ROZHOVOR: Jitka Škarnitzlová svůj bikerský sen ještě odloží

O sezóně, plánech do budoucna i velkých změnách jsme si povídaly s všestrannou českou bikerkou, Jitkou Škarnitzlovou…

Stálice české bikové scény byla v letošní sezóně pravděpodobně nejvytíženější závodnicí. A úspěšnou. Vyhrála celkově Český pohár v cross country, v šestidílném seriálu byla 5x „na bedně“, dvakrát se radovala na stupni nejvyšším. Střihla si ME i MS v cross country i maratonu. Něco vyšlo, něco bylo naopak pro tuto sedmadvacetiletou rodačku z Brandýsa lehkým rozčarováním. Na příští rok chystá velké změny…

Jitko, kolik závodů jsi letos jela?

Myslím, že jsem skončila na čísle 36 a to jsem ještě 2 závody ubrala ke konci sezóny. Bylo toho moc.

Kdy jsi naskočila do sezóny a co byl tvůj „zavírák“?

Začala jsem na Kypru na konci února a skončila jsem 30. října v Novém Městě závodem KPŽ. Druhý den jsem měla jet gravel race, ale dostihla mě senná rýma. V plánu jsem ještě měla Jizerku, ale kvůli únavě a nemoci jsem to nakonec zrušila. Jinak by těch startů bylo 38. Pokud si to dobře pamatuju, tak nezávodní víkend jsem si letos užila maximálně 2x.

To je slušná práce, co příští rok, bude to jinak?

 Bude to jinak. (smích)

Vedeš si evidenci, kolik jsi měla letos tréninkových dní nebo kolik kilometrů jsi najela?

Já se upřímně přiznám, že nejsem na čísla, evidenci si nevedu. Spousta lidí se mě na ni ptá, ale přesnou odpověď neznám. Řekla bych, že je to něco mezi 12 – 14 tis. kilometrů za rok.

Podle čeho tedy trénuješ?

Mám wattmetr na silnici, na bajku jsem jezdila podle sporttesteru jenom na tepy. Na příští rok to trochu změníme, budu mít wattmetr i na bajku, ale víceméně moje tréninky jsou podle najetých hodin. Všechno tohle pro mě plánuje Karel Martínek, napíše mi trénink, já si podle toho dny přizpůsobím. Když je všechno v pořádku, tak odjedu, jak mám. Když je nějaký problém, tak si zavoláme. Čísla řešíme jen když jsou nějaké intervaly. Snažím se během tréninku odjet, jak je třeba, pak data odešlu Karlovi a ten už s tím pracuje dál. Tím pro mě ty čísla končí.

Jaký vozíš model Garminu?

Mám 520 na tréninky, na běhání Forerunner, na závody mám Garmina 25, je maličkej, abych nekoukala při závodě na žádný čísla, slouží to jen jako kontrola údajů pro trenéra.

Jitka Skarnitzlova

Když se ohlédneš za sezónou, který závod z tvého pohledu byl nejpovedenější, ať výkonem nebo umístěním?

Já mám asi dva takové závody, které mi udělaly radost. První byl pohár na Zadově, který se jel den po závodě na KPŽku. Tam bylo skoro 30 °C, druhý den v 10 °C se mi podařilo asi po 4 nebo 5 letech vyhrát pohár. Navíc Zadov byla taková tréninková domovina mých mladších letech, tak to byl super pocit.

A druhý byl mistrák v Brně. Nepatřila jsem mezi favoritky, s mým vítězstvím nikdo moc nepočítal, asi kvůli výsledkům v zahraničí. V Brně mi všechno vyšlo, pro mě povedený závod. I když jsem byla „až“ druhá, za Katkou Nash, která nečekaně přijela.

Co ti proběhlo v hlavě na startu, když jsi tušila, že se jede pravděpodobně jen o 2. místo?

Zrovna v tom Brně se to sešlo všechno tak, že mi to bylo jedno, kdo tam na startu je. I když by člověk chtěl mistrovský dres, já jsem celkem uvítala zprávu, že tam Katka dorazí. Ona je pořád od nás odskočená jinam, tak vím, že bez ní by se tam mlátilo mezi sebou pět bab a možná by ten závod vypadal úplně jinak. Tím, že pozornost se upnula víc na Katku, tak taková ta naše rivalita mezi těma mladšíma šla do ústraní. Myslím, že to tomu závodu prospělo a titul si odvezla ta nejlepší.

Takže mezi vámi je taková rivalita, že to cítíte?

Myslím, že celkově holky jsou v tom závodění takové, že si fakt nic moc nedarujeme. Někdy mi přijde, když se dívám na závody kluků, že u holek jsou ty lokty častější. Každá chce vyhrát, takže pro to dělá, co jde. Ale někdy je to neúmyslný, když jedeme tři vedle sebe a každá chce být první v zatáčce.

Měla jsi výsledkově výbornou sezónu, přesto ale po dvou letech v týmu České spořitelny končíš…

To je pravda. Dostala jsem nabídku na pokračování, spolupráce s Radimem (manažer týmu, pozn.red) i s kluky probíhala v pohodě, výsledkově jsem splnila, co bylo třeba. Ten zásadní důvod odchodu je, že tým České spořitelny se zaměřuje na maratony. Celý závodní program byl postavený vyloženě na závodech KPŽ a pak teprve když byl prostor, tak jsem mohla jet na další závody.

Kolo pro život jsou strašně fajn závody, ale ne pro profíky. Takže příští rok budu také startovat, ale nebude to na osmi závodech, ale třeba jen na dvou. Spolupráce tedy nepokračuje kvůli závodnímu programu.

Jitka Skarnitzlova

Jak to s tebou bude dál?

Myslím, že ke KPŽ se můžu vrátit kdykoliv, a ani se v tu dobu už nemusím věnovat cyklistice na fulltime. V tuhle chvíli mám ambice zatím prostě jinde, což je i důvod, proč si raději volím cestu bez zázemí týmu ČS a chci to zkusit po svém. Prioritou je cross country, posun ve světovém měřítku. Jestli se tam nedostanu teď, tak už nikdy.

To znamená, že Jitka Škarnitzlová bude mít svůj vlastní team?

Ne, nebudu mít vlastní tým, ale moc toho teď prozradit nemůžu, tiskovku máme naplánovanou na 16.1.2018. Takže tam budou všechny podstatné informace. Co můžu říct je, že vzniká nový tým, zaměřený na cross country a bude mít status trade teamu. Nebudu tam sama, ale jediná holka. Materiálně zůstáváme spojeni se značkou Specialized.

To udělá tvým fanouškům radost, je skvělé tě vidět na xc tratích. Ne snad, že by ti maratony nešly, ale asi se shodneme, že v závěru sezóny už jsi moc energie neměla a trochu se to podepsalo i na výsledcích…

Ten program byl moc náročný. Když jsem vše po sezóně hodnotila, tak zlom přišel mezi Evropou v cross country a Evropou v maratonu, která se jela na Slovensku. S týmem byla dohoda, že to odjedu, ale já už o 14 dní dříve cítila, že toho mám dost. Potřebovala jsem si odpočinout, nabrat sílu na další část sezóny, ale měla jsem další povinnosti na závodech KPŽ. Tak nějak jsem se snažila to rozjet, ale tím, že nebyl prostor na pauzu, tak jsem se v tom pak už celé září plácala.

Takže tě asi ani nenapadlo, že bys zkusila jezdit cyklokrosy? Hodně lidí nalákalo táborské mistrovství Evropy…

V plánu vůbec krosy nebyly, já jsem chtěla dojezdit sezónu do ČT Author cupu. Z cyklokrosu jsem dala pohár ve Slaným, to bylo jediné. Už jsem se strašně těšila na odpočinek.

Jitka Skarnitzlova

Co děláš, když máš volno? Jak dlouhou pauzu sis dala od kola?

Hodně spím, lenoším a vyřizuju věci, na které nebyl čas. Volno od kola jsem měla naordinované skoro měsíc. Letos jsem si dopřála Piešťanské lázně, bylo to moc fajn. Nějaké bahenní kůry, masáže, procházky…relax byl potřeba.

Teď už jsi opět v přípravě, v nohou první stovky kilometrů z předvánoční Mallorky. Jaké máš plány pro nadcházející sezónu? Něco už jsi naznačila…

Začneme tradičně na Kypru, to bude náš první týmový start. V plánu mám kompletní Světový pohár, kromě závodu v Kanadě. Tam je trochu termínová kolize s mistrovstvím Evropy. Samozřejmě budu jezdit i Český pohár, i když možná ani ten ne kompletní, úvodní závod koliduje s mistrovstvím světa v maratonu. Tady si nechávám čas k rozhodnutí až na začátek dubna.

První Světový pohár se jede hned zkraje března v Jihoafrické republice. Přizpůsobíš netradičně brzkému termínu svou přípravu?

Ponecháme ten model, který mi svědčí a který mi letos fungoval. Snad jen s tím, že krátce před světákem se jede závod na Kypru, tak asi tréninky zrychlím a budou intenzivnější, ale spíš to bude takový první ostrý start a celou formu posuneme směřovat až do období od května dál.

Někdo tráví zimu na kole, o tobě se ví, že pokud jsou podmínky, ráda do přípravy vložíš pár týdnů na běžkách. Budeš i letos v lednu lyžovat?

S týmem jedu na konci ledna na Kanáry. Do té doby bych chtěla trávit co nejvíc času na horách. Vloni to vyšlo, na běžkách jsem byla celý leden a přišlo mi to fajn, že to nebylo jen o tom kole.

Takže se nestresuješ tím, že tvé soupeřky najíždějí kilometry na kole, ideálně někde v teple?

