Blog DNK. Co víkend dal aneb o věcech zdravých a absurdních
O ohleduplnosti a (po)slušnosti…..
Tak za sebou máme další příjemně jarní víkend. A taky už si pomalu odškrtneme čtvrtý týden v karanténě, ve vládou vyhlášeném nouzovém režimu. Kdesi na začátku se vedli na sociálních sítích a v různých cyklistických skupinách debaty, zda vůbec může cyklista vyjet na kolo. Tábory se rozdělily. K těm, co se vrátili vyšvihaní a opálení z Mallorky nebo Kanárských ostrovů a platila pro ně povinná 14denní karanténa doma, se přidali další, pro které byl výklad vládního nařízení jasný. Ven na chvíli po svých ano, ale pokud kolo, tak jedině na trenažeru.
Ti, co vyjeli (první dny ještě bez roušky), a sdíleli to na sociálních sítích, byli osočováni, proč si tu svoji zálibu nemohou na pár dní odpustit, „nevydrží sedět doma na zadku“. Některé výroky byly ještě přísnější, jízda na kole venku rovná se riziko a neúcta k zdravotníkům, vlastně k všem, co pracují v první linii.
V tuto chvíli už je jasné, že nešlo o pár dní, a také, že se postupně ven vyrojilo cyklistů mnohem víc. Sporťáků i výletníků. Sólo jezdců, jak určují pravidla, i rodin s dětmi (jak pravidla dovolují).
Řada uznávaných odborníků se také postupně vyjádřila k blahodárnosti pohybu venku. Nejen pobytu formou procházky, ale aktivního sportu, který podpoří naši imunitu i psychiku. A že obojí budeme ještě potřebovat.
Přišla i diskuze na téma kdy nosit či nenosit roušku. Řiďme se podle hezkého a pravdivého sloganu“ Moje rouška chrání Tebe“. Prostě pokud jste široko daleko v přírodě sami tak opravdu roušku mít nemusíte, protože tam žádná veřejnost není. Pokud jsou ve vašem blízkém okolí další cizí lidé je povinnost mít nasazenu ochranu obličeje logická a správná.
Jasně se k této problematice vyjádřil známý český celostní a rehabilitační lékař, jeden z průkopníků české komplexní a psychosomatické medicíny Jan Hnízdil, mimochodem někdejší lékař české bikové reprezentace. „Pokud se jdete projít do parku nebo do lesa, jedete na cyklistickou vyjížďku, jedete sami nebo s rodinou v autě, pracujete venku, může být nošení roušky naopak nebezpečné. Vydýchané bakterie, viry, hleny a nečistoty se v roušce zachytí a vy je vdechujete zpátky. Je to, jako byste se vysmrkala do kapesníku a pak ho celý den nosila připlácnutý na obličeji. Pro posílení imunity je nejlepší se každý nadýchat čerstvého vzduchu, takže bez roušky. Vydýchat to“, uvedl v rozhovoru pro Flowee i další média.
Zda s rouškou nebo bez roušky, v tom už máme skoro jasno, ale s nacházejícími teplými dny a vzrůstajícím cyklistickým provozem přichází ke slovu letitý evergreen, a tím je používání ochranné přilby. Ano je to k nevíře, ale potkala jsem dnes několik „cyklistů“ kteří měli v lese, či na silnici vzorně zahalený obličej ale odhalený zbytek lebky.
Co kdyby se pokračovalo, až pandemie povolí, s mediálním tlakem, kde by se skutečnými příběhy, fotografiemi, komunikovala důležitost nošení helmy? K tomu čísla, statistiky zranění, trvalých následků, které způsobil pád s vážným poraněním hlavy.
Smutný pohled na prostovlasou maminku, jedoucí se svými ratolestmi, věkem druhé, možná třetí třídy. Jak vysvětluje těm špuntům, proč ona si helmu brát nebude?
To, že se v cyklistickém rojení na stezce objevilo bez helmy i jedno dítko, v doprovodu rodičů (taky bez), byl snad přelud nebo co.
b
Druhý problém k zamyšlení se vztahuje nejen na cyklisty, ale sportovce obecně. Napsala mi kamarádka cyklistka, jak se dostala do konfliktu s člověkem, který se na ní osopil, proč nemá roušku (stála stranou a občerstvovala se), jak je nezodpovědná, že jezdí venku a…“víc už jsem neposlouchala, jen jsem trochu v úžasu pozorovala toho moralizujícího křiklouna, s očividnou nadváhou, řekla bych až nezdravě vypadajícího “popisovala zážitek.
Tím se nepřímo dotkla jednoho tématu. Proč část společnosti vnímá rekreační sportovce jako ty „špatné“, co si nemohou odpustit v době koronavirové své zábavy mnohem hůř než lidi, co se dlouhodobě nestarají o své zdraví a kvůli tomu jednoznačně zatěžují zdravotní systém více než sportovci svými občasnými úrazy?
Roky trvající léčení chronických onemocnění způsobených nezdravým životním stylem také rozhodně není zadarmo. A jde o činnost vědomou.
Pokud by byly tyto informace medializovány stejně jako úrazy způsobené sportem, možný by se pohled veřejnosti na „blázny co pořád někde jezdí a běhají“ změnil.
Ne všechno má spojitost s Covidem. Před pár dny proběhla médii informace o tom, že jeden mladý muž z trojice skialpinistů, která sjížděla Studniční horu, utrpěl po pádu vážná zranění a musel ho transportovat vrtulník. A opět se strhla lavina kritiky na sportující část populaci v době Covidové. To je ale špatný závěr. Ten mladý lyžař jel prostě tam, kde nemá. Ano, určitě není jediný, kdo porušil v tomto ohledu zákaz, ale šel za hranu svých možností, riskoval, zranil se. Tedy zaslouží dostat k úhradě zásah Horské služby i dalších nákladů, protože se pohyboval v 1. zóně chráněného území KRNAPu, kde neměl co dělat. Vir, nevir.
Podle předpovědí nás čeká teplý slunečný týden, zakončený Velikonočními svátky. Bude stále platit nouzový stav, jehož pravidla je nutné dodržovat. Mnohým chybí projetí v partě přátel, hecování se, kdo bude dřív na vršku kopce. Vydržte to. I pokud jste vyloženě skupinový jezdec. Berte variantu sólo jízdy nebo té maximálně ve dvou jako možnost poznat cyklistiku z jiného pohledu. Třeba vám nabídne příjemný relax, utřídíte si myšlenky, budete mít víc času se dívat kolem sebe, než za zadní kolo spolujezdce.
Těšte se z toho, že máte možnost vyjet do přírody. A přijměte za své i ten dočasný rituál s rouškou „shrnu-natáhnu“, který začala řada zodpovědných cyklistů (i dalších lidí v lese) pro kouzlo nádechu čerstvého vzduchu dělat. Zkrátka se zdravým rozumem to společně zvládneme.
