Jedno zajímavé ohlédnutí za novoměstským Světovým pohárem…
Lucka Veselá je českou stálicí v elitní ženské kategorii a ani ona nechyběla na SP v Novém Městě na Moravě. Naše povídání by v standardním čase bylo o pocitech z trati, hodnocení výkonu a výsledku. Jenže závodnice týmu GT Opportunity Brno si místo startovního čísla na svůj bike a dres vyzvedla v akreditačním centru svou kartu pro organizátory a prožila si tak novoměstský světák z opačné strany…
Lucko, na jaře sis střihla pár závodů, pak jsem tě ale potkávala na Českých pohárech s loktem v ortéze. Co se přihodilo?
Moje pravá ruka je mimo hru. Mám zánět šlach kolem lokte. Není to jen tenisový loket, mám to přetížený komplet. Bolelo mě to už loni v listopadu, ale nevěnovala jsem tomu pozornost a ono se to postupně horšilo, až jsem se dopracovala k tomu, že mi zůstala ruka v jedné pozici a nemohla jsem ji pokrčit ani natáhnout. Dokonce jsem od toho měla pár dní horečky. Hrozili mi operací, ale naštěstí mám rozumného pana doktora a šikovnou fyzioterapeutku. Léčba by měla probíhat hlavně klidem a nezatěžováním, ale kdo mě zná, tak ví, že moc v klidu nedokážu být.
Takže se musím hlídat, ale sem tam mi to nedá a začnu dělat jakože nic a ono se to znovu rychle ozve a dá mi to najevo, že moc spěchám. Na kolo sem se mohla vrátit až v srpnu, ale to ještě nešlo jezdit v pedálech a ani se moc přitahovat. Teď už je to lepší.
V půlce září sem si střihla i závod v Brně. Původně jsem na něj teda jela s tím, že budu zase divák, ale nějak mi to nedalo a půl hoďky před startem jsem se šla obléct. A pak jsem před NMNM měla strašně moc zpráv s dotazem, jaktože nejsem na startovce :-D. Sorry, ale ta ruka by trať v NMNM neudržela a hlavně moje fyzička je katastrofální.
Kdy ses rozhodla, že se přidáš k organizačnímu týmu Světového poháru v Novém Městě na Moravě?
To se zrodilo na Českým poháru v Brně u kafe. Tam už bylo jasný, že se na start v NMNM nemůžu postavit. V Brně totiž pomáhali organizátorsky kluci, kteří stojí za NMNM. A tam jsem Lukínovi (Lukáš Vlach) řekla, že když bude potřebovat pomoc, tak má zavolat.
Letošní rok, plný změn a omezení přinutil většinu pořadatelů měnit termíny. To platilo i pro novoměstský svěťák, který ohlásil podzimní termín. Nakonec zbyl jako jediný v okleštěné termínovce Světového poháru 2020. Jaká panovala atmosféra mezi celým organizačním týmem?
Byla pohodová a kamarádská. Všichni se jenom báli, že by se ten závod pořád nemusel konat anebo ho stopnou v běhu. A od těch, kteří jsou součástí organizačního týmu každý rok, tak jsem se dozvěděla, že je ta pohodová a kamarádská atmosféra je každý rok. Hodně z nich se podílí i na organizaci biatlonu v NMNM. Ale tam už prý tak dobrá atmosféra není.
Bylo tady něco kolem 200 dobrovolníků. Za normální situace je to víc, ale kvůli Covidu se muselo množství dobrovolníků snížit.
Jakou roli jsi měla ty, co vše na starost?
Nějakou krátkou chvilku jsem strávila na vydávání čipů, ale hlavně jsem dostala svěřený prostor u startovní/cílové brány a ceremoniály. Byla jsem odpovědná hlavně za puštění správné hudby a ve správný čas. Muselo to být přesně na vteřinu. Startovala jsem to přes vysílačku, protože místnost s pultem je nahoře na tribuně. Při ceremoniálech to bylo podobné jako u startu, taky jsem hlídala správnou hudbu k danému ceremoniálu a hymnu a načasování.
Byla jsem k ruce UCI komisařkám a komentátorce.
Komentátorka měla problémy s českými, slovenskými a polskými jmény. Neustále se nás ptala, tak jsme ji učili ty jména říct, aby to aspoň trošku znělo jak má, ale „ř“ nezvládla 😉
Byla jsi v této roli poprvé, nicméně z doslechu – bylo náročnější pořádání s restrikcemi kvůli Covidu, ale bez desítek tisíc diváků, které je zas potřeba odbavit?
Ano, poprvé. U vydávání čipů jsem věděla, jak to chodí z pozice závodníka, takže mi nemuseli nic vysvětlovat. Ale při startech jsem měla vždycky dost práce sama se sebou a to hlavně v NMNM, takže tady jsem moc organizátory nesledovala.
