Jak přežila Markéta Peggy Marvanová Tour DIVIDE – rozhovor pro DNK

Markéta Peggy Marvanová to dokázala! Jako jedna z nejmladších účastnic v historii Tour DIVIDE dokončila po 21 dnech a 9 hodinách tento extrémní závod. Porce, kterou musela absolvovat vystačí mnohým na celý rok ježdění ! Během 4418km nastoupala zhruba 60 tisícvýškových metrů. A s námi se podělila o své zážitky…

Peggy, velká gratulace k obdivuhodnému výkonu. Co jsi prožívala po projetí cílem, měla jsi vůbec energii na nějaké emoce ?
Dojížděla jsem s Mikem,je to padestátiletý chlap, se kterým jsem jela dohromady několik dní. Společně jsme křičeli radostí a objali jsme se na rozloučenou. V cíli jsem tomu úplně nevěřila..vlastně ani teď tomu ještě furt nevěřím. Můj cíl byl u přítele v Itálii, když jsme se navzájem objali tak jsem byla spokojená a v cíli. Hlavou se mi honili všechny ty krize a silné zážitky, byla úleva to mít za sebou.

A jaké jsou pocity teď, s dostupem, pár dní po dokončení…
Stále necítím pořádně prsty. Težko se mi píše na počítači. Neudržím mezi prstama treba ani toaleták, takže je to stále zajímavý…

Peggy a její parťák, s kterým na část přejezdu spojila síly -Američan Mike Schlichtman

 

Jak ses motivovala během jízdy ?  K dokončení svého denního limitu…znovu a znovu.
Věděla jsem že je to nejrychlejší a nejjednodušší cesta pryč. A hlavně jsem myslela na Dáju a uvědomovala si, že si toho svého trápení můžu tak maximálně vážit. Byla to moje nabíječka, hrozně moc.

(vysvětlení příběhu s Dájou a info o sbírce, která stále probíhá :  www.sportpomaha.org.)

Za měsíc non stop na kole, v tamní krajině jsi prožila zajisté spoustu extrémních prožitků, co ti utkvělo v paměti – zkus vzpomenout nejhorší, nejvýraznější zážitek . A nějaký super pozitivní !
Nejhorší bylo setkání s Grizzlym..to nemá jistě žádnou konkurenci. Měla jsem pak jednou takový strach v losí oblasti, že jsem se nemohla nadechnout. Prostě se mi strachy vytvořil v krku takový knedlík, že to nešlo.. uklidnit se bylo těžké.

Pozitivní to byly většinu cesty. Ta příroda a krajinky, ty byly neskutečně dech beroucí. Těžko se dá vybrat ten nejlepší, vlny pozitivní energie, která mi do tváří vměstnala smích, bylo nespočet. Cíl byl hodně pozitivní.

Překvapivá setkání a zážitek na celý život

 

Jak vypadal tvůj „běžný“ den ?
Vstávala jsem ve 4.00. Většinou jsem denně projela jednu vesnici (někdy dvě a někdy i nic), ve vesnici jsem si zastavila na 30-60 minut, nakoupila jídlo, vymyslela co dál, přebalila a pokračovala. V průběhu dne jsem jela pohodové tempo a zastavovala si pro vodu ,když někde něco teklo. Vodu jsem pak čistila tabletami, bohužel na poušti nic neteklo…to byl jeden z těch horších zážitků. Spát jsem chodila mezi 20.00-24.00 podle toho, jak jsem se bála…

Kde všude se dá spát….dej pár příkladů tvého nocování.
Spala jsem skoro polovinu nocí zamčená na suchých záchodech v neofiko kempech. Ohromě luxusní byla noc ve vodní elektrárně, kde jsem zatavila v deset večer po tom, co mi přestala fungovat čelovka a stíhala mě bouřka. Před bouřkou jsem tak unikla za pět minut dvanáct.

 

Z tvých reportů vím, že ses párkrát dostala na trati do náročné situace s jídlem a pitím. Jak malá zásoba a na jak dlouho ti v takových chvílích musela vystačit?
Jeden celý den jsem neměla nic, a pár dní na to mi musely stačit 3 musli tyčky. Krize byly velké, ale hlad mě tlačil do pedálů. Jediná cesta k jídlu a pití vedla vpřed. Na poušti mi jednou chyběla voda na 19 mil, ke konci jsem měla takovou žízeň, že se mi jazyk lepil na patro tak, jako bych vypila vteřinové lepidlo.

Tour DIVIDE je závod individuelní, – potkala ses během jízdy s dalšími účastníky? Je to setkání extrémistů v extrémních podmínkách, co se v tu chvíli o člověku ukáže ?
Ano, občas jsem soupeře dohnala do rozpaků a asi i vzteku. Nechápali to. Protože si mysleli, že je svým pomalým tempem nemohu dojet a najednou jsem šlapala vedle nich…oni byli rychlejší, ale často stavěli…já jela efektivněji a bezbolestně…úsporně pomalu a déle.

Jistě sis prožila několik krizí, kolikrát jsi měla chuť to celé zabalit? 
Vzdát? Nikdy jsem o tom moc reálně neuvažovala. Občas jsem se chtěla rozbrečet, zmizet, zapomenout, probrat se, ale nikdy jsem se neodvážila pomyslet na vzdávání ;)…

Co technika – řešila jsi něco během závodu ? 
Jednou jsem měnila zadní plášť,tuším, že do cíle by nedojel. Nic jiného jsem řešit nemusela, dokonce i brzdové destičky vydržely celou cestu, čemuž upřímně jen těžko věřím, ale je to tak. Defekt jsem neměla ani jeden, jela jsem na mlíku (jde o těsnící roztok uvnitř pláště proti defektu-pozn.red), ale měla jsem zničené oba závity na ventilkách, takže jsem se bála používat svou šroubovací pumpičku a tak byl prakticky celý závod na brutálně podhuštěných kolech.

Great_Divide_Mountain_Bike_Route

 

Chystáš nějaké besedy,promítání, na co a kdy se můžeme těšit?
Žádné datum ještě není úplně jisté. Ale určitě se o to chci podělit a bude toho hned několik. Vše se objeví na mém facebooku a stránkách peggymarvanova.cz

Kdy začneš přemýšlet o další výzvě ?  Nebo už víš ?
Vím toho hned několik, ale raději to neříkám nahlas. Ať mají alespoň chvilku rodiče a známí klidný spánek. Vetší výzvu plánuji až na příští rok 😉

Autor: Kája P.
Foto: archiv Peggy Marvanová

 

 

 

 

 

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková