Reklama

Blog DNK. Tři v tom

Nemusíte toho mít moc, stačí jen trochu odvahy zkusit něco nového, v nohách pár set kilometrů a trochu osezenej zadek od sedla na kole, dvě, tři pohodový kamarádky. K tomu skvělou partu lidí, kteří dokážou zorganizovat akci, v které najdeš zábavu, adrenalin, relax i krutou dřinu, když chceš. Bylo toho ale mnohem víc, na akci Gravel Blinduro….

Reklama

Kalendář cyklistických závodu v Čechách doslova přetéká nabídkami, od maratonů v lehkém profilu i terénu, přes cross country závody pro veřejnost, až po drsňácké výzvy tipu Extrém bike Most nebo MTB Trilogy, kdy už musíte sakra dobře ovládat kolo. K tomu endurka, silniční závody…těžko hledat volný termín a ještě obtížněji vymyslet něco nového. A přesto se to partičce kolem Michala Prokopa a Zdeňka Póla povedlo. Narodilo se Gravel Blinduro!

Je zbytečné psát, kolik za tím vším bylo práce, kolik energie to stálo. Na všechny, co dorazili do krásné lokality České Kanady, Starého Města pod Landštejnem, dýchlo jediné-tady jsem na akci, kterou dělají velcí srdcaři. A protože i my, Dámy na kole, máme podobné smýšlení a jízda na dvoukolém stroji s vlastním pohonem a jakéhokoliv typu, je pro nás velkou zábavou, chtěly jsme být součástí. Naše zvědavost se stupňovala každým dnem i díky motivační kampani na sociálních sítích, kde Michal Prokop poodhaloval detaily z chystaného.

Bonus číslo jedna, při Blinduru je čas na kochačku i focení

Pravda, z původně početnější partičky jsme zůstaly jen tři, ale o to víc v natěšené náladě jsme se postavily v sobotu v poledne na start. Vstříc neznámému, vstříc zážitkům. Jediné, co jsme věděly, byl počet rychlostních zkoušek, 5 plus jedna noční, to vše na okruhu přibližně 65 kilometrů. Druhý den totéž, jen v protisměru a bez nočky.

Překvapení první byl hned ostrý rozjezd, rozuměj první měřená RZ  přímo z dějiště akce. Oheň ve stehnech byl během minuty, a to byl začátek rychlostky profilem ještě přívětivý. Po chvíli zahýbá červená šipka, značící směr jízdy, ostře vlevo a už se stoupá lesní cestou. Cvak, cvak…došly převody, nohy bolí ještě víc, ale tady se slézat prostě nebude. V momentě, kdy srdce buší na max, už se objevuje cedule „za 500m cíl“. No, nebylo to zadarmo, cesta se zúžila na singltrek, opepřený šikmými kořeny, v samotném závěru vložka hodná cyklokrosu v Koksijde, bylo nutné zdolat 30 metrů v hlubokém písku. Hotovo! Tepovka atakuje maximum i po dojetí, tělo potřebuje pořádný příval kyslíku.

Ve vteřině, kdy se mi v hlavě rodí myšlenka, PROČ se zcela dobrovolně takhle mučím, přijíždí další z naší partičky. A je na tom úplně stejně. Jen co srovnáme dech, přichází první vlna euforie a sdílení zážitků. Pokračujeme několik kilometrů pohodovým tempem překrásnou krajinou k druhé RZ. Chvíli povídáme, chvíli se kocháme rozhledy, užíváme si takovou „normální“ sobotní vyjížďku.

První metry první RZ

Každá RZ ta je jiná a přináší trochu adrenalinu, opravdu se jede na oči, nevíme ani profil, ani délku úseku. Jen se potvrzuje to, že organizátoři měly dokonalý cit pro volbu trasy. Ani nuda, ani nebezpečí, ukaž, že umíš dupat, zatáčet na štěrku, nevadí ti trochu kamenů, dokážeš valit z kopce. Od všeho trochu. Je to jen na tobě, co do toho dáš!

Přijely jsme pro zážitky, přivezly i výsledky. Naše taktika, poskládat se od nejslabší k nejvýkonnější, slavila úspěch. Bylo to ohromně motivující pro nás všechny. DNK zářily barvou dresu na trati, dobrou náladou a nakonec i při vyhlášení. První místo absolutně, 4. a 5. v kategorii….“To jsem opravdu nečekal“, řekl by božský Kája při přebírání čtyřicáté trofeje Zlatý slavík. Já si tu větu půjčím a nebude směřovat jen ke sportovním výsledkům, ani k štěstěně, při losování tomboly (ano, vyhrály jsme všechny tři). Byl to totiž až nečekaně krásný sportovně-společenský víkend, plný nových zážitků, příjemných lidí, kterým to srdce tluče tak nějak stejně. Alespoň to cyklistické.

Zkraje blogu jsem psala…“nemusíte toho mít moc, stačí jen trochu odvahy zkusit něco nového, v nohách pár set kilometrů a trochu osezenej zadek od sedla na kole, dvě, tři pohodový kamarádky. K tomu skvělou partu lidí, kteří dokážou zorganizovat akci…“. No, ono to vlastně není málo… Díky všem, co tu Gravel Blinduro atmosféru tvořili.

Bonus číslo dva, při Blinduru je čas na občerstvení kdekoliv a kdykoliv

Přemýšlíte, dámy (i pánové, kteří nás čtete), že by se vám to možná také líbilo? Jasná věc! Tady máte zážitkové odpovědi a jistě si tam najdete něco, proč se v zápětí půjdete podívat do kalendáře, abyste se hned na další podobnou akci nachystali. Sice platí, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale zase..“jaký si to uděláš, takový to máš“. A my víme…

Vzhůru k novým zážitkům...

Monika Kyselová: 39let, vývojář, cyklistice se věnuje 3 roky

Můj nejintenzivnější zážitek?

Gravel bike byl pro mě doposud velkou neznámou. Nikdy jsem na cyklokrosce ani gravelu neseděla. O to větší výzva pro mě bylo přihlášení se do závodu Gravel Blinduro. První ročník ojedinělého závodu, skvěle doplnilo i mé několik „poprvé“… první závod tohoto typu, první osahání si gravel biku, objevit v sobě závodního ducha, umět to rozbalit – jet naplno v měřených rychlostních zkouškách. S těmito pocity jsem startovala Blinduro. V tomto závodě jede každý za sebe, ovšem my byly tři Dámy na kole a dost jsme si strategií pomáhaly dostat ze sebe nejlepší výkon. Nejsilnější zážitky si odnáším z každé RZ, kdy Kája startovala za mnou. Ten pocit, makat a nechat se „zaříznout“ nejdříve za polovinou měřeného úseku, protože Kája je prostě závodnice tělem i duší a nic nedá zadarmo. To je nakažlivé, takže vrcholem byl závěrečný spurt do cíle jedné z RZ, na dohled časomíra, vidím řítící se raketu Káju za mnou a fakt se nechci nechat porazit, přidávám, cíl si dáme v maximálním nasazení, že sotva dobrzdíme u cíle! Tohle se prostě nezapomíná, nikdy!

Proč máte jet příště taky?

Dámy nebojte se nových věcí, závodů. Gravel Blinduro nebyla masová akce, užila jsem si překrásnou přírodu málo osídlené oblasti České Kanady. Tratě závodu byly perfektně značené, závodit na čas v prázdné trati měřených rychlostních zkoušek, kde mě neohrožovali další rychlejší cyklisti, mě vždy nutilo zrychlovat. A zároveň pocit, že za všechny chyby v závodě nesu odpovědnost já a nemusím reagovat na další závodníky, je také skvělý.  K tomu společně prožitý víkend na Gravel Blinduru s DNK prostě neměl chybu. Káji závodní duch a ochota povzbudit, nehynoucí úsměv naší Máří, která se každým dnem zrychluje a technicky zlepšuje, to jsou zážitky ze závodu a zároveň i společenské akce Gravel Blinduro. Už se těším na další!

Bonus číslo tři, při Blinduru není důvod ztratit úsměv (ani po dojetí RZ)

Maruška Paldusová, 29 let, lékařka, cyklistice se pravidelně věnuje 1 rok

Můj nejintenzivnější zážitek?

Jsem nadšená z toho celého konceptu Blindura, to, že jsme jeli v naší usměvavé skupince spolu vlastně celý závod a mohli jsme to hned celé probrat. Po cestě se k nám přidali i na chvíli další kluci, všichni byli fakt pohodoví. Těch zážitků je tolik! Nejintenzivnější a taky motivující bylo vidět Káju kolem mě prolítnout do kopce a za ní Moniku a po dojetí RZ dostat pochvalu za jízdu, jak jsem to dala.

Sem úplně odvařená z toho, že sem nedojela poslední a že sem spoustu pasáží sjela.  Bylo to prostě celý boží, i když sem v sobotu párkrát myslela, že bude po mě, to když se nám do cesty v RZ postavil do cesty nečekaně kopec. Taky jsem se přistihla, že mě to na gravelu bavilo snad víc, než na biku. A budu muset napsat pořadatelům, jak to, že není vypsaný hned nějaký další termín, který si můžu psát do diáře..

Proč máte jet příště taky?

Jela jsem poprvé nějaký závod, jak už jsem zmínila, líbí se mi princip Blindura, ohromně se mi líbila ta příroda kolem a taky to, že tam panuje pohoda, na občerstvovačce hudba, sranda, všichni na sebe usmívají a jedou si užít dva dny na kolech a ne se jen hnát za výsledky a pak šup domů. I když jsem se přistihla, že mě ta honba za vteřinami vlastně taky bavila :). Vrátila sem úplně nabitá a asi na tenhle doping pofrčím ještě hodně dlouho :).


DNK tip:
12.8. 2018 Gravel Blinduro/Vysočina Aréna (Nové Město na Moravě)

Sleduj Fb stránky  

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama