Reklama

Emoce a fakta – Paris Roubaix Femmes

Uplynulou sobotu jely ženy historicky první ročník závodu Paris-Roubaix. Co vyvolalo rozpaky a kdo sklidil, kromě vítězky velké ovace?

Reklama

Minulý víkend byl velkým svátkem silniční cyklistiky – oba dny patřily ikonickému závodu Paříž-Roubaix. V sobotu se navíc otevřela jeho zcela nová kapitola– poprvé v historii se totiž na start postavil i světový peloton žen.  Premiéru slavného závodu vyhrála Britka Lizzie Deignan z týmu Trek Segafredo a navždy bude zapsaná jako první vítězka ženské verze Pekla severu.

Dvaatřicetiletá mistryně světa z roku 2015 a maminka tříleté dcerky Orly zvítězila s více než minutovým náskokem před nizozemskou hvězdou Marianne Vos. Lizzie Deignan zaútočila už před prvním ze 17 úseků na kostkách. V úniku strávila přes 80 kilometrů a vytvořila si náskok až 2:40 minuty. Náročné pasáže na kostkách zvládla s přehledem a bez pádu, zatím co její největší soupeřky se minimálně jednou poroučely k zemi.

Závod zanechal spoustu emocí, ale přinesl i několik zajímavých údajů.

 

Sobota 2.10.2021 – nezapomenutelný den

Na tenhle den se čekalo ještě o rok déle, kvůli Covid pandemii byl plánovaný termín zrušen a závod byl přesunutý na letošní podzim. Rozhodně se nesmí podcenit o jaký historický okamžik se jedná, dlouhou dobu bylo Paris – Roubaix čistě jako pánskou záležitostí a to i v nedávné době, kdy už se elitním silničářkám v rámci World Tour otevřely jiné, známé závody. Ale pro zvládnutí technicky i fyzicky náročného Pekla severu a jeho sektory pavé byly údajně ženy příliš slabé, aby šly do kontaktního závodu a vydržely závodit po celou dobu.

Hrdinský sólový útok Lizzie Deignan, který trval přes 80 kilometrů, následná stíhací jízda Marianne Vos jasně ukázaly, že je opak pravdou. Jejich výkon je stejně inspirativní jako jakýkoliv jiné vítězství např. Toma Boonena nebo Fabiana Cancellary.

Mimochodem Marianne Vos a Elisa Longo Borghini spadly minimálně jednou, ale postavily se zpět a vybojovaly si stupně vítězů. A samotná vítězka dokázala zajet na náročné, deštěm rozbahněné trati průměr téměř 38 km/hod! 

Maximální očekávání, maximální pozornost?

Představení Paris Roubaix Femmes byla poprvé ohlášeno v květnu loňského roku. Poté, co byly desítky závodů zrušeny a posunuty kvůli pandemii koronaviru, Mezinárodní cyklistická unie naskládala ty nejdůležitější závody sezony do třech měsíců – od srpna do října. Kalendář obsahoval poprvé v historii také ženskou verzi Paříž-Roubaix.

Bylo to vítané překvapení, ale pro mnohé i vyvolávalo napětí, jak zvládnout důkladnou přípravu na takovou akci. Posun na jaro a následně pak na podzim tak paradoxně přinesl čas na průzkum a trénink v tamním kraji.

Často se říká, že pro dlažební kostky Paris-Roubaix neexistuje srovnání a řada závodníků potřebuje trochu času na to, aby si na ně zvyklo. Jedna z favoritek Ellen van Dijk před závodem řekla, že při svém prvním průzkumu rozhodně nebyla fanouškem dlažebních kostek, dokonce i brečela, ale když se po dalších čtyřech návštěvách zlepšila, trať se jí začala hodně líbit. Nakonec to pro Van Dijk nedopadlo, ale na stupně se probojovaly její dvě týmové kolegyně: Lizzei Deignan a Elisa Longo Borghini.  

Přes veškerou pozornost, kterou věnovala nejrůznější média během víc jak roku dlouhého čekání na start závodu nakonec přišlo nemalé rozčarování z výrazně zkráceného přenosu. V živém vysílání bylo posledních 60 kilometrů, tedy chyběla necelá polovina závodu a první 4 dlážděné sektory. V tu dobu se už tvořily dramatické okamžiky, které rozhodovaly závod.

