ROZHOVOR Anna Lužná. „Na mateřské mám poprvé v životě víc času na trénink“
Často je off-line, nemá doma televizi, poslouchá svého muže a jejím vzorem je Nino Schurter
Pokud bych měla stručně představit Aničku Lužnou, zaznělo by asi tohle: je to máma, manželka, vystudovaná doktorka, holka, co miluje pohyb a přírodu, je to živel, který se dokáže v závodech rvát s neuvěřitelným nasazením. Moc ráda se směje, je to zkrátka pohodová ženská. V letošním roce se v kanárkově barevné kombinéze týmu Opltcycling představila jako bikerka, triatletka, duatlonistka, terénní běžkyně, vyzkoušela i letní biatlon.
Stačila mi dvě setkání a její akčnost, energie a pozitivní přístup k všemu, co (nejen) sportovní život obnáší mě moc bavil a věděla jsem, že určitě stojí za to tuhle sedmadvacetiletou maminku dnes již roční dcerky Pepiny trochu blíž představit.
Aničko, jaká byla tvoje cesta ke sportu, respektive k závodění?
Od mládí nám rodiče dávali možnost vyzkoušet všechny možné sporty, ale pravidelně jsem se žádnému nevěnovala. Občas jsem se s tátou zúčastnila nějakého běžeckého závodu a k tomu jsem chodila do florbalového kroužku. Věnovat se sportu pravidelně a chodit na trénink i když se nechtělo jsem začala až někdy v 15 letech, když jsem potkala mého nynějšího manžela Filipa. Když jsem s ním vyrazila na první závody a on na 2 hodiny zmizel a viděla jsem ho zase až v cíli, řekla jsem si, že tohle už nikdy a na dalších závodech už jsem i já bez jakékoliv tréninku stála na startu.
Během studia medicíny a následně práci na interně mi nezbývalo tolik času na sport co bych chtěla. Momentálně jsem na mateřské,, dovolené“ a mám poprvé v životě více času na trénink a chci využít příležitosti přiblížit se nejlepším.
Tak s tím volným časem jsi teď asi vyrazila dech mnoha maminkám, ale možná je i zároveň inspiruješ. Můžeš tedy trochu přiblížit, jak to vše děláš?
Nejsem ten typ, co si odedře trénink, pak dá nohy nahoru u televize (kterou ani nemáme). Ani ten, co bouchá za každou cenu únava neúnava. Snažím se žít co “nejzdravěji”, naslouchat tělu, regenerovat.
Samozřejmě jsem si k tomu došla postupně. Začátky byly těžké. Něž jsem si přišla na to kolik moje tělo snese a moje povaha berana zkousne to, že nemusím trénovat to co kluci. To totiž často končilo přetížením a volnem na dalších pár dní. Pomalu jsem si přicházela na to co, mi vyhovuje a co ne. Teď mi s přípravou hodně pomáhá můj manžel Filip. Tréninky upravuji každý den podle toho, jak se mi podaří v noci s malou spát.
V letošním roce jsem strávila 90% času jen na biku jelikož právě tady mám největší rezervy. Moje nejoblíbenější tréninky byly v Praze s Liborem, kde jsme jezdili na Točný nebo v okolí Slapů a já se jen snažila o to abych zůstala za Liborovým zadním kolem, a ne v okolním křoví. Samozřejmě jsou i dny, kdy mě Filip ráno vidí a řekne dnes netrénuješ nebo zas naopak zvedni prdel a jdi na trénink.
A dost času šetřím i tím, že jsem i nejsem on-line. Když potřebuju, vypnu si mobil, na sociální sítě chodím na tři, čtyři dny, i tohle mám položený trochu jinak, než diktuje dnešní doba.
Zmínila jsi, že nasloucháš tělu, co to vše obnáší?
Během posledních pár let jsem si našla rituály, které mi fungují, ať už je to studená sprcha po ránu a následná jóga, tak třeba i každodenní kompenzační cvičení od našeho fyzio Miloška (Matejoffhands). Díky tomu, že jsem s manželem na stejné vlně a navzájem se v našich rituálech podporujeme, to jde velmi snadno a baví mě to.
Dalším dílem v mozaice je strava. Snažím se vařit a jíst opravdové jídlo. Dbám na to ať je co nejvýživnější, ale taky co nejlépe stravitelné. Peču kváskové chleby, chodím na místní farmy pro mléko, sýry, jogurty, vajíčka. Když půjdu víc do detailu, tak pravidelným doplňkem je chlorella, lipozomální vitamin C, občas železo a přes tmavé měsíce vitamin D.
Takže 100% profesionalita v přístupu?
Já jídlo miluju a jsem spíš na sladký. Mám to ale trochu zkomplikovaný bezlepkovou dietou a alergií na kakao, tak nejlepší je většinou domácí výroba.
Občas si ale taky ráda zaprasím (takový hranolky..mmm…). Mám to tak 80% zdravě a 20% zbytek.
Ale snažím se nezkazit si trénink, naopak hodně dbám na regeneraci. Večer to u nás vypadá jako v chemické laboratoři, když nosíme červené brýle, které blokují modré světlo, které rozkládá melatonin. Protože víc melatoninu znamená kvalitnější spánek. Součástí regenerace je i to, že večer místo u telky se válcujeme, protahujeme, používáme kompresní nohavice…takový normální rodinná pohoda (smích-pozn.red).
Jakou máš motivaci tohle vše dělat?
Mým cílem je se posunout co nejblíž světové triatlonové špičce. Mimo triatlon mě hrozně láká XCO, obdivně jsem vždy koukala na XCO v televizi či u tratě a v letošním roce jsem i já stála na startu tří závodů ČP a hrozně mě to chytlo. Oproti triatlonu mě zde strašně baví to, že můžu nechat na kole vše a nemusím šetři síly na běh. I když se pořád bojím a občas jsem víc na zemi než na kole, tak se z toho stala tak trochu závislost a mám chuť se v technice na kole posouvat. Můj vzor je chlap, Nino Schurter, ráda se dívám na jeho tréninková videa, jsou super motivační a inspirující.
To vše ale obnáší finanční i časovou zátěž. A vyžaduje to vedle silné motivace i velký kus odříkání…
Jedna věc jsou finanční náklady, které nejsou malé a ano, na druhé straně je to i ten čas, Ale oboje s radostí investuji do toho, co mě baví.
Mě hodně inspirují lidi, co svou pílí, sebezapřením něčeho dosáhli, nejenom ve sportu. Takže bych chtěla být nejlepší verzí sebe sama.
Když bys měla zmínit něco, co ti udělalo letos radost a co naopak vadilo?
Začnu tou radostí, fakt jsem moc šťastná, že jsem se po porodu dokázala vrátit ke sportu a snad neudělala svými výsledky ostudu. Ten TOP výsledek je 9. místo na SP v Xteře.
Na otázku, co mě vadí, mám rychlou odpověď: přerušovaný spánek. Malá není moc velký spáč a často potřebuje v noci pozornost. Často trávíme v posteli 10 – 12 hodin, ale bývám úplně rozlámaná. (naštěstí na to funguje ta studená sprcha).
Ze sportovní roviny určitě pohár na Zadově, poslední kolo závodu na téhle náročné trati….bojovala jsem o to, abych odjela plný počet kol, což bylo kvůli hvězdné zahraničí sestavě hodně těžký, já už neměla energii ujet ani metr, ale tak moc jsem chtěla…
Bez pomoci lidí kolem by nic z toho asi nešlo. Kdo tvoří ten tvůj tým?
Člověk, bez kterého by to nešlo je můj manžel. Je pro mě neuvěřitelná opora, parťák do pohody i nepohody, bez kterého by mě tohle všechno vlastně ani nebavilo. Je to supertáta, manžel, trenér, parťák na trénink, mechanik, kuchař a řidič v jednom.
Pak za mnou stojí další super chlap: Libor, který mě vzal 3 měsíce po porodu do týmu Opltcycling, projevil mi tím velkou důvěru a dodal motivaci! Pracujeme spolu hlavně na technice na biku. Po nepočetně víkendech Praha/Beskydy to není jen šéf týmu, ale doufám, že můžu říct i kamarád.
Samozřejmě (ale pro mě to samozřejmost není) nám pomáhají týmoví partneři: Kalas, Mitas, Cabtech, Bina, Lomtrading, Vokolekimport.
Jak už jsem zmiňovala – moje srdcovka je pak Nupreme – firma co dělá věci hlavně kvalitně. Nejradši mám od nich Chlorellu, Daily shake (po tréninku) Kokosový olej i cukr, ořechová másla, lipozomální vitamín C, Energybons.
Pak jsou tu ti z mého blízkého okolí, co mi pomáhají s malou, díky kterým můžu jít i dvoufázový trénink. Mám skvělou adoptivní “babičku” Jarku, sousedku Kamču, rodinu a kamarády.
Jaký způsobem ráda relaxuješ?
Mám fakt ráda pohyb v přírodě, chození po horách. Ráda bych si zašla zas na nějaký přechod “větších” hor. Už jsme byli v Gruzii, na Korsice. Mám ráda ten pocit, když musím jen jít, večer si postavit stan a něco uvařit, všechno v přírodě, bez známek civilizace, je to super čistka hlavy.
A relax bez pohybu dokážeš?
S dobrou knížkou. Mám ráda fantasy (Fantastická zvířata, Zaklínač.), detektivky (Dick Francis), taky příběhy ze sportovního prostředí (Tajný závod). Většinou knížku přečtu a ať je sebelepší, tak mě nebaví ji číst znovu. Snad jediná knížka, ke které se opakovaně vracím je francouzská učebnice medicíny (MIKBOOK) je tam vše, barevně, schémátka:).
Letošní rok ti dal jistě dostatek motivace na ten další. Máš velké plány, ambice?
Ano, sotva skončila sezona 2020, já už se moc těším na tu další! Plány teprve teď dáváme dohromady. Sportovně se chci posunout hlavně v technice na kole, protože tam ztrácím nejvíc. K tomu by mě mohla pomoct moje první devětadvacítka v životě, dostanu Ridley, kompletně na XTR, což je snový!
Moc ráda bych se postavila na start některých SP Xterra a rozhodně i nějaké to XCO. I když je terénní triatlon na prvním místě, moc bych chtěla zažít atmosféru svěťáku XCO v kůži závodníka… je to takový sen. pro který budu muset udělat ale obrovský pokrok.
Nicméně jedno vím jistě: na první místě je pro mne pořád rodina! Chci být dobrou mámou a manželkou, nechci ať moje sportovní ambice odnese malá nebo náš vztah.
Foto:Michal Červený, archiv Opltcycling team
