Hvězdy budoucnosti #1. Aneta Novotná
Jak to vidí? Povídáni s Anetou Novotnou o sportu a životě a trenérem Pavlem Mišoňem o Anetě…
Ve 14letech snila o účasti na mistrovství světa. Když slavila sedmnácté narozeniny, přivezla si ze světového šampionátu v Leogangu rovnou medaili. Bronzovou. To, že nešlo o náhodu potvrzují i předešlé výsledky, například stříbro z Mistrovství Evropy v r. 2018 v kategorii kadetek, zlato ze štafet a také již čtyři tituly mistryně republiky. Vše z olympijské disciplíny cross country. Aneta umí i cyklokros, i v něm si již oblékla reprezentační dres a hájila české barvy na mistrovství světa, ale bike, jak sama říká, má v srdci víc. Tahle pohledná štíhlá blondýnka ze středočeského týmu Adastra patří mezi velké naděje české cyklistiky. Na to, zda se jí vyplní i její další velký sen, kterým je účast na olympiádě si budeme muset ještě počkat. Vykročeno má jistě dobře.
Zároveň tato hvězdička otvírá náš seriál o mladých talentovaných závodnicích, které by jednou měly přebrat pomyslnou štafetu po Katce Nash nebo Jitce Čábelické. A třeba ještě vylepšit jejich nejlepší výsledky a obléci duhový dres.
Aneto, nejprve prosím krátké představení…
Narodila jsem se v roce 2003 v Praze 2. Chodila jsem na Základní školu U Říčanského lesa a momentálně studuji Ekonomické lyceum v Praze. Všichni v rodině sportujeme, rodiče spíše rekreačně: kolo, běžky, sjezdové lyžování, plavání, atd.
Sportovala jsi od dětství? Co tě jako malou holku bavilo?
Ano sportovala jsem od dětství. Jako malou holku mě bavilo spoustu věcí. Vyzkoušela jsem řadu sportů. Věnovala jsem se například tenisu, hip-hopu, plavání i atletice.
Závodila jsi v jiných sportech?
Ano, vyzkoušela jsem si tenisový turnaj, nějaké atletické závody, letní i zimní triatlon.
Kdy se v tvém životě objevilo kolo?
Na kole jsem začala jezdit ve 4 letech a už od 6 jsem si vyzkoušela nějaké závody. Ale až v 11 letech jsem začala jezdit Český pohár.
Pamatuješ si na svůj první závod na kole?
Ano, moc dobře. Byl to závod KPŽ na Orlíku, kde jsem závodila i s mojí dlouholetou kamarádkou Kájou Bedrníkovou.
Co a proč tě baví (anebo nebaví) na silnici, horských kolech a v cyklokrosu?
Silnice mě moc nebaví, ale najíždím velkou porci kilometrů před sezónou a i občas v sezóně, protože je to potřeba. Jinak nejvíce mě baví horská kola, kde jsem dokázala ze všech cyklistických disciplín nejlepší výsledky. Cyklokros mě ale také baví.
Sportovec si musí vést i nějakou evidenci svých tréninků. Co používáš ty? A je to pro tebe nutné zlo nebo jsi spíš pečlivá a sleduješ čísla, hodiny, atp?
Já používám tachometr Garmin 520, který po tréninku propojím se Stravou. Jinak si vedu online deník My Treneek, do kterého nahlíží můj trenér, který podle toho zhodnotí mé tréninky. Myslím, že je to pro mě spíše zlo, ale na druhou stranu vím, že je to potřeba. Ale čím jsem starší, tak je to lepší.
Vloni jsi vstoupila prvním rokem do juniorské kategorie a dokázala jsi posbírat skvělé úspěchy. Když bys měla vybrat tři výsledky-i z předchozího období, kterých si nejvíc ceníš, jaké by to byly?
Tak určitě by to bylo 3. místo na MS v Leogangu, dále 4 tituly v řadě na MČR a třetím výsledkem asi 1. místo na ME v Pille ze štafet.
Máš nějaký závod, který jsi opravdu hodně pokazila a na který bys nejraději zapomněla?
