Reklama

Cyklistická chřipka: Co vás čeká a nemine, když si zlomíte klíční kost

Cyklistika je nádherný sport, dokáže však občas pořádně zabolet. Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti nebo je hodně šikovný. Jenže kdo padá, ten také mívá sem tam něco zlomeného. Pojďme se podívat na jednu z nejčastějších cyklistických zlomenin.

Reklama

Sezóna vrcholí a na kontě už máme spoustu skvělých zážitků, QOMíků, ale také pádů a zranění. Zvlášť bikeři dobře vědí, o čem je řeč. Nehody se však nevyhýbají ani milovníkům silniční cyklistiky. Modřiny, škrábance nebo silniční lišeje, však to znáte. Obvykle jde sice o drobnosti, pokud jste však neměli štěstí (nebo udělali kardinální chybu) a absolvovali větší pád, nejspíš už víte, co je takzvaná cyklistická chřipka. 

Zlomená klíční kost patří mezi nejčastější cyklistická zranění. Potká takřka každého, úplně stejně jako chřipka. Tedy v našem případě takřka každého, kdo jezdí alespoň trochu víc. A přestože je to bolestivá záležitost, stejně jako u chřipky platí, že nejde o nic vážného. Jediný problém je vynucená pauza.

Jak dlouho budete muset počkat, než šlápnete zase do pedálů, záleží na typu zlomeniny. Ale pojďme to probrat krok po kroku.

Do nemocnice vás přivezli se zlomeným klíčkem. Budete to nejspíš vědět i v případě zavřené zlomeniny. Zlomenou klíční kost zkrátka poznáte. Z rentgenu lékař určí následující postup. Pokud jsou úlomky v těsné blízkosti, operace vás nejspíš mine. Dostanete ortézu, která bude stahovat lopatky k sobě tak, aby zlomený klíček zůstal nehybně v narovnané poloze. Nasazení a stažení ortézy není nic příjemného, s utišujícími léky (řekněte si o ně včas!) se to však dá lehce přežít.

Léčba bez operace? Ano, ale…

Operace mají celou řadu rizik – anestezie, ranné komplikace, vznik pakloubu, nutnost dlahu zase vyndat. Pokud tedy existuje šance na konzervativní léčbu, lékaři se o ní budou snažit.

V ortéze tak nejspíš nějakou dobu strávíte, i když nakonec skončíte na operačním sále. Stav zlomeniny je často nerozhodný a lékaři potřebují časový odstup, aby dokázali vyhodnotit, zda je operace nutná. Operovat se totiž dá dokonce až do tří týdnů po úrazu. Pokud to dva až tři týdny vydrží beze změny, zlomenina se mezitím začne hojit bez pomoci. 

Pokud jsou však úlomky příliš daleko od sebe nebo je kost zkrácená o více než dva centimetry, případně když jde o otevřenou zlomeninu nebo hrozí poranění kůže, lékař vám navrhne operaci.

Pro operaci se můžete rozhodnout také v případě relativní indikace, tedy když zákrok není vysloveně nutný, ale je možný – třeba když nedokážete vydržet v ortéze nebo jsou úlomky od sebe v půli cesty.  

V případě konzervativní léčby (tedy léčby bez operace) trvá čtyři až pět týdnů, než budete moci odložit ortézu. Podobně dlouho se klíček hojí i v případě, že vám ho odoperují. Kost zkrátka potřebuje určitou dobu k hojení, ať už s operací nebo bez ní.

Klíček před rekonstrukcí
Klíček po rekonstrukci s dlahou

Co a jak po operaci z pohledu amatéra

Rekonstrukce klíčku je relativně jednoduchý zákrok, který probíhá v úplné narkóze. Lékař úlomky kosti srovná do správné polohy, seshora na klíček nasadí dlahu a zafixuje ji šrouby. Pokud nenastanou žádné komplikace, z nemocnice by vás mohli pustit domů vyzbrojené kvalitními analgetiky klidně další den.

Bolesti po operaci opadnou po pár dnech. Po týdnu či deseti dnech už budete moct s rukou relativně dobře hýbat. V žádném případě není dobré jít přes bolest a samozřejmě je zapovězeno zvedání těžkých věcí. Dobrá zpráva je, že na trenažér můžete usednout prakticky hned, pokud na něm zvládnete sedět vzpřímeně a pouze točit nohami. V žádném případě se neopírejte o ruku na straně zlomeného klíčku.  

Mezi třetím a pátým týdnem si můžete udržovat kondici na trenažéru. Zhruba po pátém či šestém týdnu už můžete vyjet na silnici. Musíte si však dávat pozor, abyste neriskovali pád. Návrat na bika bude o něco zdlouhavější kvůli zvýšenému riziku pádu a většímu tlaku vyvíjenému na ruce a ramena při jízdě.

Po pěti, šesti týdnech sice odoperovanému klíčku už nevadí mikrootřesy, při pádu byste však riskovali vytržení dlahy z kosti. Pokud by se tak stalo, čekala by vás buď nová operace, nebo by vám vytržená dlaha zůstala, dokud by ji lékaři nevyndali. Standardně se dlaha z klíčku sundává po dvou letech.

Návrat profesionálů

Vrcholoví cyklisté a cyklistky mají proces léčení a zejména návratu k tréninku výrazně jiný. Ne, že by se snad o tolik rychleji hojili, jednoduše si delší rekonvalescenci nemůžou dovolit. Proto již po týdnu usedají na trenažer, po dalších dvou týdnech už trénují venku, někteří dokonce už i závodí. Silniční cyklistika je z tohoto pohledu relativně přívětivější, ale i bikeři se do svého terénu vrací velmi brzo. Největším nebezpečím není samotná zátěž, ale pád na ještě nezhojenou kost. V případě operovaného klíčku, který je vyztužen, je sice zajištěn jeho větší pevnost než při neoperativní léčbě, na druhou stranu pád, kdy hrozí vylomení dlahy, má fatální následky.

Tereza Němcová-Huříková,  juniorská mistryně světa v silniční časovce i v cross-country na horských kolech, stále aktivní závodnice

„Během své cyklistické kariéry jsem měla spoustu pádů, z kterých jsem si vždy odnesla jen pár šrámů. Nabyla jsem tedy dojmu, že moje kosti jsou z oceli, a nikdy se nezlomí. Že moje mínění je mylné, jsem zjistila poprvé při jarním soustředění v Toskánsku v roce 2009. Tehdy na mě dolehla únava při bikové vyjížďce po sérii náročných silničních tréninků s mými kolegy ze sportovního gymnázia ve Vimperku. Nepozorností jsem najela v rychlosti do hlubokého odvodňovacího kanálu, zlomil se rám a následně moje klíční kost. Zbytek soustředění jsem strávila s rukou v šátku. Po návratu domů to stejně řešili i čeští doktoři – stáhli mi pouze ortézou ramena k sobě a čekalo se, zda se kosti samy potkají a srostou. Nepotkaly se, a tak až po dlouhých 14 dnech se mi dostalo pomoci úžasného ortopeda, MUDr. Milana Urbana, který mi kost spojil titanovou dlahou a do týdne jsem mohla sedět na trenažeru. První týden byl náročný, protože jsem se ještě nemohla držet řídítek. Jak bylo tělo zkřivené, sekla se mi záda. Až když jsem se byla schopná o ruku opřít, jezdila jsem 3 hodinové tréninky na trenažeru. Myslím, že za 3 týdny, jsem už jezdila venku na silnici.

V roce 2011 jsem si před MS ve švýcarském Champery zlomila pro změnu druhou klíční kost, a tak už mám od pana doktora Urbana titanové implantáty dva. Žiju s nimi už skoro 10 let, a to je ten čas, kdy je dobré nechat si dlahy z těla vyjmout, aby nezarostly“.

Julie Mastíková-Pekárková, bývalá špičková reprezentantka v silniční i horské cyklistice

„Klíční kost v mém případě, to je kapitola sama o sobě. Měla jsem ji zlomenou celkem 3x, a vždy před významným závodem. Pamatuji si to moc dobře, jela jsem poslední trénink před dámským Girem, o pár let později na prestižním etapovém závodě v USA, také den před startem., pak místo tří týdnů závodění jsem se tři týdny léčila. Do třetice to bylo na biku, při tréninku na trati SP v Lisabonu, kdy jsme měly nominační závody o olympiádu. Vždy jsem už zhruba za tři dni začala jezdit na trenažeru, za měsíc už všechny tréninky na silnici, po 6 týdnech už závodění naplno. Náročné bylo spaní, cestování a samozřejmě ty první tréninky na trenažeru. Když je po ruce psychická podpora, je to vždy lepší, protože jedna věc je začít trochu sportovat a druhá, dostat se zpátky do formy“.

Dobře si to tedy rozmyslete a určitě si neberte příklad z profi závoďáků, kteří se na kolo se zlomeným klíčkem vrací mnohem rychleji. Můžeme profíky sice obdivovat, napodobovat je však není radno. Jejich nasazení je úžasné, jen těžko to však můžete brát za vzor. Cyklistickou chřipku je lepší doléčit, než se pustíte do dalších cyklistických dobrodružství. Aby stála za to!

 

Poděkování za odbornou konzultaci textu a také za mimořádnou péči lékařce Kamile Buškové z ÚVN.

Autor: Alina Holušová

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama