RIP, Bohunko…
V sobotu 17.listopadu odešla do cyklistického nebe Bohumila Lomová…
Bojovala statečně, tak jak bylo jejím zvykem. A nevzdávalo to ani v době, kdy už tušila, že zákeřná nemoc bude asi silnější. Bylo jí 77 let, ale cyklistikou žila do poslední chvíle. Unavená tvář se rozjasnila, když vyprávěla o novém elektrokole, na kterém si může dát svou pravidelnou dávku kilometrů.
Bohunka Lomová, maminka slavného profesionálního cyklisty Luboše Loma, nikdy nedosáhla slávy svého syna. Její úspěchy přišly paradoxně až ve veteránských kategoriích, kdy se stala držitelkou 4 titulů mistryně světa a Evropy a dalších 13 cenných kovů přivezla z mistrovství světa a Evropy masters. Kolo bylo její život. Milovala ho, milovala lidi v cyklistice, předávala své zkušenosti každému, kdo o to stál.
Moje první setkání je nezapomenutelné a zážitek mě provázel dlouhá léta. Psal se rok 1992, já stála na startu s rozklepanými koleny a nulovými zkušenostmi na svém prvním silničním mistrovství republiky. Jela se časovka družstev. Směsici mých rozporuplných pocitů, kdy jsem byla na začátku kariéry, přitom o tolik starší, než všichni kolem, krásně rozjasnila právě Bohunka.
Přišla ke mně v týmovém dresu prestižního týmu KOVO Praha, s tehdy nejlepší českou dráhařkou Renatou Holovou a prohodila se mnou pár vět. Jedna z nich byla..“Neboj, i když to zkazíš, máš ještě dost času na nápravu. Důležité je, že to kolo miluješ“. Tehdy jí bylo necelých jedenapadesát. Potkávaly jsme se pak dlouhá léta, už bez startovních čísel, ale nejčastěji na kole. Její oddanost cyklistice byla pro mě hodně motivující.
Budeš Bohunko chybět …ale tvůj odkaz v sobě ponesu dál.