Mě prospěje si od kola odpočinout. Odlítat každý měsíc na soustředění, to nejde. Když je venku pár stupňů nad nulou, oblíknout se na kolo dá, ale jak to člověk opakuje jednou, dvakrát a pak po čtvrté, po páté, už k tomu má takovou nechuť, u mě se dostaví duševní únava. Když je možnost, tak na běžkách v klidu vydržím 3 hodiny a je to fajn trénink, který mi prospěje.

Naznačila jsi vznik nového týmu, určitě je to pro tebe i nová motivace. Přemýšlela jsi, jak dlouho chceš ještě jezdit?

Plán je Tokio a pak se uvidí. Takhle je nastavený i koncept nového týmu, do r. 2020.

A vidíš tady některou z holek, že by mohla nahradit Katku?

Já si myslím, že Katka vydrží ještě i do toho Tokia! Myslím, že už několikrát končila, ale ta výkonnost, co má se těžko zahazuje. Kolo je součástí jejího života, že se jí z toho bude špatně odcházet. Navíc začala jezdit i jiné závody než cross country, může jet i ty, které chce a baví ji. Třeba kultovní BC bike race. To je taky můj velký sen. Všichni říkají, jak úžasný je Cape Epic, ale pro mě je právě BC race nejhezčí etapák, co se může jet. Kanada a Whistler, to je prostě bikerský sen, ale do budoucna, to teď není na programu.

Jitka Skarnitzlova

Zpět ke cross country. Jaký podíl v přípravě hraje tvůj přítel Pavel?

Hodně velkou. Chudák má furt okopaný nohy (smích).

Můžeš to trochu vysvětlit?

On mi pomáhá hodně, má obrovské zkušenosti, protože sám také závodil. Trávíme spolu spoustu času, takže má ve všem přehled. Jezdí se mnou na závody, jezdí se mnou tréninky. Průšvih je spíš ve mně, já jsem tak trochu tvrdohlavec, takže mi chvíli trvá, než to přijmu, že to dělám blbě. A pak mi další chvíli trvá, než to vůbec udělám. On to se mnou myslí vždycky dobře a spíš je problém, že já to neudělám hned.

A dáš mu za pravdu?

Samozřejmě, že mu dám za pravdu. Vždycky má pravdu (smích)

A příště je to stejné?

Zase si to udělám trochu po svém.

Jak to funguje doma? Máte společnou domácnost…

Máme to tak nějak rozdělené, jediné, co mě z domácích prací nebaví je vaření. A Pavla ano, tedy myslím, že snad jo. (smích).  Převážně z 80 % vaří on. Já jsem díky Pavlovi změnila hodně jídelníček, nebo spíš upravila v dobrém slova smyslu. Dal tomu takový lepší řád, vidíme možnost se ještě posunout. Nemám žádnou dietu, spíš pracujeme na zkvalitnění stravy.

S bráchou jste poměrně unikátní sourozenecká dvojice, letos jste měli rodinné „double“, vyhráli jste celkově Český pohár. Jak moc spolu řešíte výsledky, závodění, jak moc ti pomáhá?

Moc to neřešíme, a už vůbec se mezi sebou nesrovnáváme, protože výkonnost mezi kluky je jiná. Samozřejmě si někdy řeknu, tak já jsem byla první a on byl až druhý, ale spíš je to ze srandy. Občas se potkáme na závodech a když něco potřebuju na trati, tak mi pomůže, po závodech si pogratulujeme a řekneme si jaký to bylo, ale pak jde cyklistika stranou.

Zbývá pár dní do vánočních svátků, kdy je čas na krátké pozastavení, prožití hezkých chvil se svými blízkými. Jak budeš trávit sváteční dny?

Doma, v Praze nebudeme mít ani stromeček. Moje celá rodina je z Brandýsa, máme dlouholetou tradici, že se na Štědrý den setkává široká rodina i s babičkami, strýci, odhadem kolem 20 lidí postupně na třech až čtyřech společných večeřích. Začínáme brzo, ale všechno stihneme během Štědrého dne. A to se ještě dopoledne slaví u Modrý hvězdy s cyklisty. Další den jedeme k Pavlově rodině, tam už je to klidnější.

Tvůj život je teď cyklistika, tak vedle rodiny máš kolem sebe i další, neméně důležité lidi. Kdo s tebou půjde do nového roku a další sezóny dál?

Jedním z moc důležitých lidí je Karel Martínek, s kterým je ta úplně nejlepší spolupráce. Ale jsou tu i lidé, kteří nejsou vidět, psycholog, fyzioterapeut, partneři, co mi věří, pomáhají všemi různými způsoby a bez kterých by to taky nešlo. Mám kolem sebe okruh lidí, který chvíli trvalo vytvořit, abychom věděli, že se jeden na druhého může spolehnout. Je tu a funguje. K tomu přichází nový tým a na to se už taky moc těším.

 

Foto: Fb archiv Jitky Škarnitzlové a DNK

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková