ROZHOVOR Tereza Neumanová. “V LIVu máme chyby povolený, bez nich by se člověk neposunul!”
Ze života profesionálky. Proč bylo ve hře, že Terka Neumanová s cyklistiko skončí? Jaké plány má nyní před sebou?
Na rozhovor s Terezou Neumanovou, která se na skok zastavila v rodné domovině, aby získala svůj třetí elitní titul, jsem se hodně těšila. Její doslova raketový vstup do nejvyšších pater světové cyklistiky je výjimečný, zajímalo mě, jak to vše vnímá sama Tereza a jak moc ji to změnilo.
Setkaly jsme se těsně před jejím premiérovým startem významného etapového závodu Giro Donna, takže padly i otázky směrem k týmovým povinnostem i vlastnímu očekávání….
Terezo, pročítala jsem si náš poslední velký rozhovor, je dva roky starý a tou dobou jsi byla ještě oddaná horským kolům. Sezóna 2021 už ale byla silniční, první rok v kontinentálním týmu Burgos, letos prestižní WOLD Tour tým LIV Racing XSTRA. Docela raketový začátek, čekala jsi to?
Já do toho s tím tahle šla, kdyby se mi takový začátek při přestupu na silnici nepovedl už bych svůj život směřovala asi jiným směrem než cyklistikou. Strašně jsem ale chtěla, aby to právě klaplo, takže sem tomu dala minulý rok vše, co šlo a vyplatilo se!
Které výsledky z loňska podle tebe daly ten základ k přestupu do LIVu?
Důležité byly závody WT ve Španělsku, kde byly opravdu ty nejlepší holky. Je rozdíl UCI a UCI WWT závod a čím dál víc se ten rozdíl zvětšuje. Když jsem ale dokázala zajet minulý rok nějaké výsledky okolo top 10 a vlastně bez cyklistické historie, tak jsem začala být pro týmy zajímavá.
Změnil se ti od základu život. Tvůj domov je v zahraničí, bydlíš a trénuješ v Gironě. Jaké byly začátky, jak sis zvykala na to vše nové?
Minulý rok to pro mě bylo ze začátku hodně náročná změna. Sice jsem nebydlela doma od svých 15 let, ale bydlet na druhý straně Evropy a ještě v době kovidu, kdy bylo cestování dost omezené, to bylo docela náročné. Naštěstí jsem od začátku téhle změny měla po boku mého přítele, tak to mi hodně pomohlo, protože jsem na to nebyla sama.
Pak jsem ale třeba musela být prakticky celé minulé jaro sama ve Španělsku u týmu. I přesto, že tam byla super atmosféra, doma je přece jenom doma.
Nápad opustit po roce tým Burgos, kde sis už zvykla…kdy tě to napadlo?
Jak jsem říkala, byl to plán. Rozdíl mezi kontinentální úrovni a World Tour je obrovský. At už zázemím, přístupem nebo finančním ohodnocením. Další rok dělat cyklistiku jako takový koníček, co vám tak tak vydělá na to, abyste z toho vyžili, bych už dál nechtěla. Cyklistiku miluju, ale je to i moje práce.
Jak takové „námluvy“ do prestižního týmu probíhají?
Většinou si tým, který o vás má zájem najde kontakt na agenta, který vás zastupuje, spojí se a přestaví nabídku. Poté se začne společně vyjednávat o podmínkách. S LIVem to bylo pak dál poměrně rychlé, jeden týden jsem vedla se zástupci týmu rozhovory a druhý týden už se řešila smlouva.
Když bys měla porovnat fungování v Burgosu a v LIVu?
Burgos byl malý tým, ale mám na to hezké vzpomínky byla to taková hodně rodinná atmosféra všechno bylo malé a skromné. Přesto se vždy snažili udělat 100%, aby nám nic nechybělo.
V Livu jsou znát zkušenosti, všechno má svůj řád a režim. Teď po mistráku jsem si pořádně uvědomila, jak mě tým rozmazlil. Přijedu na závody a nemusím se o nic starat, jen jít na kolo, spát, dobře regenerovat a jíst. Teď když jsem si zařizovala mistrák sama a jen s pomocí nejbližšího okolí, jsem strašně ráda, že je to jen jednou do roka.
Úvod závodní sezóny ale nebyl úplně podle tvých představ, byla jsi nemocná…
Byla. Bohužel půl roku jsem se dostávala z jednoho kovidu a spadla jsem do toho na konci února zase. Pod Victorii spolupracuji s Jirkou Dostálem a CSM a s jejich pomocí jsem se dostala zpět. Po prvním kovidu jsem věděla, že to bude chtít čas a i když jsem z toho byla ze začátku smutná, věděla jsem že vrátím. Návrat jsme naplánovali na dva měsíce a rychleji by mi to tělo ani nedovolilo, tak jsem aspoň natrénovala trpělivost, ta mi pořád trošku chybí.
Máš smlouvu na rok?
Na dva.
Jak jste si sedly s holkama v týmu, kdo je ti tam povahově blízký a máš mezi nimi svůj vzor?
Vzor v týmu nemám, jsme hodně mladý tým. Naše sportovní ředitelka Giorgia Bronzini (bývala italská profesionální cyklistka, několikanásobná mistryně světa na silnici a dráze -pozn.red.) se nám snaží předávat zkušenosti, co to jen jde a to je super.
V týmu jsme si sedly dobře, akorát jsem se s některými holkami neviděla třeba půl roku, kvůli tomu jak jsem byla nemocná a pak se nám nepotkaly kalendáře, tak to bylo takové zvláštní.
Jsi v jednom z nejlepších ženských týmů. Kam ses za ten krátký čas posunula, ve srovnání s tím, když jsi závodila doma za Duklu? A nemyslím jen fyzicky…
Snažím se z každého závodu vytěžit co to jde, i když to nedopadne dobře vždycky se dá na výkonu najít něco pozitivního a vzít si z toho novou zkušenost. Když jsem jezdila v Česku, byl tlak abychom hlavně nedělaly chyby, tady máme chyby povolený, samozřejmě je dobrý je neopakovat, ale bez chyb by se člověk neposunul.
Fyzicky jsem udělala opravdu velký skok a přitom mi to přijde, že to šlo přirozeně. Trénuju sice poměrně hodně, ale už mi to vlastně ani nepřijde. Psychicky jsem se taky musela posunout, ani by to bez toho nešlo zvládnout. Ten tlak na vrcholové sportovce je a člověk ses tím musí naučit pracovat ve svůj prospěch. Není toho vlastně moc, co by vůbec šlo srovnávat.
Kdo ti píše tréninky? Je to vše čistě na tobě – příprava na závody?
Ano, za tréninky si v týmu zodpovídám sama. Tréninky na kole mi píše přítel Adam Szabo, občas to nemá jednoduchý. Pak také spolupracuji s Erikem Kimmlem, který mi pomáhá se silovou přípravou. A s Verčou Balákovou už pracuji druhým rokem jako se sportovní psycholožkou.
Jak se tvoří tvůj závodní program, můžeš se do toho aktivně zapojit?
Vše se se mnou konzultuje a před sezónou jsem mohla nastínit i plán, jaké závody bych si přála jet. Ten původní program jsem vlastně měla před sezonou skoro na přání, to vypadalo moc hezky. Bohužel to nakonec zdraví nedovolilo, tak snad příští rok.
V závěru června se postavíš na start jednoho z nejprestižnějších etapových závodů Giro d’Italia Donne. Kdy ses zařazení do výběru dozvěděla?
Bylo to až těsně před Womens Tour, protože jsme moc nevěděli, jak na tom budu zdravotně a jestli toho budu vůbec schopná. Potom, když jsem se vrátila do závodů ve Španělsku, už se to pořád zlepšovalo, tak jsem dostala možnost zde startovat.
Jaké máš své osobní cíle? A můžeš prozradit jaké týmové úkoly?
Týmový cíl je vyhrát rovinatou etapu s Rachel Barbieri, zkusím jí pomoc, co to půjde a věřím že by se to mohlo podařit. Já dostanu prostor v těch těžších kopcovitějších etapách, které mi sedí víc, ale s rovinatým dojezdem na konci. Kdyby se mi povedl nějaký hezký výsledek do top 10, bylo by to na prvním Giru krásný!
A co další lahůdka, Tour de France Femme, složení týmu už je jasné?
Na začátku sezony to v plánu bylo, pak jsem ale ze soupisky vypadla skrz to, že jsem nemohla závodit. A teď, když už závodím bohužel nemám prostor udělat speciální přípravu, tak jako třeba ostatní holky, které měly bezproblémovou sezonu. Takže to letos spíš vypadá že ne, mrzí mě to, ale pro mě bylo důležitý se vrátit a na dobrou úroveň, a to se mi povedlo.
Teď pojďme zkusit dát dohromady nějaká čísla. Jak často se dostaneš domů, za rodiči, přáteli, do Čech?
Bohužel ty poslední dva roky to bylo jen na Vánoce, pak okolo mistráku a potom, když mám nějaké zdravotní komplikace. Letos bych ale chtěla po sezoně odjet do Čech na trošku delší čas.
Kolik dní jsi měla minulý rok úplné volno od kola?
Bylo to docela dost s tím, že jsem celý podzim marodila, ale přesně to nevím.
Prozradíš najeté kilometry za rok?
Minulý rok to bylo okolo 16000.
Když máš trochu delší volno, co tě baví dělat?
Ráda se jdu projít někam do přírody nebo na dobrou kávu. S odstěhováním do Španělska se mi otevřela i možnost volno trávit na pláži, což je super! A pak mě taky baví nedělat nic, to je taky občas potřeba.
Je ti teprve 23 let, takže toho máš spoustu před sebou. Jak daleko dopředu si plánuješ život, kariéru?
Přesné milníky nemám, budu se to snažit brát sezónu od sezóny a uvidíme, jak daleko to půjde a jak dlouho mě to bude bavit. Můj život je převážně teď hlavně o cyklistice, ale třeba se to časem změní.
Znovu se vrátím o dva roky zpátky, kdy jsi mi v rozhovoru řekla: když má cíl, umím si za ním jít. To jsi podle mého 100% potvrdila. Žiješ si teď svůj sen?
Ty dva roky mi přijdou jako 5 let! Strašně moc se toho změnilo, jsem vlastně jiná Tereza a jsem za to ráda. Byly lepší a horší okamžiky, ale je to vlastně mnohem krásnější, než jsem si kdy svoji kariéru profesionální cyklistky dokázala představit! Ale tvrdohlavá jsem pořád.
Díky za rozhovor, přeji pevné zdraví a ať se daří nejen na Giro Donne, ale i v dalších pro tebe důležitých závodech!
