Co bylo pro tebe osobně nejvíc stresující za tu dobu, kdy jsi v Novém Městě na Moravě byla?
Asi první závodní den a první start. Ještě ráno jsem totiž netušila, kam mě postaví a jakou funkci dostanu. Ale já se většinou z takovýchto věcí moc nestresuju. Soustředím se na to, co mám dělat. Kéž bych uměla takto ovládnout starťáka, když na tom startu jsem 😉
A pak byl ještě malinko stresující poslední závod. Protože přichystání té správné hymny potřebovalo chvilku a eliťáci to rozhodovali až na pásce. Tak jsme raději nachystali všechny hymny k závodníkům z té bojující skupinky, protože jsme měli strach, že to bude na fotofinish a bude se to řešit dlouho a že to pak nestihneme přichystat.
A nejmilejší moment? Něco, co tě potěšilo, na co nezapomeneš?
Užívala jsem si tam každej moment. Nikdo si tam na nic nehrál. I při všech povinnostech, které každý měl a snažil se je splnit do puntíku, tak se našel i čas na srandičky. Myslím, že celkově tato akce bude patřit k těm, na který člověk hodně rád vzpomíná a při vzpomínce se mu vyloudí úsměv na tváři.
Jakou zkušenost si tím odnášíš? Budeš se třeba právě tímto směrem ubírat po skončení závodní kariéry?
Byla to velká zkušenost a v budoucnu bych se kolem cyklistiky chtěla dál pohybovat. A jsem moc ráda, že mi organizátorský tým v čele s Lukínem dal tu šanci být mezi nimi. Původně jsem myslela, že mě postaví někde k trati, abych hlídala přechody apod.
Hodně informací o pořádání závodů mám i od Špeka (Lubomír Vidlák). U kafe po tréninku mi to všechno vysvětluje. Takže nějaké povědomí mám o pořádání Českého poháru a loni dělal ME. Mimo závodní sféru se Špek stará o ty traily za Anthroposem, kde se pořádá ČP a bylo i to zmiňované ME a předává mi informace i o tom, co se všechno musí udělat a zařídit a co se objevuje za problémy, které se musí kolem toho řešit a s kým.
Mám i nějaké zkušenosti z manažerské práce v závodním týmu a taky trenérské. Ty sem zase získala a získávám od Dušana Olejníčka, ale i od dalších starších a zkušenějších trenérů.