Bikepacking-cesta za dobrodružstvím #3. Chřiby křížem krážem ve dvou
Heslo výletu? Vezmi kámošku a užijete nejvíc
Léto je v plném proudu, počasí relativně přeje, takže není čas ztrácet čas a rychle balím brašny vstříc další destinaci. Kamarádka cyklistka, která oprášila letitého treka z garáže, se hlásí jako sparing a já honem plánuji cíl našeho dvoudenního výletu.
Po krátkém mapcheckingu a kontrole počasí volím destinaci Chřiby. Mapy.cz hlásí nespočet bodů zájmu, od zřícenin, rozhleden, skalních útvarů, přístřešků i studánek. Vše zdá se být ideální, v mapách rychle klikám trasu, kterou chci absolvovat. V konečném součtu mi původní plán dává cca 80 km a necelé 2000 výškových metrů pro den první a 85 km s 500 m výškovými pro den druhý.
Den 1.
Z Olomouce se 50 km přiblížíme vlakem do Otrokovic, kde začíná naše gravel/trek putování. Na rozjetí po rovině není prostor, a tak se rovnou šplháme po cyklotrase 473 a následně zelené turistické ke skalnímu útvaru Budačina. Tam si dáváme první bikepushing sekci (kdybychom jen tušily kolik takových ještě bude…). Každopádně skály krásné, s tyčinkou v ruce ještě lepší.
Následně sjíždíme bahnité koryto a napojujeme se na modrou turistickou, kde nás ještě pár nesjízdných úseků překvapí. Přes kopec Kozinec padáme po cyklo 5157 kolem rozhledny Modrá až do Velehradu. Tam nás potěší kulturní hřeb dne, poutní místo Velehrad s klášterem a bazilikou. Není nad to, vychutnat si dosyta výhledy na tuto kulturní perlu s pizzou a pivem v ruce. Doplňujeme kalorie a psychicky se připravujeme na moment nacvaknutí pedálů.
Pokračujeme údolní cyklostezkou 5018 do mírného kopce směr Salaš. Naši fyzickou zdatnost prověří extra silový úsek po kostkách na rozhlednu Salaš. Pizza rychle zahoří a my zbarveny do ruda vyklopýtáme na tento view point. Chřiby máme doslova jako na dlani a konstatujeme, že za propocený drezík vynaložená námaha stála.
Čas plyne rychle, tak nasedáme a pokračujeme v krasojízdě po zelené turistické. Možná spíš krátkojízdě, obří větve pichlavého keře nám leží v cestě a jediná možnost je, ladně kola přes ně přenést. Ladnost nakonec postrádáme a jsme rády, že jsme schytaly jen pár trnů do nohou, ne do plášťů.
Dále se tak trochu kodrcáme po lesních pěšinkách a šotolinových cestách až k velkému rozcestí zvanému Bunč. Po cestě se svlažujeme a doplňujeme bidony v Kubitově studánce. Dále frčíme po cyklotrase 5158, se zastávkou na rozhlednu a hradiště Brdo. Tam se ovšem musíme doslova vyšplhat, kamení a velké klády v jízdě trochu zavazí. Na snos kola zpátky se moc netěšíme, naštěstí nás obsluha rozhledny rychle v našem downhill punk sjezdu zastaví a pošle oklikou po lepší cestě. V cyklopromenádě pokračujeme přes rozcestí Vlčák směrem na motorest Samota a po modré na zříceninu hradu Střílky.
Trocha bikepushingu a lození kopřivami či lopuchy za výhledy rozhodně stojí. Dáváme sváču a chvíli se rozjímáme nad tou nádherou. Posléze sjíždíme po zeleném Smutným žlebem, následně stoupáme na zříceninu hradu Cimburk.
Rychlá zastávka u studánky na doplnění tekutin. S blížícím se večerem pokračujeme po červené k naší cílovce, hradu Buchlov. Na posledních kilometrech ještě v Kamenné studánce doplňujeme vodu do plna (5 l na vaření a na ráno), utahujeme povolené sedlo (tíha brašny dělá svoje) a sbíráme posledních pár výškových na slíbené pivo v hospodě pod hradem. K naší radosti hospoda funguje a my zvesela hltáme tento izotonický regenerační mok s pěnou 😊.
Čas zběsile utíká a hlad přichází, sbíráme saky paky a po turistické zelené se kodrcáme do finálního pětihvězdového přístřešku na Čertově Sedle s luxusním výhledem na Bílé Karpaty.
K naprosté blaženosti chybí už jen večeře. Rychle vybaluji potřebné a rozjíždím vařící bomby. Za 10 minut je hotovo, podává se bulgur s červenou čočkou a marinovaným tofu. U večeře se kocháme dokonalým výhledem z našeho apartmá. V mezičase roztáhneme naše lože (čti hamaky) a uvážeme je k nosné konstrukci. Já si potvrzuji domněnku, že prusík (kus malého lana) se nikdy neztratí a zachraňujeme mne v prodloužení úchytů hamaky.
Postupně přichází únava a my s tmou zalézáme do brlohů. Kola na noc secvakneme mini zámkem k sobě, pro klidné spaní. Noc je teplá, v hamace bez izolace přečkáváme s klidem. V součtu spím možná tak 4 hodiny, za to hlídač tábořiště jsem dobrý.
Den 2.
Ráno nemůžu dospat a po 6. hodině ranní se začnu soukat z hamaky. Po ranní hygieně následuje příprava snídaně. Uvařím cca litr vody k varu, primárně zalívám ovesnou kaši a filtruji kávu. Ze zbytku vody připravím i zelený čaj. Posnídáme s parádním výhledem na Bílé Karpaty a po chvilce odpočinku se začínáme balit a chystat se na cestu zpět.
Plán je dojet do Olomouce se zastávkou na kávičku v Kroměříži. Fouká nám luxusní protivítr, takže se hezky větráme a plápoláme ve větru. I když vesměs sjíždíme, moc to nejede. Jedeme znovu přes rozcestí Bunč a následně po cyklotrase 5020 až do Kroměříže na náměstí. Tam v oblíbené tematické kavárně Velo café dáváme kávu a snack.
Kolem poledne vyrážíme směr finální destinace – Olomouc. Celý zbytek trasy kopírujeme cyklotrasu 4 (Moravská stezka) a míjíme zámek v Tovačově i okolné rybníky. Kolem 14hod přijíždíme do cíle s 85 km na garminu. Trochu jsme navýšily průměrnou rychlost (bikepushing se nekonal 😉 a spokojeně se loučíme a vydáváme každá vstříc svému domovu.
V součtu: 1,5 dne, 155 km, celkem 2500 m výškových nastoupáno. Trochu více turistiky, než by bylo pro gravel/trek kolo nutné, nicméně za výhledy a body zájmu to stálo. Úsměv na rtech, vypálené cyklopruhy a nespočet zážitků k tomu. Bikepacking je opravdu pro každého, jen opatrně ať této disciplíně nepropadnete tak jako já, potom nevíte, kam dřív!
Zuzky nové vychytávky:
Navigační Garmin Edge Explore Pro – připravím si trasu v telefonu v appce Mapy.cz, následně nahraji přes Garmin Connect přímo do garminu. Za 5 minut mám hotovo a můžu jednoduše následovat navigaci bez kontroly v telefonu.
CNOC skládací 3 l vak na vodu – super praktická vychytávka, kdy k večeru naplním do plna a přichytím k brašně. Nemusím tak celý den transportovat litry vody kvůli večernímu a rannímu vaření.
Autor: Zuzka Skalická
