Reklama

Blog DNK. Moje cesta od elektrokola ke klasice

Zajímavý příběh čtenářky DNK. Ne vždy je elektrokolo cesta k lenošení…

Reklama


Nejsem žádný velký sportovec, ale jízda na kole mě vždycky velmi bavila. Vzpomínám na doby, kdy jsme jako děti trávily na kolech většinu volného času. Pak nastala dlouhá pauza, kdy jsem na kolo nesedla. Nejdřív jsem po tom ani netoužila, pak ano, ale zase jsem neměla odvahu. Až mi manžel koupil elektrokolo.


Jistota, že mi nedojde dech

Po narození syna jsem byla s fyzičkou na štíru. Přestala jsem cvičit a veškerý čas a energii věnovala malému a později podnikání. Dlouho mi to nevadilo, ale když začal jezdit na kole můj malý syn, chtěla jsem jezdit také. Manžel jezdil s kamarády, jenže dlouhé trasy. Tušila jsem, že bych to nejspíš nezvládla, a tak jsem se společných jízd raději vzdala. Pak ale manžel přišel s nápadem, že bych mohla zkusit jezdit na elektrokole. Nejdřív jsem byla proti, přeci to je kolo „pro důchodce“, napadlo mě okamžitě. Pak jsem o tom ale přemýšlela a říkala si, vždyť elektro má i naše známá a nemůže si to vynachválit. Navíc kde je psáno, že musím jezdit na „plný pohon“.

A tak jsem nakonec kývla. Psal se rok 2015. V té době jsem prodělala neštovice (ve 33 letech opravdu velký zážitek) a díky oslabené imunitě jsem byla pořád nemocná. Moje kondice tak dostala ještě víc „zabrat“. Když manžel přivezl moje nové elektrokolo, měla jsem ohromnou radost a říkala si, že pohon budu používat co nejméně, ale bude to moje „jistota“. Elektrokolo není levná záležitost, v té době stálo 36 tisíc, a to zdaleka nebylo to nejdražší. Jenže potřebovala jsem takové, které nebude příliš těžké. Takže jsem měla svého růžového trekového krasavce s dobíjecí baterkou a s pěti rychlostmi.

Elektrokolo se stalo mým parťákem na výlety

Hned jsme se vypravili do Třeboně. Říkala jsem si, že je to tam samá rovinka, takže baterku potřebovat nebudu vůbec. Jenže chyba lávky. Elektrokolo je samo o sobě poměrně těžké a ani převody moc nepomohou, takže bez pohonu se dá jezdit pouze z kopce nebo na úplně rovném a dobrém terénu. Jinak je to náročnější než na klasickém kole. Takže minimálně nejnižší pohon jsem měla zapnutý prakticky pořád, a když náhodou přišel větší kopec, jak ráda jsem si ho zvedla a lehce vyšlápla vlastně cokoliv.

To je velká výhoda elektrokola. Ten pocit, když šlapete do obrovského kopce tak lehce a všechny kolem sebe předjedete. Přiznám se, že mě to začala bavit. Jezdili jsme poměrně často na výlety, nakoupila jsem si veškerou potřebnou výbavu na kolo (nechápu, jak jsme se jako děti mohly obejít jen s kolem, tepláky a teniskami). Jenže po čase jsem začala víc sportovat, chodit pravidelně běhat nebo na dlouhé procházky a moje fyzička se pomalu ale jistě zlepšovala. Najedou mi přišlo elektrokolo zbytečné, a dokonce jsem se i styděla na něm jezdit. Vždyť nemusím jezdit trasy s velkými kopci, nebo můžu se synem jezdit i kratší okruhy než 50 km.

Vyšlápnout si to naplno

Se svým elektrokolem jsem najezdila za rok něco kolem 500 km. Posloužilo mi skutečně perfektně, ale nyní cítím, že je čas ho poslat dál a pořídit si klasiku. Občas si půjčuju od kamarádky klasické trekové kolo a ten prožitek z jízdy je zase o něčem jiném. Víc mě bolí nohy i zadek, zpotím se, na větších kopích musím kolo vést, ale zase ten pocit z ujetých kilometrů je k nezaplacení.

Můj plán nyní? Letošní rok je pro mě ve znamení změn. Rozhodla jsem se mimo jiné pořídit si klasické kolo. Ano, trvalo to skoro 4 roky, z toho první dva jsem byla za e-bike opravdu vděčná a později jsem čas od času začala uvažovat o tom, zda bych to na normálním kole zvládla. Můj problém je, že si moc nevěřím. Ovšem nejlepší cesta, jak to zjistit, je vyzkoušet si to. Když jsem zjistila, že 30 km ujedu jako nic (no pravda, že zadek a stehna jsem zpočátku cítila víc), řekla jsem si, že elektrokolo už vlastně nepotřebuji. Nechám si ho pro případ, že bych chtěla vyrazit s přáteli na nějakou opravdu náročnou cestu nebo do budoucna, kdybych se zase necítila na klasické. Zkrátka pro strýčka příhodu.

Moje vlastní poznatky z jízdy na elektru

Je to rozhodně velký trend současné doby. Postupně začíná být vše elektro, nejen kola, ale i koloběžky například. Na jednu stranu je to určitě skvělé, ale na druhé straně myslím, že už takhle mají lidé málo pohybu a sport „s pohonem“ moc nepřidá. Elektrokolo je určitě dobré na rozjezd pro lidi, kteří chtějí jezdit, také pro seniory nebo ty, kteří mají různá omezení například z důvodu nějaké nemoci. Po čase vám to může přijít jako nuda, protože se vlastně nemusíte moc snažit.

A taky musíte neustále myslet na to, zda je nabitá baterie (jestliže nejezdíte denně, nějakou chvilku vám vydrží). A vynést elektrokolo například do schodů? Elektrokola váží kolem 20 kg, to už je pořádná fuška. 

Čas těšení

Zatím jsem ve fázi výběru klasického kola, protože momentálně řeším řadu jiných věcí. Každopádně jsem pevně rozhodnutá a už samotné vybírání nového „parťáka“ na výlety je motivující.

Autor: Martina Richterová

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková
Reklama