Reklama

HOLKY KOLEM KOL. Jana „Džejna“ Lenemayer: „Kolo je pro mě svoboda, relax i možnost něco dokázat“

Nenechte se zmást titulkem! Tahle dáma není profesionální cyklistka. Má rodinu, chodí do práce – a tam zachraňuje lidské životy. Ale taky jede 7 hodinový závod štafet sama, běžecký půlmaraton je pro ni příjemným relaxem, mezi službami v práci si střihne „kilčo“ na silnici. Když je chuť, stihnout se dá všechno. Seznamte se s Janou Lenemayer…

Reklama

Jana „Džejna“, jak jí říkají přátelé, je drobná, ale nepřehlédnutelná žena. Dílem za to může neobvyklá barva vlasů v pink odstínu, ale tahle rodačka z Příbrami zaujme především svým energetickým vystupováním, stálým úsměvem a dobrou náladou, kterou umí dobře přenést i na ostatní.

Ideální vlastnosti pro zdravotní sestřičku, kterou Jana je a potkat se s ní můžete v pražské nemocnici Na Homolce. Tohle ale nebyl ten hlavní důvod, proč jsem si domluvila setkání, abychom udělaly společně rozhovor do rubriky Holky kolem kol. Jana je totiž vášnivou a hodně výkonnou cyklistkou, vlastně multisportovkyní a kromě náročné práce a péče o rodinu si za rok střihne i několik závodů. Jen tak pro radost, pro pocit. Není tedy divu, že se stala ambasadorkou dámské značky LIV. Je až s podivem, kolik toho zvládne a s jakou lehkostí. Nechte se inspirovat…

"Kilínko" na silnici a nabitá energií zas do práce!

Jano, můžeš krátce popsat tvou cestu z rodné Příbrami natrvalo sem, do hlavního města?

Narodila a vyrostla jsem v Příbrami, kde jsem vystudovala jak základní, tak i střední školu zdravotnickou. V 19 jsem šla za prací do Prahy, rovnou do Nemocnice na Homolce na interní JiP. Po 10 letech přišla mateřská a potom přechod na ARO, kde dělám až doteď. Při práci jsem si ještě vystudovala Vysokou zdravotní školu a specializaci z anestézie a resuscitace.

Takže jsi měla v posledních týdnech v souvislosti s Covid-19 mimořádně náročné období. Přesto jsme zahlédla na tvém Fb profilu, že sis v čase mezi službami střihla nějakou tu stovku na kole?

Období při koronaviru bylo náročné hlavně kvůli zorganizování práce, rodiny a školy našeho syna. Naštěstí mám skvělého manžela, s kterým jsme se doplňovali navzájem a vše zvládli v pohodě i té psychické. Oba jsme cyklisti, takže ten čas jsme si taky vždycky na kolo našli a načerpali (hlavně psychické) síly na další dny.

Kolo nebo běh jsou pro mě určitě terapie a relax. Někdy si v hlavě rovnám myšlenky, jsem hrozny řešitel všeho, ale taky se mi stává že proste jen jedu(běžím) a kochám se přírodou a vůbec na nic nemyslím. (A skončím třeba v pangejtu (smích).

Na delší trasy to tenhle rok moc dlouho nevypadalo, ale nakonec se zadařilo. Nakonec už mám asi 4 stovky Mám pocit, že si tím něco dokazuju, že tu stovku proste v pohodě zvládnu.

Kdy se tedy kolo objevilo v tvém životě? A co pro tebe znamená právě nyní, v současnosti?

Od mala jsem sportovala, gymnastika a atletika v rámci školy. O víkendech na vesnici stále někde popojížděla na kole. Takže kolo od dětství. Ale potom jsem se přestěhovala do Prahy a kolo jsem tu neměla. Nakonec mě k němu znovu přivedl tehdy přítel (teď už manžel). A to pak začalo doopravdy ježdění a poprvé i na silničce.

Kolo je pro mě svoboda, relax, možnost něco dokázat, sebevědomí, které jinak úplně nemám.

"Day by night" - 7 hodinový závod štafet si Jana střihla sama

Kolik času můžeš kolu, respektive sportu věnovat? Počítáš si najeté kilometry?

Je to jednoduché, kolik mi dovolí práce a rodina. Nejvíce sportuji dopoledne, kdy syn je ve škole a manžel v práci. A o víkendech, když mám volno a nepracuji, vstanu třeba v 5.30 abych v 9 h byla doma a syn ani nepoznal že jsem byla pryč. Loni jsem ujela něco málo přes 6 tisíc a letos už mám 4 tisíce, tak jsem zvědavá kam svoji hranici posunu. Určitě bych chtěla ujet alespoň 7 tisíc.

Jezdíš raději sama nebo ve partě?

Letos poprvé se mi poštěstilo jezdit s partou tří prima holek. Díky koronaviru byly doma a nemusely denně do práce. Ještě loni jsem 70-80 % švihů odjela sama. Letos to je jinak. 70-80 %s holkama nebo manželem.

Kolik kol má tvůj osobní „bike“ park? Co máš raději bike nebo silničku?

Můj bike park čítá jen tři kola. Silničku LIV, gravel Giant a městské kolo z dětství, krásný starý Favorit. Rada bych ho rozšířila ještě o “bajka” ale na to není nějak čas. Zatím je silnička pro mě asi ta největší “láska”. Možná proto že je nejrychlejší a dokážu si dojet na víc pro mě krásných míst než na gravelu. I když někdy dost nadávám na řidiče, že nerespektují cyklisty na silnici.

V jaké destinaci – nejvíc vzdálené jsi byla? Samozřejmě myslím s kolem…

Možná překvapím, moje nejvíc vzdálena destinace, kde jsem byla s kolem je Slovensko v okolí Dunaje. Vzpomínám, že jsem si tam jela pro svou první “vytuněnou” karbonovou silničku a rovnou ji tam projela. Když vyrážíme na dovolené, které beru opravdu jako dovolenou, chci si tam pořádně odpočinout, a to i od kola. Beru jen běžecké boty a plavecké brýle. Jinak dva týdny ležím na lehátku a chytám bronz. I tohle dokážu!

Kromě kola tě oslovil triatlon. Co vše tě baví, v létě v zimě…

Miluju silniční kolo, ale zároveň nějak moc nemám rada silniční závody. Miluju triatlon, kdy je sportovec odkázán jen sám na sebe, a ne že mu někdo odtáhne cely závod a on se „jen“ veze.

Jinak celoročně běhám, tedy když mě zrovna nebolí záda. K tomu plavání v bazénu i v rybníce. Mám rada brusle in-line i ty zimní, a miluju lyže. Už 4 roky si říkám, že se naučím na běžkách, ale stále není čas.

Spokojená rodinka

Když bys měla vzpomenout nějaký tvůj výkon, na který jsi pyšná?

Vzpomínám hodně na loňský Krusnoman. To bylo asi moje nejvíc. 5km běh na sjezdovce v Klínech, poté 82 km silniční kolo v Krušných horách a zase 15 km běh na sjezdovce. Jedná se o duatlon, který se jezdí začátkem května. Jenže začátkem května je počasí jako na houpačce. Takže při závodech byly 3 °C a déšť. Spousta závodníků to vzdala a na start ani nenastoupila. Bylo to hodně o morálku, ale já to dala a můj manžel jako support taky.No a taky můj první halfironman Hamrman, na ten nezapomenu a myslím že se tam budu vracet hodně dlouho.

Jsi ambasadorkou dámskou značky LIV, která kromě profesionálek podporuje právě ženy, pro které je kolo koníčkem. Jak k tomu propojení došlo? 

Oslovil mě obchodní zástupce pro značku LIV, že vybírají novou cyklistku, tak jsem poslala své sportovní CV. Slovo dalo slovo a domluvili jsme se. Jsem za to strašně rada. A baví mě to. Můj úkol je jednoduchý, být vidět a být něčím zajímavá. A to snad jsem.

Jsi manželkou a také maminkou 8 letého syna. Jste všichni sportovci?

Manžel je taky cyklistika, jako dítě a puberťák závodil (jeho taťka také cyklista). Teď si dá tak 3-4 závody za rok, jen pro pocit. Jinak mi dělá support na závodech, fotí mě a točí videa. Takže z jeho strany podpora maximální.

Syn sportuje spíše z donuceni, snad se to někdy změní. Jen plavání ho baví.

V květnu ses zapojila do akce Do práce na kole. Jako akční a zkušená sportovkyně jsi asi dostala na starost zorganizovat tým?

Pro mě to byla premiéra! Původně jsem byla koordinátorka pro naši celou nemocnici, ale přišel Covid-19 a já jsem raději tuto funkci včas předala, protože nikdo nevěděl, zda a jak to bude u nás náročné. Tím, že nebyly zatím žádné závody, tak jsem tuhle akci vzala jako svůj měsíční “závod” s kolegy z nemocnice a propadla tomu. Nakonec jsem ujela necelých 1600 km a vyhrála jak jednotlivce, tak i s naším týmem.

Do práce na kole a s úsměvem, jak jinak

Pomalu se vracíme po všech nutných korona omezeních do normálního života. Jaké máš sportovní plány pro letošní rok?

Pro letošek můj první závod bude asi sprint triatlon v Račicích, ten se jede 7.6. A další závod je Krakonošův cyklomaraton, který chceme věnovat našemu kamarádovi, cyklistovi a pohodovému člověku, který náhle zemřel strašně mladý…

Jinak mě ještě čeká v září poprvé střední triatlon Czechman, na kterého se těším. Jsem zvědavá na rovinatou trať, na kterou z Brd nejsem vůbec zvykla. A další závody a výzvy určitě přijdou během sezóny.

Jak vnímáš holky/ženy cyklistky, třeba ty v tvém okolí?

Myslím si, a to platí obecně, že mají dvě tváře.  Jsou to ženy, které v pracovním životě nosí kostýmky, šaty či sukně a když přijdou z práce, tak oblečou kraťasy a dres a je z nich najednou někdo jiný. Ale mají taky něco společné. Jsou sexy. A když vyrazí naše partička (jezdíme 4 holky) na silničky, tak snad není chlap, který by se neotočil.

Takže pokud holky hledáte chlapa, vezmete nějaký sexy dres a kolo,  stoupněte si k silnici (oprava defektu?) a určitě někoho ulovíte rychleji, než na diskotéce!

 

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková