKE HERO
Bike Hero je výzva a taky zážitek. A taky pevně daná trasa. Jedeš po namotaných přírodních trailech a cestách v křivoklátských lesích, v okolí hradů Karlštejn, Křivoklát, Žebrák a Točníku. A taky Českým krasem, po Brdském hřebeni….Kdy, to je na tobě.
Bike Hero má 159 km a převýšení přes 4000 metrů. Tahle porce za tři dny je pro bikery pohodáře, co stihnou po jízdě i nějakou koupačku, nebo prohlídku hradu. Dva dny se taky snesou, to je porce na dobrý maraton. Ale dát to celé za jeden den, to už musí být sakra motivace.
Co vedlo k zdolání Bike Hero maminku od tří dětí (dva dospěláci plus 10letý syn), úspěšnou podnikatelku (a velmi pohlednou ženu) k tomu, aby se vydala sama vybojovat trofej za jednodenní absolvování? Této výzvy?
Kateřina Vávrová Serbusová (43), vdaná, 3 děti (21,19,10 ) poradce při zavádění potravinářských standardů a inertní auditor. Cyklistiku „objevila“ ve 4 letech, kdy s rodiči začala jezdit na cyklodovolené. Kolu se nikdy profesionálně nevěnovala, bylo a je jí zábavou, nicméně závodní srdce má, takže jste ji postupně mohli vidět na stupních vítězů. např. na Houšteckém cyklomaratonu, závodech Kolo pro život, Bike Prague, v jejím portfóliu je i Cukroušův mazec, XC Úvaly, Hořátevská rovinka. Jak sama říká, kromě kola je coffie lover a milovník přírody a courání v ní.
Katko, nejprve gratulace k zvládnutí pro mnohé nepředstavitelné porce bikových kilometrů. Prozraď, kdy tě napadlo, že se postavíš na start této výzvy?
Vloni jeden známý dal na společný chat odkaz na tohle, tak jsem si to prohlédla a přišlo mi to fajn. Je to blíž než Stoneman miriquidi v Kruškách. A letos dala jedna holčina na FB skupině odkaz, že to jela a nějak mi to vyplulo, že je čas…..dítě bude na táboře….tak honem zaregistrovat, dohnat pracovní resty a vybrat počasí. Mělo to pak rychlý spád.
Chtěla jsi od začátku jet sama nebo se jen nikdo nenašel, kdo by měl odvahu dát tuhle porci za jeden den?
Chtěla , neboť se celé dny pohybuju mezi spoustou lidí a docela mám samotu ráda. Ale pak mě napadla ještě parťačka, co by to dala, nefrfňala a užila si to, ale prostě teď nemůže má jiné důležité povinnosti…….ale náš čas přijde.
Jak se připravovala? Byl nějaký speciální trénink?
Ne, nepřipravovala, netrénovala. Já už rok jezdím bez cílených tréninků, ráno se seberu večer dojedu, prostě si říkám pojedu na sever a jedu.
Kolik máš letos najeto? A jakou nejdelší jízdu jsi doteď jela v kuse?
Tak letos nejmíň za ty roky, něco kolem 2200 km i s koloběžkou, což může být tak 500 km. Loni s partou DNK na Mallorce 185km silnice, ale byla doba, kdy se nic neměřilo tak možná tehdy taky něco delšího padlo.
Jaký jsi zvolila bike a co vše sis s sebou vezla?
Jela jsem to na Specialized Epic. Už něco pamatuje, dokonce jsem už zaslechla od kamarádů, že to prý není kolo, ale předražený krám, ale já jsem už léta téhle značce věrná a s kolem spokojená.
A co jsem si vezla? Tak v první řádě strašně moc jídla! Kdo mě zná ví…… Pak náhradní duši, pumpičku, knoty na opravu bezduší, nářadí, nýtovačku a rychlospojku na řetěz….kdyby náhodou. Pak doplňky stravy gely na přírodní bázi, magnézko, lékárničku. A jedno KAFE!