Asi závod, kde se mi moc nevedlo, byl v roce 2018. Bylo to MČR v CX v Mladé Boleslavi. Kde jsem hned po startu v nájezdu do terénu spadla, všechny holky mě předjely a mě čekala jen stíhací jízda. Nakonec se z toho vyklubala pro mě brambora.
Jaké máš cyklistické cíle, sny? Splnilo už se ti z toho něco?
Určitě jeden ze svých snů jsem si splnila a tím bylo umístit se co nejlépe na MS. Můj další se je dostat se na Olympiádu.
Na závodech tě často doprovází maminka. Nebojí se o tebe, když se biky jezdí na čím dál obtížnějších tratích?
Samozřejmě se o mě bojí, ale čím jsem starší, tak tím má menší strach. Horší to bylo, když jsem byla mladší.
A jak vnímáš ty sama obtížnost tratí? Už ses dostala na nějakých zahraničních závodech na limit, s odvahou a dovednostmi?
Nikdy jsem se snad nedostala na můj limit, ale určitě byly tratě, kde jsem se někdy bála. Teď si zrovna nic moc nevybavuji. Ale mohu zmínit trať na MS v Leogangu, kde počasí udělalo trať ještě obtížnější.
Co ti sedí víc, bláto, mokré kořeny nebo sucho, rock gardeny?
Nejvíce mi sedí mokro a bahno. Na suchu také ráda závodím, ale mokro je pro mě určitě lepší.
Chodíš na střední školu, jak to jde skloubit s tréninkem? Máš individuální plán? Víš, co budeš dělat po maturitě?
Zatím se to skloubit dá, ale na toto pololetí jsem si dala individuální plán, abych se nedostala do velkého stresu. Po maturitě bych ráda šla na VŠ, ale momentálně nejsem zcela rozhodnuta, jakou zvolím.
Kterou vlastnost bys u sebe vyzdvihla jako kladnou, která ti třeba i pomáhá v přípravě (i v životě)? Určitě bych vyzdvihla vytrvalost. Pomáhá mi jak ve sportovním, tak i v osobním životě.
V čem vidíš svoje rezervy, co bys ještě chtěla vylepšit?
Mohla bych se zlepšit v dopisování tréninkového deníku (smích).
Máš nějaký sportovní vzor? Je někdo takový i z domácích závodníků?
Ano, mám. Mým sportovním vzorem je Jolanda Neff. Ale mým vzorem už od dětství byla Katka Nash.
Na jakém jezdíš kole? Máš jiné na trénink nebo jezdíš na závodním? Kolik kol máš dohromady?
Jezdím na hardtailu S-WORKS s teleskopickou sedlovkou. V tuto chvíli trénuji i závodím na tomto kole. Dohromady mám ale 6 kol.
Zbývá ti vedle tréninku čas na nějaký koníček?
Ano zbývá, ale ten mám spíše na školu a přátele.
Jak nejraději relaxuješ?
Ráda relaxuji v přírodě, v létě u moře, ale momentálně trávím hodně času doma s rodinou, a to je také dobré.
Jaké cíle si dáváš do letošní sezóny?
Tato otázka je pro mě celkem těžká. Ambice má asi každý, záleží na člověku jak velké. Já se vždy snažím, aby výsledek byl co nejlepší. A tomu tak bude i letos. Jinak žádná čísla nemám.
Očima trenéra…. Pavla Mišoně
Od kdy trénuje Aneta pod vaším vedením?
Pokud si dobře pamatuji, tak jsme se poprvé potkali v roce 2013 na Česyku a od té doby Aneta jezdí v našem oddíle.
Preferujete osobní trénink nebo postačí rady na dálku?
Jednoznačně osobní trénink, bezprostřední a vizuální zpětná vazba je nenahraditelná. S přibývajícími počty tréninků to je pak časově i organizačně náročné a není možné být na každém tréninku. Když je ale zaběhlý nějaký systém, tak rady na dálku nebo konzultace stačí. Ale na důležitých trénincích a soustředěních chci vždy být.
Kolikrát týdně Aneta trénuje?
Je to různé, záleží na období a fázi přípravy. Najdu i týden, kde se trénuje skoro každý den, někdy i dvoufázově. A pak jsou i týdny, kdy jsou dva, možná tři tréninky.
