Reklama

MČR v cyklokrosu aneb křehké ohlédnutí za blátivým peklem

Náročný závod očima medailistek…

Reklama

Medaile z republikového šampionátu mají už své majitelky. Ačkoliv se na startu sešlo jen 11 statečných žen (Jitka Čábelická do závodu nakonec nenastoupila), závod rozhodně nebyl nudou. Páteční trénink na zmrzlé trati na Holých Vrších byl k ničemu, řekla jedna ze závodnic. Teploty mírně nad nulou a drobný déšť udělal totiž z okruhu rozblácenou klouzačku. Všude bahno, bahno, místy sněhová břečka. Už tak obtížná trať, se spoustou odkloněných zatáček, dávala tušit, že kdo se s blátem nekamarádí, bude dost trpět.  

Jedna se smála a dvě se praly

Tak trochu naruby bylo v sobotní odpoledne známé rčení „dva se perou a třetí se směje“. Pravda, ten úsměv v obličeji Pavly Havlíkové byl znát až v cílové rovině, když si dojížděla pro svůj už šestý titul. Předtím byl její výraz zcela koncentrovaný, jízda profesorská. Příznivci cyklokrosu si mohli užívat suverénní počínání české matadorky, její výběr stopy, jistotu v jízdě ve smyku. Pavla se ujala vedení hned krátce po startu a od té doby svůj náskok jen navyšovala. Když na konci druhého kola měla víc jak minutu, mohla už si jen hlídat odstup. Zaváhala jen jednou, v posledním okruhu, těsně před depem se i ona na kluzkém blátě poroučela k zemi.

Zatímco Pavla ukrajovala z nemalé porce pěti předepsaných okruhů, za jejími zády se tvrdě bojovalo o další dvě medaile. Nejprve to vypadalo, že pro stříbro si pojede osamoceně Jana Czeczinkarová, o bronz že svede boj duo Štěpánová-Janů. Záhy se tahle situace změnila. Dvě zaváhání Jany hbitě využila skvěle jedoucí Kamila Janů, nejen, že se na ni dotáhla, ale okamžitě šla na druhé místo.

Začala dramatická přetahovaná. Janě vyhovovaly technické úseky, klouzavé zatáčky, Kamila měla síly v táhlých rovinách, výbězích. Rozhodlo se až v druhé půlce závěrečného okruhu, kdy zkušenější Czeczinkarová dokázala poodskočit o pár vteřin své soupeřce a náskok udržela až do cíle. Nepopulární čtvrté místo zbylo pro Karlu Štěpánovou, ale ta tentokrát síly na boj o medaili neměla.

Tři nejlepší

Jak závod viděly samotné aktérky mistrovského klání? Už před závodem byla největší pozornost upřená na dvojici Havlíková a Czeczinkarová, obě se v letošním roce utkaly jak na domácí půdě, tak i v rámmci světových pohárů. A právě tam se Janě na konci loňského roku hodně zadařilo, proto byla právem pasovaná na možnou nástupkyni současné české jedničky Pavly Havlíkové. Nakonec měla úřadující mistryně cestu za obhajobou poměrně snadnou.  Ale i ona bojovala dokonce padala….

Pavla Havlíková, 1.místo a titul mistryně republiky

„ Dnes jsem se víc zablátila, než zapotila. Je to pro mě trochu překvapení, myslela jsem si, že budou hrát prim jiné závodnice. I když se jelo na hodně těžké trati, moje cesta k titulu byla vlastně docela snadná. Překvapilo mě, jak brzo jsem se utrhla a jela sama. Tím jsem měla výhodu, jet si svoje tempo, nebojovat o pozice, ohlídat si výběr stopy, techniku, kde bylo třeba. Ušetřenou energii jsem pak mohla dát na rovné úseky a výjezdy. Nejtěžší úsek pro mě byly jednoznačně schody, ale to asi pro každého.

A největší problém bylo nacvaknutí treter, často se tu slézalo z kola a třeba těsně nad schody byl písek, to udělalo hmotu, že bylo pomalu lepší zastavit a kufry oklepat. O tom, že to fakt klouzalo svědčí i můj pád na konci závodu, kdy už jsem na to nijak netlačila.