Tvůj sen bylo zvládnout Bike Hero za jeden den. V kolik hodin jsi šla na start? Měla jsi nějakou taktiku…tempo, přestávky?
Byl a tak jsem k tomu přistupovala, věděla jsem , že to bude dlouhé a kopcovité,ale spíš takové menší kopečky ….jeden za druhým, že něco se bude muset tlačit. Chtěla jsem vyjet v 6 hodin, jenže jsem si nějak špatně odpojila večer Garmin a ráno už měl najeto 9 hodin a byl skoro vybitý! Takže jsem vyjížděla v 6:38. Taktika byla: jet pomalu zbytečně, nešlapat stojky a dolu všechno jet, rovinky rychleji. Přestávky jsem dělala nejvíc kvůli dobíjení Garminu, který zaznamenával trasu a fungoval (tedy občas i jako navigace). Asi na 100 km jsem zjistila že to jde i za jízdy. Jinak jíst se dalo taky i za jízdy, šetří se čas.
Výzva BH se jede podle navigace, měla jsi někde problém?
No jejé , když nebylo vidět turistické značení, popřípadě navigace navigovala kamsi, nebo nestíhala. Třeba na Točník jsem jela 2x z každé strany, ale ke konci jsme si na sebe s navigaccí zvykly. Já hodně používám Mapy.cz takže jsem to dolaďovala s nima. Horká chvilka byla v 22:30 na Americe, kde jsem hledala nájezd na žlutou. Prostě jsem s navigací nabloudily krásných 12 km navíc, pokud BH bylo 160 km.
Nebudeme pro ostatní, kteří třeba zvažují účast na BH popisovat podrobně trasu, ale prozraď, co se ti nejvíc líbilo a co naopak potrápilo tvou morálku?
Křivoklátsko, ty malá městečka zasazená v meandrech Berounky, skály, příroda a výhledy. Potrápil mě ten konec, kdy před Karlíkem bylo půl 10 a já to prostě chtěla stihnout za den…….do lesa se mi zprvu nechtělo samotné, ale mám kolo a kdo je víc. Zapla jsem si čelovku , když už nebylo vidět a za jízdy si utřídila myšlenky ….koukat dopředu , já a navigace a šlapat, co půjde. Navíc se konečně příjemně ochladilo. Řekla jsem si, že sem přeci nepojedu druhý den na hloupých 15 km tak to dojedu buď v limitu 1 dne, nebo po něm. Nad Mořinkou je betonové křeslo tam jsem si sedla hodila do sebe Redbula a kokosový suk načetla rychle trasu a jela
Jak dlouho jsi byla na trati?
Dlouho. Garmin píše 15h 22 minut pohybu. Jízdy celkem 17,5 hod, přestávek bylo asi dost. Příště bude zkráceno o dobíjení a menší koukání do mapy, jen nevím, kam se ztratily ty ostatní hodiny 😉,.ale takhle to vyhodnotil cyklokomputer.
Měla jsi někdy během dne obavy, že to nedáš? Co se ti vlastně honilo hlavou…přeci jen tak dlouhý čas sama a v sedle?
Ani ne, jela jsem svým tempem, nikdo mě nehonil, takže jsem jela pořád stejně pomalu, jak mi to vyhovovalo. Mě se moc věcí hlavou nehoní , já to mám jako relax, přemýšlím o cestě ….zda si dám něco k jídlu J, kde dotankuju pití……..jestli si dám v Dobříchovicích na pupmě nanuka a tak.
Krátce před půlnocí jsi svou výzvu úspěšně dokončila. Jaké jsi prožívala pocity? Vítal tě někdo nebo jsi zvolila sólo cestu až domů?
Ve Svatém Jánu pod Skalou jsem z itineráře zjistila, že to je jen přes kopec a že těch 35 minut, co mi zbývalo do limitu jednoho dne je hratelných. Samozřejmě jsem zakufrovala, ale asi jen 3 minuty. Nakonec bylo nutné vyšplhat lesem ukrutnou stojku pro pěší ( ze závodů vím , že vždy na konci nebude rovinka ,ale pořadatelé připraví nějakou chuťovkuJ) Naštěstí to bylo jen 1 km lesní stoupavá pěšinka lesem. Propočtem jsem si říkala , že to bude max 10 minut a nahoře už se dalo jet pak jen trefit pěšinu na louce do lesa a plnou parou dolu ….kde byl vidět Beroun ….naštěstí jsem v lesíku nepotkala žádné zvíře. Navigace zas zklamala, tak jsem vytáhla telefon… to už bylo dole ve městě a zbývalo posledních 15 minut k nádraží. Pominuli taxikáře a chrchlajícícho bezdomovce na nádraží, tak mě neuvítal nikdo.
Napsala jsem pár lidem , že to mám hotové, naložila kolo a jela domů ….přes Mekáč. Bohužel zmrzku v noci nemají, jsem byla upozorněna…a já jí tak moc potřebovala!
Jak reagoval tvůj manžel, vím že je také sportovec…. Pochválil tě? Nebo jsi ho motivovala a bude tě následovat?
Manžel toho času v 1:30 spal, ráno koukal na Stravu a prej jsi dobrá, poblahopřál mi a řek, že by to nejel. Dostala jsem odpoledne kytku. Vítal mě náš čivavák, co spal v mé půlce postele, měl strašnou radost až se zakuckal, že jsem mu přijela domu.
Máš velkou rodinu, spoustu přátel, sdíleli s tebou tvůj plán a pak i úspěšné dokončení?
Já to moc lidem neříkala , jsem nevěděla , jak to dopadne…děti kromě toho nejmešího neholdují cyklistice…..ale povídaly , že jsem blázen, ale za ty léta si už asi zvykly.
Jaké bylo další ráno po probuzení? Myslím následky pro tělo?
Ráno se vstávalo na otužileckou akci u nás na zahradě, jako každý den. Máme chlazený sud tak se stojí fronta a povídá se při kávičce …..musím uznat , že otužování prospívá zdraví a duchu a už si ráno bez svých 3-4 minut v studené vodě nedovedu představit.
Tak s únavou jsem počítala, vždy druhý den po každé akci. Následky…no jen Vlk od Karkluky 🙂 Sedlo mi to, ale druhý den bych na kolo nešla! Ale ani jsme se neválela, šla jsem do cukrárny, s dcerou na oběd a se psem na procházku.
Je něco, co bys udělala jinak nebo co jsi podcenila a ukázalo se to až zpětně?
Tak určitě nabíjení navigace, jinak jsem zvyklá i na VHT, skialpové přechody na více dní , kdy mám jen to co si nesu na zádech.
Máš za sebou úctyhodný výkon. Jaké plány spřádáš dál?
Líbí se mi Vrchařská koruna, ale to musí uzrát a Stoneman ….s holkama s DNK na 2 dny na pohodu, s kochačkou, focením. Jinak toulání na štěrkoletu což mě chytlo za srdce… ta jeho univerzálnost. A v půlce července jedeme s kamarádkou spisovatelkou, bývalou běžkyni, cyklistkou a teď kolobežkárkou na bikepacking po trase Děčín —Semice.
Myslím si , že pro ženu je dost zlomovým věkem čytřicítka. Začíná svůj život vidět jinak, hodně věcí jí přijde zbytečných a výrazně přeorganizuje své hodnoty. Pro mě je to relax být v přírodě na kole, koloběžce, pěšky na skilapech a courat celé dny …vypnout, neřešit nic. Každý ty svoje baterky dobíjí jinak.
Díky za rozhovor a těším se na nějakou společnou akci i s DNK!