Které vlastnosti byste u Anety vyzdvihl, co jí pomáhá v tom, aby se zlepšovala?
Aneta je holka do nepohody. Nerozhodí jí ani špatné počasí, déšť, bahno. Nikdy se nehroutí se změnou podmínek na trati. A je poctivá v tréninku.
Je to svěřenkyně, která poslouchá a plní předepsané tréninky, nebo se i zajímá proč se co jede, řeší s vámi své pocity, atp?
U každého svěřence požaduji, aby sdělovali své pocity a vnímali své tělo. Nechci, aby jezdili tréninky „slepě“ podle údajů na budíku, protože to trenér nařídil. Na druhou stranu Aneta je zvídavá, takže ví, proč se jeden den gumuje v rychlostních intervalech, proč druhý den zase hltá výškové metry. Pak není problém, abychom odtrénovali vše, co je potřeba.
Je trémistka?
Myslím, že ne. Rozhodně není typ, který by se sesypal před startem, nebo kvůli atmosféře.
Jaké má z vašeho pohledu rezervy?
Po 5 medailích z ME nebo MS snad skoro žádné. (smích) Aspoň ne nějaké výrazné. Pamatuji, že když byla malá, tak se pořád otáčela. Co je za Tebou, to máš vyřešené. Soupeři jsou před Tebou. A pak neuměla vyhrávat. Říkali jsme jí, že jezdí „za mrkvičkou“, protože dojížděla pořád druhá. Bez pokusu to zkusit. Na obou „rezervách“ se podařilo zapracovat a jsou pryč.
Je podle vás vhodné kombinování více disciplín (dráha, cyklokros, silnice), pro úspěch v dané disciplíně horských kol?
Nám vyhovuje závodní kombinace MTB a CX. Hezky to časově navazuje. Dovednosti získané v XCO uplatníme v cyklokrosu zejména na technických, kopcovitých a klouzavých tratích. Naopak cyklokros rozvijí vše zhruba v o 10 km/h větších rychlostech, a bez brutálního nástupu na „hrubou“ za každou zatáčkou dostane závodník nemilosrdné zrcadlo. Na silnici a dráze samozřejmě trénujeme a v malé míře (spíše hodně malé míře) i závodíme.
Jak dlouho dopředu jezdíte na závodiště, aby si vaše závodnice prohlédla a nejela okruh?
Většinou tak dva dny. Obtížná místa se musí stát rutinními. Tím myslím, nejenom je bezpečně překonat, ale také na nich bezpečně závodit a nemít je v hlavě půl kola dopředu.
Máte před závodem nějaký přípravný rituál?
Nic speciálního, snad jenom uklidnění ve smyslu, příprava byla podle plánu, a teď už si to jenom užij.
Mluvíte spolu i o předzávodní taktice, nebo to necháváte v plné režii vaší závodnice?
Každý závod je jiný a je asi těžké něco plánovat do puntíku dopředu. Spíše se snažíme znát dokonale trať, najít rozdílová místa, vědět, kde je lepší jet z první, přemýšlet o variantách apod. Ale zda ujede v prvním kole, kde rozhodne nebo zda to nechá do spurtu, je už na rozhodnutí Anety. Podle jejího pocitu, soupeřek. Myslím, že už je hodně zkušená, aby to vždy vyhodnotila správně. A k mé velké radosti se jí to daří náramně.
Připravujete se dopředu před závodem na některé technické prvky, které se budou v závodě nacházet? Nebo ostrou techniku trénujete až v závodním prostředí?
Po těch letech víme, co nás na tratích čeká, a tomu přizpůsobujeme celoroční přípravu. Nějaké základní prvky máme na našem tréninkovém polygonu. Většinou jsme na vše připraveni, jenom přeneseme dovednost do závodního prostředí. V případě skoku je to rychlost nájezdu, zda je lepší skákat vpravo nebo vlevo, suchá nebo mokrá varianta atd.
Dokáže Aneta reagovat na vaše rady během závodu? Nebo ji necháváte, aby si jela vlastní závod?
Aneta už moc radit nepotřebuje. Nejčastější rada ale je, že jede skvěle a hlásím odstupy. A já si myslím, že to vnímá (smích).