Na Paris-Roubaix se může stát cokoli

Tenhle závod je opravdu jiný a může se tu stát cokoliv. Vítězství nebylo pro Lizzie Deignan součástí plánu ten den. Jak řekla, vnitřně se na akci zaměřovala celou sezónu, ale když konečně nadešel den D, přesunula se do podpůrné role, all-in pro svou týmovou kolegyni a kamarádku Ellen van Dijk.

Britka byla ve skutečnosti až jako třetí hráčka svého týmu, ale její útok před prvním dlážděným sektorem „Hornaing à Wandignies“ pouhých 30 km po startu překvapivě a neúmyslně skončil jako vítězný tah dne.

Ze začátku to chvíli vypadalo jako velké riziko, ale o to větší to byla odměna. „Opravdu to nebyl plán. Potřebovala jsem být vpředu v první dlážděné sekci, abych chránila své kolegyně. Podívala jsem se po prvním úseku za sebe, byla tam mezera a řekla jsem si: „No, alespoň, když jsem vpředu, musí mě pronásledovat“, a pokračovala jsem v tempu. Jela jsem pocitově na 75%!  Když se náskok zas o něco navýšil, dostala jsem pokyn, ať jedu na 100%. Tak jsem jela…, “řekla Deignan.

Rozpaky: 91 000 EUR pro muže vs 7 005 EUR pro ženy

Oslavy kolem zařazení závodu žen na Paris-Roubaix dostaly přeci jen nepříjemnou pachuť, když vyšlo najevo, že organizátoři ASO nabídli peněžní odměnu ve výši 91 000 EUR pro muže a pouhých 7 005 EUR pro ženy. Diskuse o nerovnosti peněžních odměn v cyklistice se letos dostala do popředí několikrát, počínaje v Omloop Het Nieuwsblad, kde vítězka závodu žen Anna van der Breggen vydělala 930 EUR, což bylo pouhých pět procent z 16 000 EUR, které vydělal Davide Ballerini za vítězství v závodě mužů.

„Rozdílné prémie jsou zklamání,“ říkala Deignan. „Ale alespoň můžu vypíchnout čin mého týmu Trek-Segafredo, který nám dorovnává ženské prémie na úroveň těch mužských. A to celou sezonu. Právě podobné iniciativy a taková podpora sponzorů pomáhá překonávat hranice.“

Královna Marianne Vos

Když je zlato blízko, stříbro bolí“, říkala Marianne Vos poté, co před týdnem prohrála sprint o duhový dres s Italkou Elisou Balsamo na silničním mistrovství světa. Bývalá trojnásobná mistryně světa v hromadném závodě skončila po šesté ve své slavné kariéře na druhém místě na MS.

Marianne Vos byla viditelně naštvaná a neubránila se ani slzám, ale zatímco napětí mezi jejími nizozemskými spolujezdkyněmi vzrůstalo kvůli taktice, která se nepovedla, jednoduše a pravdivě prohlásila, že závod prohrála s rychlejším jezdkyní, a nehledala žádné další důvody.

Ačkoliv to byl pro ni jednoznačně bolestný okamžik, své zklamání zaplašila vidinou toho, že bude mít další šanci na vítězství na vůbec prvním Paris-Roubaix Femmes.

Svět chtěl vidět Vos, která vyhraje Paris-Roubaix Femmes. Toho, čeho jsme byli všichni svědky, byla její síla, odvaha a odhodlání, protože dala všechno, co měla, aby se pokusila dojet ztrátu mezi ní a Deignan, což se ji částečně podařilo: z 2:40 vteřin dokázala za 12 km stáhnout víc, jak minutu. Chtěla moc vyhrát.

Později přiznala, že si myslela, že útok po 30 km závodu byl předčasný, že to Lizzi neudrží. Ale hned dodala, že své volby nelituje, že: „Deignan byla velmi silná a zaslouží, aby přidala do své sbírky dlažební kámen.“

Marianne Vos je jednou z největších cyklistek všech dob, právem oslavovanou sportovní postavou. A to nejen kvůli jejím třpytivým oceněním – včetně 12 titulů světové šampionky ve třech disciplínách, spolu se dvěma zlatými medailemi ze silničních a dráhových závodů na olympijských hrách, ale také kvůli jejímu sportovnímu chování a její bezpodmínečné a celoživotní lásce, k jízdě na kole.

 

Zdroj:cyclingnews.com

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková