Reklama

ROZHOVOR DNK : Slávka Chrpová – odvážná cestovatelka – díl II.

Pokračujeme v rozhovoru s cestovatelkou Slávkou Chrpovou….

Reklama

Slávka Chrpová, šéfredaktorka cyklistického časopisu Cykloturistika a také zkušená cestovatelka se s námi podělila o zážitky z jejího projektu „Ostrovní cyklistika“.

Čeká tě cesta opět na Kubu a pojedeš sama. Nemáš strach?
Loni při cestě do Compostely jsem měla jedinou nepříjemnou zkušenost. Uprostřed ničeho na mne čekal chlapík, který si mne vyhlídnul v nějaké vesnici a viděl, že jsem sama. Obnažoval se v křoví a ukazoval mi, jak ho Bůh stvořil. Nebyl žádný osobní kontakt, ale bylo to velmi nepříjemné. Stalo se to v místě, kde bylo daleko do civilizace. Musela jsem řádně šlápnout do pedálů a neustále jsem se otáčela, zda za mnou nejede autem.

SONY DSC

Vozíš si s sebou něco na svou ochranu?
Mám pepřák, ten jsem měla i tehdy, ale zahrabaný někde v brašnách. Sice je Kuba bezpečná, ale již plánuji mít ho v dresu, aby byl více po ruce.

Když jsem jela sama například do Santiaga de Compostela, tak jsem se každý den hlásila svému příteli a poslala zprávu, kde zrovna jsem. Je to taková morální podpora, pasivní bezpečí. Kdyby mi hrozilo reálné nebezpečí, kdyby mne někdo napadl, má alespoň informaci, kde jsem se pohybovala naposledy.

Expediční cestování není jen tak, jak probíhá tvoje příprava, co se týká kola, náhradního vybavení, oblečení a tak?
Moje kolo váží kolem 13 kilo, a protože letecké společnosti neustále přepravu kola zdražují, musím dodržovat limity, tedy nějakých 23 kolo má krabice s kolem a dalších 8 kilo zavazadlo na palubu. Moje kolo je takový univerzál, žádný speciál. To někomu doma zbyl rám, daly se dohromady komponenty, ze kterých se postavilo cestovatelské kolo. Není to kolo například na přejezd Jižní Ameriky, pro mne je ale důležité, že vydrží bez velkých problémů měsíc ježdění v horším terénu. Hlavně mne stálo čtyři tisíce. Na dvě výpravy – na Kubu a Gozo jsem měla k dispozici skládací kolo Tern.

Vhledem k tomu, že se snažím vejít do váhového limitu, přetřásám jedno, druhé tričko, musím si toho vzít co nejmíň, raději si oblečení přeperu. Ale základ jsou pořádné cyklistické kalhoty s vložkou. Snažím se vozit pěkné věci. I z toho důvodu, že je to hezké na fotografiích. Využívám také cyklistické oblečení, které mám k dispozici pro testování. Delší cesty jsou na testy ideální.

Co se týká náhradních komponentů – vozím hlavně duše a rychlospojky na řetěz. Na Madagaskar jsme tedy měly i plášť a stahovák na kazetu. Kdyby náhodou praskl drát a servis byl v nedohlednu.

Umíš si tedy se servisem kola poradit sama?
Záleží co. Ten základ umím. Vyměnit duši, snýtovat řetěz, ale pokud by se stalo něco složitějšího, chybělo by mi nářadí. Naštěstí, ve všech zemích to fungovalo tak, že pokud byl problém, ve vesnicích jsme vždy našly nějakou dílnu, kde nám pomohli.

164

Pro mnohé je malým strašákem při dlouhém cestování problém s hygienou. Máš nějaké tipy, rady?
Když jedete na expedici na půl roku, tak řešíte rozpočet jinak, než když se jede na měsíc. Tedy já jsem  měla vždy možnost se někde ubytovat. Nikdy jsem nebyla v tak úplné necivilizaci, že by to nebylo reálné. Jak říká moje kamarádka: „Tři dny a dost“ – tak nejméně jednou za tři dny se řádně ubytujeme, dáme řádnou sprchu, přepereme oblečení.

Ulovila sis na cestách vlastní jídlo?
To ne, vyjma toho, co jsem si našla na nebo pod stromem, ale že bych lovila nějaké zvíře, tak to teda ne. Ale mám zajímavý zážitek ze západního cípu Kuby, kde jsem se potkala s mistrem Kuby ve Freedivingu, kterého jsme pozorovaly, jak loví langusty. Večer nás pozval do své rodiny a langustu připravil.

V poslední době je móda elektrokol. Napadala tě myšlenka na nějakou expedici vyrazit na elektrokole?
Určitě o tom do budoucna uvažuji. Já beru elektrokokolo jako super záležitost, obzvláště pokud nemá člověk tolik času a rád by viděl co nejvíce z dané země, hlavně když si každý může podporu elektromotoru navolit sám. Těším se na to moc, několikrát jsem si jej vyzkoušela. Hlavně jako novinářka, kdy na cestách musím fotit, získávat informace a nemohu jet tak plynule. Nejde o to, že bych si nechtěla dát do těla, ale elektrokolo umožňuje zvládnout více kilometrů za jeden den, a to je aspekt, na který mnozí zatím nepřišli. Protože všichni řeší, že to je pro staré a nemocné a neuvědomují si efekt, že mohou ujet za den 200 km a uvidí toho dvakrát až třikrát více než na normálním kole. Anebo ujedou stejně, ale pak mají čas toho více zažít. Zdržet se déle na zajímavých místech. Člověk není tak unavený a více si tu atmosféru užije.

praha-levne.cz179

4 SLÁVKY NEJ …

1. Nejzajímavější místo?
Nedá se to takto říci, ale k srdci mi přirostla Kuba. Když jsem tam jela poprvé, tak mne ta země absolutně nadchla. Nejen díky energii lidí, muzice, tanci – mám ji ráda ale také kvůli tomu, že se zde mísí různé kultury. Africká se španělskou. Je zde krásné podnebí a příroda. Když jsem se vrátila zpět, byla jsem hodně nadšená. Lidé kolem mne to brali tak, že to byla má první destinace, že najdu jinou lepší. Ale projela jsem Francouzskou Polynésii, Kapverdské ostrovy, Madagaskar a Kuba je pro mne stále ta nej.

2. Jaký byl nejdrsnější zážitek?
Když to vezmu z toho cyklistického pohledu, bylo jich víc. Za všechny třeba z Madagaskaru…
Cestovali jsme přes národní park Tsingy do města Morondava, což bylo kolem 120 km. A nebyla to jednoduchá záležitost. Převážná část cesty byla po písku ve vyjetých kolejích od džípů. Bylo celkem teplo a v podstatě jsme 25 km tlačily. Vždy se nám ta druhá stopa zdála lepší, dostat se do ní bylo ale náročné. Cestou tam jsme měly průměr 10 km/hod, zpět jsme si vylepšily techniku jízdy a náš průměr byl již 12 km/hod. Neměla jsem vhodné pláště a bylo to docela drsné.

A nejkrásnější?
Minulý rok na Kubě se mi poštěstilo být na ostrově na severu Kuby. Před deseti lety zde nebylo nic. Nyní je tu restaurace, ale nenajdete zde žádné ubytování, žádné zázemí. Je zde povoleno stanovat a my stan měly. Na ostrově přes noc zůstávají dva strážci, kterým jsme přišly sympatické, protože jsme nebyly klasické masové turistky. Rozdělaly na pláži oheň a připravili k večeři krevety. Oheň večer na pláži byl pro mne ten nejkrásnější zážitek.

Otázka na závěr. Kdybys měla našim čtenářkám doporučit jednu destinaci, která by to byla?

Byla by to Kuba. Ale také záleží, pro jakou čtenářku by to bylo.

Pro čtenářku, která by si chtěla pojezdit v kopcích, tak pak by to byly Kapverdské ostrovy, které jsou hornatější, a je to tam cyklisticky zajímavější.

Když by to byla zájemkyně o kulturu a přírodní krásy, tak by to byla ta Kuba a Madagaskar, tam je zajímavá příroda.

A pokud někdo miluje nenáročnou cyklistiku podél moře, doporučila bych zemi, která je hotový ráj,  Francouzskou Polynésii. Každá země má něco do sebe.

DSC_0443

 Kde můžete navštívit projekce se Slávkou s názvem Pravá Kuba:

11. února v Příbrami, Galerie Františka Drtikola od 19 hod
15. února v Čelákovicích, knihovna od 18.30 hod
8. března v Mladé Boleslavi, Muzeum Škoda od 19 hod
31. března v Plzni, Západočeské muzeum od 18 hod

Více zde www.chrpova.cz/index.php/cs/2014-04-28-16-31-54

Autor: Jitka M.
Foto: © praha-levne.cz,  archiv Slávka Chrpová

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama