HOLKY KOLEM KOL. „Největší radost mi udělala Tour de France“, říká Andrea Mrázek Kmentová
Další díl ze série rozhovorů se zajímavými ženami, pro které je jejich profese úzce propojená s cyklistickým průmyslem. Nejsou profesionální závodnice, ale kolu rozumí, jezdí na něm a dávají mu kus svého života…
Historie společnosti KCK Cyklosport-Mode s.r.o, jejíž dominantním sortimentem jsou produkty vlastní značky FORCE, sahá do r. 1991, kdy byla založena jako specializovaný velko i maloobchod. U vzniku společnosti stáli tři společníci, z jejichž jmen byl odvozen název KCK. Záhy přešla firma pod jediného majitele, pana Dalibora Kmentu, který úspěšně stojí v čele společnosti čtvrt století.
Výkonnou ředitelkou, ale když je třeba, tak i pomocnicí ve skladu, je v pohledná blondýnka Andrea. Jablko nespadlo daleko od stromu, tato usměvavá dáma je totiž dcerka, která se hodně potatila. A stejně, jako u táty Dalibora se práce „kolem kol“ pro ni stala životní cestou.
Společnost KCK je výhradním dovozcem mnoha světově známých značek, jako jsou například: PROLOGO, WILIER, PERUZZO, FLLI MENABO, ITM, BELLELLI, UNIOR, HUTCHINSON, WELGO, X-PEDO, SIXTUS, a další.
Základním prodejním sortimentem jsou produkty vlastní značky FORCE a značky SHIMANO.
Andreo, nejprve Vás poprosím o krátké představení….
Jmenuji se Andrea Kmentová, tedy již vlastně Andrea Mrázek Kmentová, vloni jsem se vdala a abych to měla „jednodušší“ jak říká manžel, tak jsem si nechala i své rodné příjmení. Narodila jsem se v roce 1987, vystudovala jsem Gymnázium ve Zlíně a pak mé kroky směřovaly na Masarykovu univerzitu –na ekonomii. Po ukončení školy jsem ihned nastoupila do „rodinné“ firmy k taťkovi jako pomocná síla do kanceláře – taková asistentka.
Společnost KCK slaví příští rok krásné kulatiny – 30 let existence. Spoluzakladatelem byl váš otec Dalibor, od kdy si pamatujete „jeho práci“?
Já si jeho práci pamatuji již od malička. Brzy po založení se stal totiž jediným majitelem pouze taťka a v podstatě si ho jako malá pamatuji za stolem v kanceláři. Jedinou výhodou bylo to, že jsme bydleli „na firmě“ a tedy taťka byl pořád doma, i když byl pořád v práci 😉
Byli jste kolu, respektive cyklistice oddaná celá rodina?
Kolo bylo naší náplní celý život – jako malé jsme s taťkou a ségrou objely pár závodů, ale popravdě musím říci, že jak se taťka snažil, aby kolo bylo tím hlavním, tak nás to v pubertě spíše i trochu odradilo a se ségrou jsme dělaly vše možné krom kola. Na vysoké jsem se ke kolu opět vrátila a baví mne to víc a víc.
A něco kromě kola?
Věnovala jsem se i crossfitu, hrozně mne to bavilo – ta atmosféra, parta lidí. Ale pak jsem se rozhodla jen pro kolo, abych na něj měla více času. Jinak mám ráda cestování, turistiku a běh.
V kterém momentě jste se rozhodla, že půjdete pracovat do rodinné firmy?
No popravdě jsem si myslela, že po škole zde začnu a uvidím co a jak dál a jak nám to s taťkou půjde, ale o tom, že nastoupím jsme se dohodli již někdy během studia. Tedy pro mne bylo obrovskou výhodou to, že jsem měla jistotu zaměstnání.
Nastoupila jste do marketingu nebo jste se „rozkoukávala“ ještě na jiné pozici?
Moje první pozice byla taková všeobecná výpomoc hlavně v kanceláři, ale prošla jsem si celým kolečkem – tedy pracovala jsem i ve skladě, pomáhala v kanceláři s čím bylo potřeba a cca po roce jsem se dostala na pozici nákupčí. Postupně se pak přidávaly další úkoly.
Pak jste postoupila na post COO a výkonné ředitelky…
Na pozici ředitelky jsem se dostala asi až po 6 ti letech ve firmě. Jak jsem už zmiňovala, počáteční kolečko mi dalo strašně moc zkušeností a získala jsem nové vědomosti. Nejvíce čerpám samozřejmě od taťky, je mým velkým vzorem.
Co se vám v poslední době povedlo, co z vašeho pohledu hodnotíte pozitivně, jste na to hrdá?
Mám strašnou radost z naší dámské kolekce textilu – že jsme se pustili čistě jen do dámského oblečení. V minulosti jsme měli buď pánské anebo unisex a nyní máme kompletní dámskou kolekci – z toho mám obrovskou radost. Ale těší mne také spolupráce s významnými týmy a letos se nám podařilo být Tour de France… ale já mám radost absolutně ze všeho i z maličkostí, třeba když se nám podaří nafotit pěkné fotky na facebook atd.
Co vše nyní musíte zvládnout z pozice výkonné ředitelky?
Mám na starost provoz firmy, finance, vedu tým nákupčích, grafiků a marketing…
Jak velký tým lidí řídíte?
V současnosti máme 55 zaměstnanců.
Předpokládám, že vyšší % vašich zaměstnanců tvoří muži, jak se vám v takovém kolektivu pracuje?
Většina zaměstnanců jsou muži, tým nákupčích, se kterými nejvíce spolupracuji je ryze mužský kolektiv. Musím ale říci, že nepociťuji jakýkoliv problém ohledně složení žena-muž, kolektiv v práci si myslím, že máme velice dobrý. Snažíme se vytvořit příjemné pracovní prostředí. Není to přece o tom žena muž, ale kdo co umí.
Před časem jsme na našem portálu DNK představily velmi povedené dresy a tretry řady POINT. Jak se rodí taková kolekce?
Tak na této kolekci se podílelo více lidí – kolega Michal jako nákupčí, tým grafiků, já a rozhodující slovo v oblasti finálního vzhledu produktu je na taťkovi. Ale vždycky se snažíme společně domluvit a nějak se shodnout tak, aby s produktem byli spokojeni všichni.
Má váš táta, jako majitel firmy rozhodující slovo nebo už je většina věcí na vás? Jakým způsobem spolu fungujete?
Určitou část mám již plně na starost já, ale veškeré důležité věci s taťkou vždy konzultuji. Určitě bych neudělala rozhodnutí, o kterém neví. Standardně chodí do práce – již ne na 20 hodin denně, ale většinou už méně. Snažím se mu co nejvíce pomáhat, aby i on mohl chvilku odpočívat.
Taťka primárně dohlíží na zavedení nových výrobků, finální vzhled a také řeší nákup produktů.
Značka FORCE se dokázala prosadit i na nejprestižnější závod v silniční cyklistice – slavnou Tour de France, díky spolupráci s týmem B&B Hotels – Vital Concept. Jaká je historie toho propojení a co to pro firmu znamená?
S tímto týmem jsme začali spolupracovat v letošním roce. Spolupráce vznikla tak, že nás tým sám oslovil, že by měl zájem o spolupráci (bylo tomu tak loni v létě). Po několika jednáních jsme se dohodli na spolupráci.
Na vašich firemních stránkách a sociálních sítích jste často vidět v roli fotomodelky – užíváte si to, nebo to berete jako nutnou součást práce?
Tak toto si opravdu moc neužívám a určitě bych neřekla modelka – na to opravdu nevypadám, ale jak jsem říkala, jsem zde skoro jediná žena a když je potřeba něco nafotit, tak občas musím zaskočit i já do této role. Máme ale i velice šikovnou grafičku Monču a také asistentku Katku. Obě jsou velice šikovné, tak mne snad již holky zastoupí ;).
Kolik času vám zbývá na kolo? Co je vám bližší silnička nebo bike?
Určitě je mi bližší silnička, ale času mi moc nezbývá nebo ne tolik kolik bych si přála. V létě se snažíme vyjet s manželem alespoň jeden den o víkendu a když to jde i přes týden. Bike samozřejmě mám taky, ale když si můžu vybrat tak silnice – líbí se mi asi hlavně ta rychlost a možnost toho spoustu vidět.
Máte nějakou oblíbenou trasu na kole? Jakou nejdelší jste kdy ujela?
Nejdelší jízdu jsme měli s manželem asi 150 km, jinak oblíbená trasa tady u nás je Tesák – Troják. To je paráda na silničce. Snažím se to užívat co to jde. Manžel jezdí na kole mnohem více, já mám ráda společné vyjížďky s taťkou a manželem, ale to není úplně časté.
Kolo v práci, kolo jako koníček. Už jste někdy zažila moment, že toho všeho bylo „až nad hlavu“?
No asi bych lhala, kdybych řekla, že ne… ale já tu práci miluju. S taťkou jsme dobrá dvojka.
Nějaký krizový moment a naopak, kdy se povedlo něco mimořádného, z čeho jste měla opravdu radost?
Krizový moment bylo určitě před 5 lety, když jsme se stěhovali ze staré budovy do současného sídla – to bylo hodně náročné. Byla jsem v práci s taťkou nonstop, ale nejen já – všichni zaměstnanci zamakali a sáhli jsme si na dno, ale společně jsme to zvládli.
Radost mám opravdu z každé nové kolekce, kterou uvedeme do prodeje, z kladných reakcí na webech, ale samozřejmě beru v potaz i ty negativní, a snažíme se z nich poučit a na příště to udělat lépe. Největší radost mi letos udělala Tour de France.
Které svoje vlastnosti vnímáte jako ty, co vám pomáhají k úspěchu, pracovním, ale i osobním?
Asi hlavně tu pracovitost. Od malička jsem byla vedena k tomu, že nic není zadarmo a člověk svého strůjce štěstí. Od 15 jsem začala chodit na brigády. Bylo to hodně náročné, ale vím, co je práce a nebojím se jí. Když máme hlavní sezónu a dostaneme se do skluzu ve skladě, tak nemám problém jít do skladu a chystat objednávky. Jsem ale i hodně tvrdohlavá a jdu si za svým cílem. K tomuto nás se ségrou vedli od mala rodiče, abychom byly pracovité a ne líné.
Jste přísná šéfová? Co vás dokáže vytočit?
Doufám, že nejsem ;)! Nemám ráda, když spolu lidi nekomunikují anebo se lže, to mne opravdu dokáže naštvat. Ale jinak se snažím nastavit pravidla a poslouchat i ostatní lidi a zaměstnance. Nemám problém přiznat i svou chybu, pokud se tak stane. Nikdo není neomylný…
Vaše životní motto?
Asi se nějakým konkrétním mottem úplně neřídím, ale možná tak něco v tomto duchu: s poctivostí a selským rozumem nejdál dojdeš a dělej co tě baví. Tím se snažím řídit.
