Maraton Bike Prague s DNK aneb co v TZ nenajdeš
Ohlédnutí za největším pražským maratonem i výrazné stopě DNK…
Bike Prague a Dámy na kole, to už je hodně pevné spojení. Před pár lety nevinná výzva, pojďme zkusit „Výlet s číslem“. Poslední dva roky jasný cíl, chceme vyhrát. Ano, soutěž Slow Motion, která se na oko zdá jako akce pro lidi bez ambicí. V podání DNK je to ale rozhodně jinak. Ta touha prožít si „vítězství“ byla velmi intenzivní. Věděly jsme, že rozhodující pro soutěž Slow Motion je počet lidí v týmu a tuto důležitou část přípravy jsme rozhodně nepodcenily. Vždyť nás na startu bylo registrovaných víc jak třicet! A přestože mezi sebou máme analytičky, programátorky, které rozhodně umějí počítat, nenechaly jsme se ukolébat a skupinu spontánně rozdělily na sportovní a výletní.
Chtěly jsme vyhrát a vyhrály. Měly jsme zástupkyně „na bedně“, měly jsme bikerky, které se odhodlaně pustily do dlouhé trati, několik z nich poprvé na takové akci a dokázaly se s tím parádně poprat. Měly jsme mezi sebou i úplné nováčky, z pohledu závodních zkušeností. Ano, poprvé s číslem na řidítkách, poprvé na startu bikového závodu! I o tom je Bike Prague ve spojení s DNK. Věkový rozptyl naší skupiny byl 29 – 62 let. Ano, žádný překlep, do naší soutěže o startovné se zapojila i dáma, jejíž ročník narození začíná pětkou. Aktivní, usměvavá a s energií, kterou jí musí závidět i o generaci mladší ženy….třeba ty, které jsme potkávaly při registraci v obchodním centru Galerie Butovice.
DNK po celou sobotu budily pozornost nejen růžovými dresíky, ale i stejně laděnou náladou. U našeho stánku bylo živo skoro jako u toho s vynikající zmrzlinou. Ten jsme samozřejmě vzaly také útokem, a to nejen kvůli mražené dobrotě, ale každá jsme při placení vhodily do kasičky příspěvek Nadačnímu fondu Emil, který dělá sbírku na rotoped pro postiženého Vašíka. Bylo milé se seznámit se slečnami i dámami, které jsou naše věrné čtenářky, staly se na Bike Prague naší posilou, ale doteď jsme o sobě věděly jen prostřednictvím virtuálního světa zvaném facebook.
Příjemný byl i zájem o naše vyjížďky, zvědavé okukování našich dresů, stejně tak vyslovená podpora mnoha pánů-bikerů. Jsou to chytří chlapi, oni totiž vědí, že žena a kolo patří k sobě stejně jako vařečka nebo houbička na nádobí. A vyplatí se dámy v cyklistice podporovat, určitě je to mnohem lepší, než mít doma protivnou a nenaladěnou partnerku. Navíc, takové večerní povídání na téma, jaký nový bikepark se otevřel nebo jestli už opravdu sjednotíme v domácím cyklo parku rozměr kol na ty „devětadvacítky“, je určitě příjemnější, než řešit, kdo kdy naposledy vynesl smetí a proč je zas špinavá vana (možná od mytí kola;-). I proto u nás pánové kupovali pro své protějšky ponožky s logem DNK a hezky se přitom smáli.
Kdo hledá odpověď na otázku, proč jet závod a nezávodit, i na to je odpověď. Ti, co si stoupnou do třetí nebo čtvrté vlny, hledají v akci jiný rozměr, než boj s časem. Motivací je osobní výzva, možná sázka mezi přáteli, ale nikdo z nich nechce zažívat velký stres a strkanici v prvních kilometrech. U holek ze skupiny DNK, co poměrně pravidelně jezdí na společné vyjížďky je tu další rozměr. Ženy obecně moc nezávodí a nepotřebují se navzájem poměřovat, tak jak je mužům přirozené. Ale myslím, že je tu jiná a o nic míň hodnotná motivace. Ženy obecně musejí dělat vše efektivně, času mají málo, práce naopak nad hlavu. Když se do něčeho pustí, potřebují výsledek. A tak v závodě nebojují proti sobě, s cílem porazit kamarádku, ale získat pocit, že ty hodiny na kole, to úsilí, které tomu daly, se proměnilo v kondici, ve schopnost dát těžší sjezd. Ony závodí pro ten pocit. Alespoň tak jsem viděla své „růžovky“ z DNK.
A nesmím zapomenout na ty, co dokázaly zkrotit své rychlé nohy a dělaly support těm pomalejším, slabším, těm, co skutečně měly jen sílu na to objet 35 kilometrů ve výletním tempu a zažít si atmosféru jak závodu, tak i toho, že tenhle den jsou součástí báječné DNK party. I o tom to je. Za to vše nás nečekaly hodnotné ceny, ale fajn pocit z příjemně prožitého dne, setkání s přáteli a vidina dalších akcí.
Dámy nejsou dámičky, umíme jezdit pomalu (o tom je Slow Motion), ale i drsně v terénu (o tom bylo naše Blinduro). Teď je před námi další výzva, jen ať víte. Krásný, terénní Malevil.
Pod čarou…
Doneslo se ke mně, proč jsem dojela tak vzadu. Jako bývalá závodnice určitě mám ještě kondici a přeci nemůžu….? Můžu. V sobotu jsem měla svůj plán, v zadních řadách se potkala s úplně jiným tempem, než je v první startovní skupině, ale úsilí bylo u závodníků skoro stejné. Když mi večer přišel mail s poděkováním, jak s námi bylo „tam vzadu“ fajn, bylo to víc, než ta bedna ve věkovce. Jen pro svůj pocit, jestli fakt ještě „můžu“ jsem si další den střihla 90 kilometrů na silnici, v kopcích s průměrkou 27 km/hod. Takový můj malý závod, bez diváků, potlesku, ale s báječným pocitem. Rozumíte, že?
Vy nejlepší, promiňte, tisková zpráva na závěr….
7.ročník Bike Prague zvládlo téměř patnáct stovek bikerů, přesně cíle dosáhlo 1492 závodnic a závodníků, mezi nimiž nechyběli např. olympijský vítěz Roman Šebrle, paralympijský vítěz Jiří Ježek nebo moderátorka Iva Kubelková.
Největší sportovní událostí však byl zlatý hattrick Mileny Cesnakové (Maloja – Rocky Mountain). Bývalá mistryně ČR v maratonu zvítězila na 55km trati s časem 2:01:58 hodiny. Mezi muži byl nejrychlejší Honza Wolf (Regal Bike) s časem 1:45:15 hodiny.
Trasa závodu zavedla účastníky na okraj CHKO Český kras, provezla singltreky u Chýnice a ukázala útulné lesní cesty a brody. Kratší trať na 35 km ovládl Marek Šroll v čase 1:06:08 hodiny, mezi ženami byla nejrychlejší Mariana Sopoušková (1:18:05 hodiny).
