ROZHOVOR. Kateřina Neumannová o tom, proč ji trápil Lukáš Pollert, o životních zkušenostech i srdcovém partnerství
Jak si žije naše nejúspěšnější běžkyně na lyžích, která kus svého sportovního života věnovala horským kolům?
Potkaly jsme se na sportovní akci, kterou připravil teplický Koloshop. Katka tady, jako ambasadorka měla autogramiádu a součástí programu byl i společný výběh.
Od našeho posledního setkání uběhlo pár let, ale sport a společné zážitky lidi spojují, propovídaly jsme spontánně desítky minut, jen nás občas přerušil fanoušek, který chtěl vedle podpisu i společnou fotku. A kromě vzpomínání jsme si domluvily i tenhle rozhovor.
Katko, kdy jsi jela naposledy nějaký závod na kole, vzpomeneš si?
Já se snažím závodům vyhýbat. Na kole jezdím, ale s číslem, na závody to ne, protože nechci být porážena někým, kým bych dřív porážena nebyla. Vím, že všechno chce svůj čas a ten já nemám. Ale utkvěla mi v hlavě jedna akce, ke které jsem se nechala přemluvit a to byl virtuální závod Rouvy Šumavský maraton. Byla jsem ve studiu s Ondrou Cinkem a jeli jsme virtuální závod. Ale i to samo o sobě byl pro mě dost šílenej zážitek, jak mě předjížděly ty tečky na monitoru, to bylo pro mě náročný. A znovu se mi potvrdilo, že když nejsem připravená, nemá cenu na start jakéhokoliv závodu chodit.
Já mám problém, že když mám na sobě číslo, neumím jet na pohodu. Vidím stopky a jedu nadoraz a strašně to bolí, když na to nemám. Prostě srdíčko závoďáka ve mně je a proto se tomu startovnímu číslo vyhýbám.
b
Sportovní svět miluje silné příběhy a ty jsi jeden krásný a nezapomenutelný „napsala“ na OH v Turíně, kdy si vybojovala vytoužené zlato a tvoje tehdy tříletá dcera Lucka přiběhla v cíli do tvé náruče. Máš nějaký emočně silný zážitek i z tvé bikové kariéry?
Samozřejmě s olympijským zlatem se to porovnat nedá, ale jednoznačně pro mě nejsilnější zážitek z horských kol bylo Mistrovství Evropy ve Špindlu, kdy jsem před domácím publikem – záměrně říkám dojela a doběhla – s kolem pro třetí místo. Myslím, že pro horská kola je to stále v jejich relativně mladé historii velký výsledek.
Bylo to něco, protože špalíry lidí podél modré sjezdovky, kterou jsme vybíhaly, to byl opravdu zážitek. Já jsme do závodu nešla s žádnými medailovými ambicemi, ale okolnosti a výběr trati mi nahrál, bylo to šitý mě na míru (smích).
Po skončení závodní kariéry jsi dokázala využít své zkušenosti a zapojila ses ve sportovním prostředí pracovně. Co vše zajímavého tě potkalo a čemu se věnuješ teď?
Já mám relativně široký záběr, jednak je to práce ve státní správě pro armádní sport, pro Duklu, kde putuju mezi různými pozicemi, ale náplň je v podstatě stejná, kdy udržuji vnější vztahy, od Dukly směrem k Olympijskému výboru, v posledních dvou letech s Národní sportovní agenturou, když je potřeba. Komunikuji s některými sportovními svazy, s těmi, ke kterým mám blízko. To je ta jedna část a pak mám spoustu drobnějších aktivity, které jsou spojeny s pořádáním sportovních akcí.
Ta největší se chystá teď a je to Lipno Sport Festival, kdy se svými kolegy připravujeme už 11. ročník, což už je hezká historie.
Pak mám na starost můj apartmánový dům na Šumavě, kdy se částečně starám i o managment provozu. A taky mám dceru, o kterou se starám po sportovní stránce. A ve volném čase nepravidelně organizuju firemní akce. Mám ráda lidi, sportovce hobíky, kteří chtějí trénovat, tak občas pomáhám trénovat jednotlivce. To jsou věci, které mě těší, baví, protože to není o vrcholovém sportu, který znám moc dobře, ale i o tom normálním životě.
b
Jako světově velmi úspěšná sportovkyně jsi byla léta tváří italského regionu Trentino, před dvěma roky ses spojila s českou společností Koloshop. Jak k tomu došlo a jak spolupráce probíhá?
