Peggy Marvanová – holka z jiné planety ?

Česká bikerka, Markéta Marvanová je v tuto chvíli na trati závodu DIVIDE RACE, jednoho z nejextrémnějších cyklistických podniků světa.  Jde o non stop putování  z kanadského Banffu do Nového Mexika, v délce 4418km !  Těsně před odletem do Kanady, kde se 12.června postavila společně s dalšími 156 účastníky na start, jsme měli možnost tuto výjimečnou dívku, kterou nikdo neosloví jinak, než Peggy, trochu vyzpovídat.

Jaká byla Tvoje cesta k  ultramaratonským výzvám ?
Když mi bylo 14 let,  tak jsem se snažila být mezi ostatními něčím zajímavá. Ve škole to většinou vyznělo tak, že člověk získá zajímavost třeba tím, že kouří nebo pije hodně alkohol, tak jsem si prošla velmi brzy tuhle éru a už v 15ti si říkala, že takhle to nechci. Najednou se ve mně ze dne na den něco zlomilo a já jsem začala jezdit na kole. Díky tomu jsem začala poznávat cyklistické kamarády,našla jsem si přítele, který byl víc než dvakrát starší než já a jezdil  24hodinové závody a na jeden mě vzal. Jeli jsme ve dvojici a po skončení jsem si řekla, že bych to mohla zkusit sama.  Tak jsem jela nějaké 24hodinovky a najednou mi to přišlo stejné, hledala jsem další výzvu. Tou byl závod na 1000 mil ( závod vedoucí z východu Slovenska na západ Čech nebo obráceně-poz.red.). Ten jsem jela dvakrát, ale vnímala jsem, že  potřetí už to nemá cenu, trasa je skoro stejná a už vlastně nic nepoznám. Přemýšlela jsem, co dál – a objevila DIVIDE Race. Je to velká výzva, ale proč to odkládat.

V televizní reportáži právě ze závodu  1000 mil, jsi byla nejen nejmladší, ale asi nešťastnější, jako kdyby tě to nevyčerpávalo. Kde se v tobě bere ta energie ?
Energii kromě standardních způsobů čerpám i z lidí okolo mě.  Jejich pozitivní , ale i ta negativní mě dokáže nakopnout. Je to v hlavě. Věřím, že když má člověk silnou psychiku a víru v sebe, tak vydrží opravdu dlouho. Ale na druhou stranu – třeba kdybych delší dobu nejedla, tak tady nejsem. Jsou věci k žití nezbytně nutné.

To ano, pro někoho je ale i spánek…jak řešíš tohle?
Na krátkém závodě, do tří dnů se snažím tímto moc nezdržovat. I méně jím, moje tělo je v pohodě, když pak potřebuji, neztrácím čas hledáním nějakého penzionu, prostě si lehnu na nejbližším vhodném místě- v přírodě. Opět v tom hraje roli připravit hlavu.

Prozradíš, jak se fyzicky a psychicky na tyhle extrémní akce připravuješ?
Psychickou neprozradím – to je moje tajemství. To by pak všichni byli schopni dělat to, co já a už by mě to pak nebavilo 🙂
Fyzická příprava není nijak odlišná, vlastně to s cyklistikou moc nepřeháním, že bych najížděla extrémní dávky v tréninku. Spíš se snažím dělat i další druhy sportu – být pořád v pohybu. Jinak – směrem k DIVIDE RACE patřilo k přípravě i vybudování tukových zásob! Takže jsem měsíc jedla co se mi zlíbilo.

V závodě DIVIDE RACE si veškeré vybavení vezeš sama. Oblečení, jídlo… Jak to máš promyšlené?
Jednou za dva dny si nakoupím po cestě, ve vesničkách..do batohu se mi toho vejde dost.
Mnohem důležitější je „vychytat“ oblečení – pojedeme v horách, ale i v rozpálené pouštní krajině. Takže mám s sebou dobrou bundu od Hannah, spodní  prádlo z Merino vlny – to bude pod dres a na spaní. Cyklistický komplet beru jeden. A samozřejmě spacáky – ty mám dva: jeden péřový a jeden s dutých vláken. Abych šetřila váhu, mám je upravené na svojí postavu, 155cm, bez zipů. Součástka, která se může porouchat.

Každou holku, ženu napadne otázka hygieny….
Extrémní závod vyžaduje extrémní přístup. Koupat se budu, měsíc bez mytí to už by bylo moc, ale nebudu to přehánět. Přežít musím i „holčičí“ dny, které na kole nejsou nic příjemného, ale aspoň to budu mít těžší, než pánové :-).

A jak vypadá tvoje závodní kolo? Musíš spoléhat sama na sebe i se servisem …
Mám Lapierre Pro Race, 27,5´´ kola, hliníkový rám, žádné hi-tech věci, ale osazení, které bude spolehlivě fungovat. S brašnami a batohem 18 kilo. Umím si opravit vše, kromě vidlice. Na trati není žádný support tým, je to opravdu jen o mě.

A co sedlo ? Věc, co řešíme i na pouhou čtyřhodinovou jízdu…
Moje sedlo je nejlepší na světě :-). Je celoplastové a má v sobě dírky. Vždy na sebe upoutám pozornost právě kvůli němu, protože vypadá krutě. Vozím ho já, vyhovuje i přítelovi. A navíc je bezporuchové.

Ještě přibliž, jak takový závod probíhá…
Je daná trasa, ale na rozdíl od jiných závodů na ni nejsou žádné check pointy. Žádný support team, jen Ty  a cesta. Máme k dispozici mapu, tedy je to 14 mapových listů s itinerářem a povezu i GPS. Od pořadatele máme také GPS Spot pro naše online sledování. Na absolvování je limit 32 dní. Jen start , trasa a cíl, kde na Vás nikdo nečeká a nic nedostanete J. Je to postavené tak, že Tvojí odměnou je pocit že jsi to dokázal a to je nejvíc. V takovém závodě je člověk sám se sebou, má čas přemýšlet nad životem nebo nemyslet vůbec na nic. Tohle mám ráda.

Markéta Peggy Marvanová je pro běžné smrtelníky dívkou z jiné planety. Zároveň je neskutečně lidská, pozitivní a přenáší to na své okolí. V tuhle chvíli si plní jeden ze svých snů, zároveň má ale další motivaci závod dokončit. Svým výkonem chce pomoci 11 leté Daniele Málkové, která trpí myopatií, těžkým onemocněním svalstva. V průběhu závodu organizuje sbírku, z jejíhož výtěžku se zakoupí elektrické dvoukolo pro postiženou dívenku. Toto vše se děje v rámci programu DofE.

Kromě cyklistických výzev Peggy Marvanová studuju dálkově Managment sportu, trénuje  malé holky gymnastiku, asistuje vozíčkářům – jezdí s nimi na různé kurzy a nově začíná s průvodcovstvím po horách, její destinace jsou Ukrajina a Bosna. Miluje přírodu, nesoupeří s ní, ale snaží se splynout, pak se cítí svobodná.

První video přímo ze trati…

Autor: Kaja P.
 

Kája Polívková