V našem týmu, co je občas jak pytel blech (na vině jsou mateřské a jiné povinnosti) máme další posilu. Kdo četl náš miniseriál o bikepackingu, už ví….
Když byste před 7 lety potkali Zuzku Skalickou a chtěli jí nalákat na nějakou cyklistickou akci, pochodili byste těžko. Věnovala se atletice, nejoblíbenější disciplínou byly sprinty a skok do dálky. Jakákoliv vzdálenost, delší než 200 metrů byla fyzicky i duševně vyčerpávající. Jenže jak se říká: „nikdy neříkej nikdy“. A hned se sluší doplnit další z tolik pravdivých mott: „Láska hory přenáší“.
„Zlomový bod přišel v roce 2014, kdy jsem v rámci studia na výšce potakala svého současného přítele a profesionálního cyklistu Marka Rauchfusse a já započala, byť bolestivou, ale přesto boží cestu k cyklistice i outdooru obecně,“ vzpomíná Zuzka na okamžiky své životní změny.
Od té doby Zuzka vyzkoušela cyklistiku v mnoha podobách. První silniční kilometry, v rámci studia i diplomové práce tréninkové pobyty na Mallorce a Kanárech, bikové závody, díky své sportovní minulosti vyzkoušela i další multisporty, kde nechyběl běh a kolo.
„Nejlepší výsledky na závodech? hmm, napadá mě asi 3. flek na KPŽ Oderská Mlýnice nebo Kraličáku, jinak výhry na Welzlově kvadriatlonu (běh, plavání, in-line, mtb) si cením nejvíc.
Poslední dva roky však moc nezávodím a spíše směřuju k neorganizovánému sportování. Preferuju na kolo na pokec, nejlepší trénink je na kafe a dort :D), enduro, bikepacking nebo průvodcování na kole než samotné závodění, to je docela drahá sranda,“ prozrazuje Zuzka, která nyní žije v Olomouci své závodní úspěchy i to, čemu se věnuje nejraději teď.
Byl to právě článek o putování s kolem natěžko, který nám Zuzka poslala a díky kterému vznikl na našem webu seriál „Bikepacking-cesta za dobrodružstvím“ a který nás propojil.
Nyní se naše spolupráce posouvá dál, Zuzka Skalická bude psát pro DNK pravidelně. Těšit se můžete nejen na testy, ale i zajímavosti z cestování, tréninkové tipy, i články pro dámy nejen na kole.
V každém případě bike. Na silničku jsem v ČR díky nevrlým řidičům v rámci obav o svůj život zanevřela. Jako alternativu jsem zvolila gravel a tohoto rozhodnutí nelituju. Kombinace mtb hardtail + enduro + gravel je úplně nejdokonalejší, nicméně chce to hodně držáků kol v bytě.
Ještě před pár lety bych řekla sjezdovky/snowboard, teď preferuju běžky a skialpy. Není nad pocit znaveného promrzlého těla po pořádném fyzickém výkonu. Navíc na skialpech se dají podnikat zimní overnight tůry, což mě baví úplně nejvíc.
Les. Heslo „žijeme ve městech, ale v našich srdcích máme hory a oceán“ je v mém případě na 100% platné. Pokud to alespoň trochu jde, mizím do hor či přírody obecně, ať už na kole či pěšky.
Vždy mě bavilo primárně číst. Na dobrou knížku se čas vždy najde. Film v angličtině občas během zimy zhlédnu, druhý den však nevím, jak se jmenoval….
Klasifikovala bych se primárně pivařem. Zejména v létě mě na zahrádce s kríglem v ruce potkáte dost pravděpodobně. V zimě si rádi doma otevřeme láhev vína, v rámci doplnění krvinek samozřejmě.
Petrolejová či růžová na sport, pro běžný život černá, modrá, hnědá. Nejsem však nijak vyhraněna pro jednu barvu.
Bikepacking nebo jakékoliv putování mimo civilizaci. Čím víc punk, tím víc mé srdce plesá.
Když nemůžeš, tak přidej. A taktéž, „nikdy neříkej nikdy“ protože ještě před pár lety bych razantně klasifikovala cyklistiku do „nikdy“ 😊.