Trentino, to byla nějaká etapa mého života a byla mojí srdeční záležitostí. Sice už nejsem ambasadorem, ale pořád tam mám spoustu přátel. A jak jsem mluvila o těch firemních akcích, tak v zimě i v létě tam jezdím, protože to tam dobře znám. Je to kraj sportu, lyžování, cyklistice, dobrému jídlu a pití zaslíbený. Takže právě sem směřuju někdy své dovolené nebo firemní akce.
A co se týká Koloshopu, tak to je zajímavá historie. Já jsem měla hodně let blízkou spolupráci ze Specialized, ale jak se říká, jednou všechno končí. Když jsme se začali bavit, že je potřeba obměnit ambasadory, tak v tom čase jsem dělala rozhovor pro Koloshop na jejich blog a nějak jsme si padli do oka. Následně přišla nabídka, která byla strašně milá. Je to spolupráce s partou zaujatých a nadšených lidí z menšího města, to prostředí je hodně milý, osobnější. Teď zrovna jsme řešili spolupráci na další rok a shodli jsme se, že žádnou smlouvu nepotřebujeme, že se známe, víme, co od sebe čekat. A to vnímám jako ideální spolupráci, že si s někým podáš ruku a řekneš si bude to takhle a papír nepotřebuješ. A víš, že to tak bude.
My po dvou letech zjistili, že nám je spolu fajn, není to žádná megalomanská spolupráce, ale pro mě příjemná a pravděpodobně i pro Koloshop. A fajn je i to, že Koloshop má celoroční nabídku, na létu i zimu a v to mě hodně vyhovuje.
Jak vedení, resp. výkonný tým pracuje s tvými referencemi, postřehy, když něco testuješ?
Nejsem úplně testovací jezdec, atlet, ale píšu reporty na zboží, které si u nich vyberu nebo mi ho Koloshop doporučí. U kola je to jinak, tam u výběru záleží, jaký typ mi sedí, zda silnička, gravel bike. Já se ustálila na biku. V tom jsem trochu konzervativní, ale tím, že většinou jezdím na Šumavě, tak mi bike vyhovuje nejvíc.
Ale z cyklistiky je to třeba taky o řadě oblečení, které vyzkouším a pak píšu recenze a to mě hodně baví.
b
Profesionální sportovec většinou vybavení fasuje, ale jako amatér si může vybírat. Máš osobně nějakou nejoblíbenější značku…nebo jestli jsi k nějaké třeba přistupovala trochu skepticky a překvapila tě?
Možnost si vybírat je to nejlepší! A příklad, tak třeba už nějaký čas sedlám Cannondale s Lefty vidlicí. Ta jedna noha vidlice, na to jsem v předchozích letech koukala nechci říct s despektem, ale s trochou nedůvěry. A teď když na tom kole jezdím, vůbec mi to nepřijde, sedí mi geometrie, je pohodlné, funguje, mám ho ráda.
Co se týká oblečení, tak tam si to užívám strašně, protože Koloshop má hodně značek. Já jsem dřív oblečení fasovala a neměla prostor a ani důvod si vybírat něco jiného, protože bych to stejně nemohla nosit. Teď jsem se u Koloshopu zamilovala do Dynafitu, který se mi líbí jak designově, tak i škálou produktů. Takže část spolupráce čerpám právě v Dynafit věcech.
Kolo, běžky, běhání po svých, možná i tenis, když se mu tvoje dcera věnovala závodě… Kolik času na tyhle záliby máš?
U mě je to hodně proměnlivé a takové sezónní. Nejsem ten typ, který by si uměl poručit a sportoval dennodenně, i když se mu nechce. Já jsem sportovec, který k tomu potřebuje určitý komfort. Takže sportuju pravidelně o víkendech, které trávím na Šumavě, občas samozřejmě i někde jinde. A tam je hlavní náplň v zimě lyžování, v létě kolo. Horší je to se mnou v týdnu v Praze, kdy v kombinaci s prací hledám složitě morálku, abych si šla zasportovat.