Bláto nebo páteční zmrzlá trať? Mě by se líbilo víc zmrzlo, byl by to rychlý závod a mohl by mít i jiný průběh. Mě to bláto dnes hodně pomohlo, ty zkušenosti byly na mojí straně. To, že je to už šestý titul jsem nijak neřešila, spíš to ukazuje na to, jak dlouho na kole jezdím. Ale samozřejmě je to fajn, je to blízko od domova, měla jsem tu spoustu fanoušků. Teď si odpočinu a začnu s přípravou na vrchol sezóny, světový šampionát. O tom, jestli a kde pojedu přípravné závody se rozhodne podle situace“.

Jana Czeczinkarová, stříbrná žena MČR

„Úplně spokojená nejsem, nejelo se mi moc dobře. Nechci to svádět na nedávnou nemoc, ale pocitově to prostě nebylo to pravé, chybělo mi zapracování se do intenzity. Po nemoci vlastně první těžký trénink.

Pavly tempo jsem nestíhala, pak když mě dojela Kamila, nastavila jsem si v hlavě, že mi to nesmí rozhodit. Holt nebojuju o mistrovský dres, ale o stříbro. Byla to mezi námi taková přetahovaná, nakonec jsem si udělala náskok v jednom výběhu a udržela si ho do cíle. I když jsem si už během závodu uvědomila, že jsem z boje o titul ze hry, a chvilku prožívala zklamání, zatnula jsem zuby, protože člověk se nesmí nechat rozhodit, když se nedaří. Věřím, že se mi to bude hodit třeba i do bojů na svěťák, kde je konkurence vyrovnaná a musí se bojovat do poslední chvíle.

Teď mě čeká tréninkový blok, závodit pojedu až na konci ledna na svěťák do Hoogherhide  a pak mistrovství světa.

Kamila Janů, bronzové překvapení MČR

„Je to neuvěřitelné, ještě mi to vůbec nedochází. Těším se ale domů, určitě bude oslava! Dnes byl parádní den, přišlo opravdu hodně fanoušků a to i na náš závod, nejen na chlapy. Nájezd do terénu se mi nepovedl, ale hned jsem se začala posouvat dopředu. Když jsem zůstala sama s Karlou na 3.-4. místě a zbývaly mi ještě tři okruhy do konce, tak jsem si říkala, že tohle nemůžu vydržet.

Jenže pak jsem ale dojela i Janu, to bylo neuvěřitelné. Nakonec jsem s ním jela zbytek závodu! Jana byla lepší ve sjezdech a zatáčkách, kde jsem byla opatrná. Mě to šlo líp do kopců a ve výbězích. Bylo to hodně vyrovnané. V posledním kole mi cukla v depu, kde jsem měnila kolo a náskok už si udržela. Před závodem jsem chtěla zajet co nejlépe a hlavně se nominovat na MS, na medaili jsem ani nepomýšlela. Je to opravdu krásné překvapení“.

O talentované Kamile Janů, která v prosinci teprve oslavila plnoletost, mluvil s nadšením i trenér ČEZ Tábor, Stanislav Bambula. „Kamča má z mého pohledu dva důležité předpoklady: disponuje velkou sílou a je neskutečně pracovitá, má k tréninku opravdu profesionální přístup. Je radost mít takovou závodnici v týmu. Dnes jsme na ni nijak výsledkově netlačili, jen ať se zkusí vyvarovat chybám a zbytečně nepadá. Když to klapne do 5. místa, bude to fajn. A podívejte, jak krásně zajela…“!

Karla Štěpánová, 4. místo
Moje ambice byly vyšší, přijela jsem bojovat o medaili. Ale udělala jsem několik chyb, hned v prvním sjezdu jsem spadla, když jsme byly ještě pohromadě s holkama. Pak mi nešly vůbec nacvaknout tretry, s tím jsem bojovala celý závod. Některý sjezdy jsem to nestihla a to byla hrana, jak to dopadne. Jinak bahno mi nevadilo, ani ty schody, protože chodím pravidelně běhat. Ale upřímně…abych jela ve předu, to dnes nešlo. Od Pavly a Jany jsem výkon čekala, Kamila mě překvapila, předvedla parádní jízdu, jen si tím bahnem plula, určitě si medaili zaslouží.

I když to dnes nevyšlo podle představ, nějakou šanci na nominaci na MS mám, teď odlítám na Kanáry, vložím tréninky, chtěla bych jet poslední víkend v lednu svěťák v Hooghergide a snad o týden později i to mistrovství světa.

Na zítra vám připravujeme krátkou komentovanou fotogalerii…

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková