„Na závod jsem šla s lehkou nervozitou, protože jsem se na včerejším tréninku nemohla dostat do tepů tak, jak bych chtěla a tak jsem měla obavy, jestli forma skutečně přišla. No a ona přišla.
Na startu na rampě jsme měla výraz plný koncentrace, který se ale proměnil ve výraz zabijáka. Uzavřela jsem se po startu do svojí bubliny a myslela jsem jen a nato, kam jedu, jak dýchám a šlapu a co mi repre trenér říká do vysílačky.
Byl to těžký závod, po které jsme vyčerpáním padla na silnici a pak jsem si šla na chvilku sednou do křesla vedoucí závodnice, než se kolem prohnaly hlavní favoritky, A tak si vezu z časovky australskou bramboru. To mě ovšem vůbec netrápí a s výsledkem jsme naprosto spokojená, protože kdo může říct, že jen čtvrtý na světě!“