Občas se donutím, protože potřebuji kompenzovat stres, napětí, které mám z práce, nebo ze sezení v kanceláři. Vím, že bych potřebovala větší pravidelnost, ale jak jsem z těch hor, tak Praha, kterou mám pro život ráda, tak je na sport komplikovanější.
Člověk musí někam dojet-a to bydlím poblíž Šárky, takže na Prahu luxus, ale já jsme zvyklá z Šumavy mít možnost vyběhnout na tři strany a pokaždé běžet jinam.
Ale musím se pochlubit, teď jsem byla na dovolené v horách a denně jsem sportovala 4-5 hodin. Ráno běhochůze, pak kolo nebo horská túra a večer jsem stihla ještě plavání nebo cvičení ve fitku. Takže když mám podmínky okolo, tak můžu strávit sportem celé dny a strašně si to užívám. Moje dcera to komentovala: „Moje máma je tady tak šťastná, že jí ani nedokážu vytočit“. Mám to prostě spojené s tím klimatem, ne v každém prostředí se mi chce jít.
b
Když napadne na tvé oblíbené Šumavě první sníh a tratě upraví poprvé rolby, máš nutkání co nejdřív vyrazit do stopy a užít si to? Nebo jsi ještě víc netrpělivá a jedeš před prvním sněhem tady někam na ledovec?
Na ledovec před sezónou určitě ne, teď už to mám tak, že v létě a na podzim jezdím na kole, běhám a počkám si na přírodní sníh a lyžařskou sezónu. A co se týče té upravené běžecké stopy nebo sjezdovky, tak ať jsem na Šumavě nebo někde na horách v Dolomitech, tak mám v sobě obrovský rozpor.
Mám strašně ráda ta pohodová rána, kdy člověk vstane, v klidu posnídá, dá si kávu, prostě pohodička, ale zároveň vnímám, že ta rolba už jela nebo že mi lidi na ten manšestr najíždějí. S tím občas bojuju. V létě je to fajn, tam mi stezky na kolo nikdo neojezdí. Ale v zimě se snažím vyrážet do stopy dřív, když to jde a nemám třeba povinnost s hosty na penzionu.
V televizi tě pravidelně vidíme, nebo aspoň slyšíme komentovat světové soutěže v běžeckém lyžování. Máš čas sledovat i české lyžování a domácí soutěže? Zajímá mě, jestli je tu dostatečná a kvalitní základna, aby z ní třeba časem vzešla nová Kateřina Neumannová?
Přiznám se, že národní závody neobjíždím, sleduju ale výsledky a trochu i sociální sítě, znám jména těch mladých, kteří obsazují na domácích závodech prvá místa. Já osobně vidím rozpor v tom, ne že by nebyli lidi, ale za sebe vidím jejich horší úroveň. Jsem kritická i k úrovni juniorských kategorií, když sleduju výsledky na mistrovství světa juniorů, případně do 23 let kdy je umístění už vodítkem, jak si povede v přechodu k dospělým.
Není problém s množstvím, kvantitou, ale kvalitou. Bylo by potřeba si nastavit zrcadlo a říct si, kde je svět a kde jsme my. A jestli není problém třeba v tom tréninku.
b
Chtěla jsi někdy dělat trenérku?
Nikdy jsem se tomu věnovat nechtěla, i když vím, že bych to uměla asi nejlíp. Na druhou stranu nejsem ochotna tomu věnovat svůj celý život. Protože práce trenéra, aby se dělala dobře, to je poslání a člověk tomu musí věnovat víc než pracovní dobu. A já jsem v tom světě lyžování byla tolik let, že se mi nechce žít stejnej život, i třeba na úkor vlastní dcery, která mě ještě potřebuje, a taky na úkor mých vlastních zálib, koníčků.
V tvojí pestré paletě pracovních aktivit je i moderování pro radiožurnál, kde máš svůj páteční pořad „Finiš Kateřiny Neumannové“. S čím jsi se musela zpočátku poprat, co nového ti to přineslo?
Zkušenost je to nová, zajímavá a jsem za ni moc ráda. Teď, po tom víc jak roce, co má za sebou spoustu dílů už člověk získal určité návyky, zkušenosti. Takže teď už je to jednodušší.
Ze začátku jsem si dělala hodně podrobnou přípravu, spoustu načetla, psala si vše dopodrobna, včetně těch předělů. Postupem člověk získá důvěru v sám sebe, takže teď už se mi zkrátila a zjednodušila příprava. Někdy jsem hotová za půl hodiny, někdy to trvá dýl. Jen už se nám protřídil potenciálních seznam hostů, protože tady není nekonečné množství sportovců a lidí okolo sportu, které by člověk chtěl pozvat.
Určitě jsem se uvolnila a většinou už dokážu vnímat víc svého hosta a reaguju na to, co řekne a pak se ten rozhovor dostane jinam, než byla původní osnova přípravy.
Byl někdo z hostů, kdo tě zaskočil, třeba málomluvností, strohými odpověďmi, ač jsi ho vnímala předtím jinak?
To určitě, ale úplně nejvíc mě svými odpověďmi zaskočil bývalý kanoista a velmi svérázný člověk Lukáš Pollert. Ale to jsem mohla čekat. Občas mě nějaká jeho odpověď doslova vyrazila dech, já v tu chvíli ani nevěděla, jak reagovat, co na to říct. Někdy to bylo nad moje síly, tak jsme prostě pokračovali dál.
Málomluvný byl cyklista Petr Vakoč, tam jsem vyčerpala všechny připravené otázky a to se mi většinou nestává. Velmi milé povídání bylo s Janem Hirtem, to mě moc bavilo a bylo to i pro mě zajímavé.
Už to tady zaznělo, v půli srpna se koná sportovní akce Lipno Sport Festival. Jsi u tohoto projektu od začátku?
Jsem a musím se pochválit, že jsem ho vymyslela, je to takové moje dítě. A kolegu Martina Dvořáka, který mi pomáhá s produkcí, jsem vzala do party a držíme spolu od samého začátku. Myšlenku této akcemi kdysi vnukl ředitel Czech Turismu, který stál o takovou akci v letní i zimní variantě, kterou by podporovali. Tak jsme začali, teď už tam Czech Turismus není, ale akce žije dál, získala velkou podporu jižních Čech.
V letošním roce máme ambice přerůst ten regionální charakter a věřím, že postupně budeme akcí, která zasáhne kus republiky a bude lákat lidi na Lipno a jeho okolí.
b
Covid zasáhl do spousty sportovních a kulturních akcí, některé už těžko nabíraly znovu dech. Jak to je v případě Lipno Sport Festivalu, jak moc vás tohle období poznamenalo?
Přiznám se, že spíš pozitivně. Tím, že jsme měli termín až v druhé půlce srpna, byl to přesně čas, kdy už nás restrikce nijak neomezovaly. My v programu máme sice koncerty, ale vše je ve venkovním prostředí, v relativně rozprostřeném prostoru. Tím, že bylo omezené cestování do zahraničí, měli jsme vloni návštěvnost nejvyšší ve své historii. Covid taky mnohým vnukl myšlenku se o sebe víc starat, být víc aktivní, a tím předcházet nemocem. Jsem samozřejmě moc zvědavá na letošní rok, protože letní sezóna je opět specifická.
b
A na co bys chtěla lidi, co mají v srpnu volno pozvat, nalákat?
Na webu lipnosportfestival.cz je podrobný program a každý si tam může najít to své, protože jsou různí lidé, kteří mají různé zájmy. My jsme schopni nabídnout od moderních sportů jako je parkour, street dance, až po ty tradiční.
Určitě bych upozornila na sobotu 20. srpna, kdy se tu pojede cyklistický závod anebo vyjížďka, záleží na tom, kdo jak to pojme. Celé je to koncipované tak, aby to šlo objet na různých typech kol a užila si to i celá rodina.
Je to novinka a na startu se objeví řada známých tváří, účast přislíbil Jaromír Jágr, Ondra Synek, Jirka Ježek, Katka Emmons, o den dřív se bude věnovat dětem Jarda Kulhavý. Takže na závěr festivalu tam bude spousta zajímavých osobností.
Když vezmu v úvahu, že den má 24 hodin, naloženo toho máš hodně. Určitě ale ctíš zásady zdravého životního stylu a čas na relax si najdeš. Jak ráda odpočíváš?
Nejsem člověk, co umí snadno vypnout, když mám starosti a hodně práce, nenechám to v kanceláři, usínám s tím a ráno s tím i vstávám. Když budu mluvit o té pasivní relaxaci, tak kdo mě zná, ví a já se tím netajím, že jsme milovník vína, takže sklenička, dvě vína, Prosecca, v létě s přáteli nebo někde v klidu večer na terase. A jinak pro mě relax je to, že strávím víkend nebo dovolenou někde, kde se můžu hýbat a sportovat si pro radost a unavit se fyzicky tak, že se mi dobře usíná.
Teď je čas prázdnin, dovolených, máš nějaký svůj plán, prozradíš, co tě čeká? Vím, že si volno dopřeješ nejdříve po Lipno Sport Festivalu…
Já jsem si velkou dovolenou, exotickou dopřála letos po Velikonocích. Jsem ten typ, že když už někam na dovolenou, tak na jaře nebo na podzim, nemám potřebu přes léto odjíždět někam dál, než maximálně k našim sousedům do vyšších hor. Po Lipno Sport Festivalu bych kratší dovolenou stihnout chtěla, mám hodně ráda sever Gardy, což je oblast, která kombinuje to, co mám ráda, tedy sportovní podmínky a dobré jídlo. Takže možná vyrazím tam.
b
Co ti udělalo v poslední době radost, je jedno, jestli pracovní nebo osobní záležitost?
Tak to vím hned, nemusím ani dlouho přemýšlet. Mojí Lucce se koncem června povedlo mistrovství republiky v atletice, zaběhla si tam během víkendu dvakrát osobní rekord na osmistovku. Byla sedmá, což se sice nemusí zdát jako nějaký světoborný výkon, ale vzhledem k tomu, že dělá atletiku teprve dva roky a vloni nepostoupila na mistrovství ani do finále, tak letos se jí to opravdu povedlo. A to je pro mámu hezký zážitek, když vidí šťastnou dceru, jak si splnila cíl letošní sezóny. To, že naše děti dělají něco, že na mě můžeme být pyšný, to je asi ta největší odměna.
Zmínila jsi, že nemáš moc volného času, přesto naproti mně sedí štíhlá, vysportovaná žena. Hlídáš si váhu a řešíš, co jíš?
Bohužel moc nehlídám, ale naštěstí mám návyky z doby, kdy jsem sportovala, že v zásadě jím věci zdravé. Takže nesáhnu po knedlíkách, nejím uzeniny, to zcela výjimečně, ale občas si dám třeba smažený sýr, který mám ráda, dám si malý pivo, víno. Ale taky mám dobrou genovou výbavu a spíš se snažím to jídlo kompenzovat sportem.
Když na sobě cítím navíc dvě, tři kila, což asi většině lidí běhá nahoru dolů, tak si jdu zasportovat a k večeři si dám salát. Nevím, jestli bych na nějakou dietu měla vůbec morálku.
Ze sportu jsi byla zvyklá mít výkonnostní cíle. Jak to máš teď? Máš nějakou kariérní vizi, kam bys chtěla dojít nebo co bys chtěla v příštích letech udělat?
Samozřejmě, když člověk vyhraje olympiádu tak se těžko hledá náhradní meta, která by stála na podobné úrovni jako je ta olympiáda. Takže pro mě v tom soukromém životě baví pomáhat mojí dceři a vymýšlet to, co jsme sama zažila a tu cestu k úspěchu jí trochu zkrátit. V pracovním životě mě dělá radost, když se třeba udělá ten Lipno Sport Festival a lidi nám přijdou poděkovat, že to byla super akce, tak tohle je pro mě odměna. Stejně tak mě těší, že barák na Šumavě je v pořádku a odjíždí spokojení hosté. Vlastně jsem zatím žádnou obrovskou výzvu v poslední době nehledala, mám spíš víc těch malých. Už jsem se trochu zklidnila a snažím se občas mít i nějaký čas sama pro sebe a užívat si ho.
Tak ti moc přeju, ať se ti to podaří a děkuju za příjemné povídání!
Foto: archiv Kateřiny Neumannové, Koloshop