V něčem to bylo určitě složitější. Covid to dělal složitý. Desinfekce na každým rohu, míň dobrovolníků, vymyslet koridory, aby se nemohlo potkávat moc lidí na jednom místě, rouška neustále na puse, i když byl člověk sám a venku.
Ale v některých situacích to bylo zase jednodušší, že nebyli diváci. Na mém místě to bylo určitě asi tentokrát jednodušší, protože se člověk nemusel prodírat davem lidí, aby někam došel anebo viděl, co potřeboval hlídat. Předpokládám, že s plnou tribunou skandujících fanoušků je i horší komunikovat přes vysílačku.
Jaké to bylo vidět holky, jindy tvé soupeřky, seřazené na startu? Dostavila se na chvíli třeba i lítost?
Během startu jsem měla práci a nesměla jsem to pokazit, takže jsem se snažila soustředit a oprostit se od těch emocí, které by jinak určitě přišly. Dokonce i ten hardbeat, který mi jindy na startu nedělá dobře, jsem zvládla 🙂
Co bylo pro tebe osobně nejvíc stresující za tu dobu, kdy jsi v Novém Městě na Moravě byla?
Asi první závodní den a první start. Ještě ráno jsem totiž netušila, kam mě postaví a jakou funkci dostanu. Ale já se většinou z takovýchto věcí moc nestresuju. Soustředím se na to, co mám dělat. Kéž bych uměla takto ovládnout starťáka, když na tom startu jsem 😉
A pak byl ještě malinko stresující poslední závod. Protože přichystání té správné hymny potřebovalo chvilku a eliťáci to rozhodovali až na pásce. Tak jsme raději nachystali všechny hymny k závodníkům z té bojující skupinky, protože jsme měli strach, že to bude na fotofinish a bude se to řešit dlouho a že to pak nestihneme přichystat.
A nejmilejší moment? Něco, co tě potěšilo, na co nezapomeneš?
Užívala jsem si tam každej moment. Nikdo si tam na nic nehrál. I při všech povinnostech, které každý měl a snažil se je splnit do puntíku, tak se našel i čas na srandičky. Myslím, že celkově tato akce bude patřit k těm, na který člověk hodně rád vzpomíná a při vzpomínce se mu vyloudí úsměv na tváři.
Jakou zkušenost si tím odnášíš? Budeš se třeba právě tímto směrem ubírat po skončení závodní kariéry?
Byla to velká zkušenost a v budoucnu bych se kolem cyklistiky chtěla dál pohybovat. A jsem moc ráda, že mi organizátorský tým v čele s Lukínem dal tu šanci být mezi nimi. Původně jsem myslela, že mě postaví někde k trati, abych hlídala přechody apod.
Hodně informací o pořádání závodů mám i od Špeka (Lubomír Vidlák). U kafe po tréninku mi to všechno vysvětluje. Takže nějaké povědomí mám o pořádání Českého poháru a loni dělal ME. Mimo závodní sféru se Špek stará o ty traily za Anthroposem, kde se pořádá ČP a bylo i to zmiňované ME a předává mi informace i o tom, co se všechno musí udělat a zařídit a co se objevuje za problémy, které se musí kolem toho řešit a s kým.
Mám i nějaké zkušenosti z manažerské práce v závodním týmu a taky trenérské. Ty sem zase získala a získávám od Dušana Olejníčka, ale i od dalších starších a zkušenějších trenérů.
Co zajímavého máš ze zákulisí, co běžný účastník nemá šanci vidět?
Já myslím, že je toho hodně. Všechny tyto velké závody mají přesně stanovené, co, kdy a kde musí být. Je k tom celý manuál a ten není rozhodně malý. Musí být zmáknutý úplně všechno. A organizátoři z NMNM to zatím dokazovali každý rok a dostali vždycky ocenění za nejlepší svěťák. A letos to, myslím, ukázali zase. Sice se nemají s kým porovnávat, protože všechny ostatní svěťáky byly zrušený. Ale právě proto, že byly schopní v takto složitých podmínkách ten závod zvládnout udělat.
A aby toho nebylo málo, tak o víkendu hlásila předpověď silný vítr, takže byla připravená i četa, která měla řešit popadané větve, stromy atd.
Když bych to vzala z toho mého místa, tak bylo zajímavé, jak je načasované nejen pouštění hudby úplně na čas. Další časy měla sepsané UCI komisařka i komentátorka. Například komentátorka volala závodníky a závodnice z boxů na start a měla svoji startovku popsanou přesnými časy, aby se zvládli vyhlásit všichni závodníci na start a sedělo to s hudbou. Tohle není náhoda, ale přesný časový plán. Jako ostatně všechno tam.
Díky za rozhovor a přejeme rychlý a úspěšný návrat do sedla!
Foto: mtbs.cz, archiv L.Veselé/tým GT Opportunity
