To byla výzva, z které nešlo couvnout. Ačkoliv mám kolem sebe pár lidí, co tréninku rozumí, zvolila jsem si variantu, že TO bude moje cesta. A tak jsem se pustila do tréninku, opět přišla na řadu aplikace od Nike, ale s novinkou, úžasným koučem Bennettem.
On mě totiž motivoval od prvních metrů, že už teď jsem hvězda. No není to krásný? Popravdě záleží jestli Vám tenhle typ motivace vyhovuje, ale když Váš první tréninkový běh je 2,55km rychlosti 7:53/km, tak je fajn slyšet, že nejste úplná bábovka, ale že už teď máte vyhráno, protože jste prostě vyběhla.
Svou půlroční přípravu, kterou mi přerušila 14denní chřipka, byla jsem na cyklistickém soustředění, rozhodně nemohla i kvůli dalším povinnostem plnit nějak vzorně plán, jsem se dokázala rozběhat do fáze, kdy jsem už před závodem běhala pravidelně 9km, jen s garminem na ruce a hudbou v uších. Bez Bennetta 😉. Tady bych měla zmínit, že jsem se připravovala na 12km běh.
Z pestré nabídky závodů, kdy: nejvíc se mi líbila profilem Lednice, ale byla moc brzo, zaujal mi Karlštejn, ale bála jsme se kopců, nakonec vyhrály místem i termínem Brdy. Uprostřed léta, 20.července. No, nemám ráda vedro, byl to trochu risk. Hm…ten den bylo asi 30 stupňů, ale co všichni máme podmínky stejné. Bolelo to, moc mi to terénem nechutnalo (ale stejně bylo více asfaltu), ale silná vůle a závodnice, co se ve mně probudila po prvním zahřívacím kilometru mě dohnaly až do cíle. A pro mě osobně vůbec ne ve špatném času, 12km za 1:18:55. A pocity? Chvilka euforie, pyšnosti, naprostého vyčerpání, vedra, hladu, žízně, spokojenosti a myšlenky. No a co teď?