Reklama

Jak jsem dozrála na Kololoď aneb Chorvatsko podle mého gusta

Vzpomínka a tip v jednom

Reklama

Pamatuji si na ten velký reklamní plakát, co visel v chodbě plaveckého stadionu Podolí a lákal na aktivní dovolenou. Temně modré moře s moderní jachtou, na které relaxovala malá skupinka, všemu ale dominoval obrázek cyklisty na horském kole. Pojem Kololoď mi zůstal v hlavě, ale nikdy se mi nevešel do nabitého programu. Z doslechu věděla, jak takový zájezd probíhá, na jedné straně to bylo lákavé, ale cítila jsem, že k tomu musí člověk tak nějak dozrát. A to se stalo letos.  

Časně zjara mi přišel od šéfa sportovně laděné CK s pozitivním názvem Sun Bike email, že se uvolnila luxusní jachta s programem obeplutí ostrovů střední Dalmácie. Známe se už nějaké ty roky, ještě z doby mé závodní kariéry, ví o klubu nadšených holek, co jsem dala dohromady pod hlavičkou DNK, byla jsem tedy první na řadě, komu nabídku poslal. 

Ideální by bylo dát dohromady partu dvaceti lidí a Magdalena (tak se jachta jmenovala) by byla jen naše. Jenže doba covidová měla dopad na spoustu věcí, včetně našich společných vyjížděk, která tmelily partu, třetí rok nevyšla ani zážitková Mallorka a tak jsem si udělala rezervaci jen pro dva lidi. S tím, že se možná někdo přidá.

Po hodně dlouhé době jsem si v diáři zaškrtla termín, kdy se já stanu účastníkem zájezdu, nebudu nic zařizovat a naopak se jiní budou starat o mě. Kololoď v sobě spojovala hodně z toho, co miluju a co jsem už moc potřebovala: zajezdit si tam, kde to neznám, relaxovat pohledem na nekonečnou mořskou hladinu, koupat se, vyhřívat na sluníčku a jen podle něj si hlídat čas, kdy se vstává a kdy je večeře. 

DNK – klub Děsně Nadupanejch Koček

Samochvála smrdí, vím. Jenže, co naděláš, když se nakonec sejde skvělá parta 6 holek (+2 prověření „kormidelníci“) a umí dupat „do plnejch“, až se práší za kočárem! Když bych se vrátila trochu v čase, pro všechny byla rezervace květnové dovolené s tím, že se bude 6 dní v kuse jezdit na kole velkou motivací k tréninku. 

Tohle prostě funguje. Střídaly jsme se. Jedna poslala do skupiny fotku z víkendového bikování (čert vem, že trochu sněžilo), druhá z cyklokempu v Toskánsku, další se pochlubila letošní první stovkou na silnici. 

Přestože na akci Kololoď nejde primárně o hltání kilometrů, ani sledování nějakých tréninkových dat, mít dobrou kondici se hodí. Chorvatské ostrovy jsou docela hornaté a tak denní porce nastoupaných výškových metrů se pohybovala kolem 1000. Druhou variantou je vyrazit za zážitky na elektrokole, což se stává už běžnou záležitostí. Ale pro nás ještě ne…

 

Každý má své NEJ

Náš itinerář zahrnoval návštěvu čtyř ostrovů: Korčuly, Lastova, Hvaru a Brače. Prvně jmenovaný byl i místem, kam zamířila loď hned po nalodění v přístavu Krilo. Emoce nadšení i radosti eskalovaly díky azurovému nebi, ale i v momentě, kdy kapitán zakotvil na volném moři a kdo chtěl, mohl se vykoupat. Ti odvážnější si vyzkoušeli skoky z vyšších pater paluby. 

Na Korčule jsme strávili první a třetí den, jednou na severní straně, jednou na jižní. Všichni dostali trasu ke stažení do navigace, kdo nechtěl mít žádné starosti, mohl jet s průvodci. 

Psát podrobné zážitky a zajímavá místa z každého ostrova je zbytečnost. Každý den přinesl spoustu krásného, tu mozaiku spokojenosti tvoří řada drobností. Výhledy na moře někde pod vámi nebo starobylé vesničky s typickou architekturou. Zastávka v přístavní kavárně, koupání v romantické zátoce, která byla jen pro vás, cesty, po kterých jedete poprvé a hoříte zvědavostí, co bude za další zatáčkou.

Společný večer už na palubě, kdy se navzájem podělíte o ta svá nej právě končícího dne. To vše s dobře nakrmeným žaludkem. Kuchař se snažil a jeho dezerty okamžitě pohřbily jakákoliv předsevzetí o tom, že sacharidy si večer přeci dávat nebudete.

Každý ostrov měl své kouzlo i překvapení, každému z účastníků učarovalo něco jiného. Za sebe vyberu tři z mnoha zážitků. 

Počasí nám přálo, takže mohl kapitán zakotvit i u vzdáleného a málo známého ostrova Lastovo. Nádherné a řídce obydlené místo, z části národní park, jehož dominantou je historické městečko Lastovo, starý maják a strmě padající skalní útesy. Rozloha pouhých 42km2 vše umocňuje, stihneme projet většinu koutů, co stojí za to. A kam vede cesta 😉

Hvar a trochu upravené přísloví: Láska hory přenáší, ale …vocaď pocaď. V přístavu Jelsa nabízí místní Chorvat asi nejlepší zmrzlinu, jakou jsme na všech dalších zastávkách měly. To platí o ledové kávě, pohárech i espressu, které vám nabídne už v 7 hodin ráno. A jak s tím souvisí zmiňované přísloví? Tenhle sympaťák se kdysi zamiloval a odešel za svou láskou. Do Prostějova! Vydržel tam 10 let. Pak se vrátil a začal znovu dělat to, co umí a žít tam, kde mu je dobře. „Vy Češi žijete hrozně uspěchaně, ve stresu, to není vůbec dobré,“ řekl hodně slušnou češtinou. A každému naložil bonusový kopeček zmrzliny navrch. A s láskou se zadíval na moře….

Nezapomenutelný zůstane i výjezd na nejvyšší místo ostrova Brač – Vidovu Goru, ke které se vine asfaltové stoupání s charakterem těch mallorkových, od moře k vyhlídce 778 výškových metrů. Pohled na písečný výběžek Bol, jehož tvar se mění podle směru odkud přicházejí vlny, stál za tu dřinu. 

Když k tomu všemu přidáte posezení u dobré kávy, oroseného pivka, návštěvy místních restaurací, klid, moře a koupání, kdy si vzpomenete, denní dávku smíchu, co dává zapomenout, že někde doma zůstaly starosti – vyjde vám na konci jedno: báječná aktivní dovolená. 

Od našeho návratu uplynuly dva týdny, a už teď se mi vlastně trochu po té atmosféře stýská. Takže si zaškrtávám v květnu 2023 jeden týden s otazníkem a poznámkou Kololoď. A pokud se rozhodneme, že pojedeme, dáme Vám včas vědět, ať se můžete přidat. Stojí to za to!

Přehled překonaných „fóbií“ v naší miniskupině:

  • dlouhá cesta autobusem – (jela jsem po 20 letech!) byla legrace, na čůrání se stavělo často, na spaní se dalo šikovně poskládat
  • houpání a mořská nemoc, spaní na lodi – kotví se v klidných přístavech, přeplavby mezi ostrovy nejsou dlouhé, naopak prostor na lodi, kde lze tento čas strávit je velký
  • obava z turisticky provařeného a přelidněného Chorvatska – květen je ve znamení poklidu
  • moře bude v květnu studené, navíc nemám rád(a) vodu – moře bylo úžasné, někde hodně svěží, jinde teplota na dlouhé plavání. Btw. Skupina zafungovala, po pár dnech jsme se chodily koupat všechny!
  • spaní v malé kajutě – pro dva v pohodě, ale Magdalena nabídla i další mega romantickou možnost, a to spaní na horní palubě. Jen to chtělo mít vlastní spacák, „postýlky“ s matračkou byly k dispozici
Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková