Lucie Veselá se loučí se závodní kariérou

Přední česká bikerka z týmu GT Opportunity oznámila konec závodní kariéry. U horských kol ale zůstává…

Stálice české bikové scény Lucie Veselá v těchto dnech oficiálně oznámila ukončení obdivuhodně dlouhé závodní kariéry. Ta trvala víc jak dvě destiletí!

Lucie Veselá pochází z malebné obce Vojkovice nad Svratkou, která leží pouze pár kilometrů jižně od Brna. Je absolventkou Masarykovy univerzity Fakulty sportovních studií v oboru Trenérství a Tělesná výchova.

Dříve, než vzplálo její nadšení pro cyklistiku, věnovala se Lucka atletice a sportovní gymnastice. Cyklistických soutěží se aktivně začala pravidelně účastnit v roce 1999, kdy se v barvách brněnského Favoritu Brno objevila na silničním kole a na dráze. V rámci přípravy došlo i na horská kola, která ji nakonec zaujala natolik, že poměr času stráveného na cross-country tratích začal výrazně převažovat.

Podstatnou část své cyklistické kariéry Lucie Veselá zasvětila právě horským kolům, v kterých získala i řadu pěkných umístění.

Mezi její největší úspěchy můžeme řadit například 8. místo na Akademickém Mistrovství světa MTB XCO 2010, nesčetná pódiová umístění v sérii Českého poháru a na MČR MTB v cross-country, 13. místo na Mistrovství světa MTB XCE v roce 2014 či sedmé místo na Mistrovství Evropy MTB XCE v loňském roce.

Několik posledních let se Lucka, kromě svých závodních aktivit aktivně věnuje přípravě a tréninku dětí a mládeže v rámci projektu Aspire sportovní centrum mládeže, za kterým stojí jeden z klíčových organizátorů všech brněnských významných bikových závodů Luboš Vidlák.

Petatřicetiletá bikerka, která byla téměř celou dobu spjata se značkou GT a také s brněnským týmem GT Opportunity u horských kol zůstavá i nadále, ale v jiné roli.

Tady je Lucky ohlédnutí za tím, jak plynul čas i nastínění toho, co vše sympatickou blondýnku v nejbližším čase čeká. 

Kdy jsi začala na kole závodit a kterými týmy jsi prošla?

Začínala jsem na silnici a dráze na Favoritu Brno, byl to myslím rok 1999, pod panem Černohlávkem a u něj jsem byla rok. Pak jsem přešla do Rocky Bikes na horská kola, které se stalo součástí Favoritu Brno. Pod Favoritem Brno jsem fungovala do poloviny sezóny 2009. Druhou půlku sezóny 2009 jsem už závodila přímo pod GT CZECH TEAM.

A kdy se to přehouplo do profi závodění?

Úplné profi závodění to nebylo asi nikdy. Buď jsem dělala školu anebo měla nějakou práci. Snažila jsem se školu i práci upravovat tak, abych měla co nejvíc času na tréninky, soustředění a závody. To velké závodění, myslím tím účast na Svěťáku, tak to přišlo v juniorkách. Bylo to v rakouském Kaprunu. A od té doby jsem se snažila vše podřizovat kolu.

Vzpomínáš si na svůj vůbec první závod?

Než jsem začala závodit na kole, měla jsem za sebou závody v atletice a sportovní gymnastice. Můj první závod na kole přišel v roce 1997. Byla to Soběšická mulda v Brně.

Co bylo tím finální faktorem, který tě přiměl závodní kariéru oficiálně ukončit?

Původně jsem chtěla skončit už před dvěma sezónami, ale hecla jsem se kvůli Mistrovství Evropy v Brně. Tam se mi zadařilo na eliminátoru, tak jsem si řekla, že to zkusím ještě jeden rok. Ale v hlavě už jsem to neměla nastavené tak, abych tomu chtěla obětovat všechno. Dlouhé roky jsem znala jen trénink anebo povinnosti. Také do toho přišla rekonstrukce domu, protože bydlet do 40 u rodičů jsem nechtěla. Jakákoliv zábava tak šla zcela sranou. Dovolená či volné dny a svátky byly vyhrazeny pro soustředění. Sama pro sebe jsem neměla vůbec žádný volný den. Volné tréninkové dny jsem byla nucena vyplnit prací, kterou jsem doháněla. Času pro regeneraci bylo míň a míň. A jít se někam pobavit bylo také nemyslitelné.

Ale já jsem tvor společenský. Nejsem introvert, kterému nevadí sedět pořád jen doma u telky. A tím vším jsem svoje tělo úplně přetížila. To se mi také samo snažilo dát na vědomí, ale já tomu moc nevěnovala pozornost. Letos mi vystavilo definitivní stopku. Pochopila jsem, že tohle je už poslední varování.

S týmovou kolegyní a kamarádkou Hankou Ježkovou (vlevo). Hanka skončila o rok dříve...

Jak dlouho si jezdila pod křídly GT Bicycles?

Je to téměř celá moje závodní kariéra. Pouze první dva roky, kdy jsem s kolem začínala, nebyly na GT.

To je docela kus historie. To znamená, že jsi měla možnost zmapovat vývoj hned několika modelů Zaskar. Vytvořili jste si nějaké bližší vzájemné pouto?

To ano. Prošla jsem od těch hliníkových, přes první karbon a taky tu byl chvilku k dostání i full. Jezdila jsem na dvacet šestce, sedmadvacítce i devětadváce. Ale asi nejlepší vztah jsem měla s tím fullem, jmenovalo se to GT Zaskar 100 a byl to můj miláček. Když šel na prodej, obrečela jsem to.

Zůstáváš i nadále aktivní v týmu GT Opportunity Brno?

V GT Opportunity Brno pomáhám hlavně se zařzováním zahraničních věcí, s některými soustředěními a vypadá to, že i s tréninkem. Terka Obořilová asi zůstane v týmu jako jediná holka, tak jí sem tam udělám sparinga. Mám ještě děti v Aspire sportovním centru mládeže, takže budu sedět tak nějak na dvou židlích.

Jaké jsou tvoje další karierní výhledy, čemu bys ses chtěla prioritně věnovat?

Horská cyklistika je už mým životním stylem, takže pokud to půjde, tak se chci plně angažovat tady. Baví mě to a moc bych si teď přála, aby mi všechny moje plány a vize vyšly. Makám na tom.

Co ti bude z toho každoročního závodního kolotoče asi nejvíce chybět?

Upřímně? Asi nic. U kola zůstanu a na závody budu jezdit jako bafík. A když budu mít chuť, tak si pro vlastní potěšení nějaký ten závod střihnu. Ale už bez stresu a nutnosti zajet nějaký výsledek.

Měla bys tu na závěr nějaký vzkaz, který bychom mohli poslat do světa?

Určitě. Ráda bych moc poděkovala všem, kteří mi kdy pomohli, předávali mi zkušenosti či rady, nebo mě podporovali finančně, materiálně, ústně, starali se o mě na závodech či soustředěních, v mých začátcích, v průběhu či ke konci mojí závodní kariéry. Nemá moc smysl tu konkrétně každého jmenovat, jelikož těch lidí a firem je spousta. Byl by to sakra dlouhý seznam za těch 23 let.

Lidem, kteří za mnou stáli dlouhé roky, jsem poděkovala osobně. Ale je tu člověk, bez jehož podpory by moje závodní kariéra stěží dosáhla takových rozměrů. Proto bych ráda využila této příležitosti a poděkovala jmenovitě Dušanovi Olejníčkovi za jeho dlouholetou podporu.

Také bych ráda zmínila firmy, co tu se mnou byly po celou tu dobu. Během celého mého závodění se mi dostalo velké podpory zejména od firem Aspire Sports, Renault Opportunity a Sýkora sportswear.

Lucko, tak i my Ti přejeme hodně štěstí v nové životní etapě.

b
(zdroj: bikecentrum.cz)

Kája Polívková on Facebook
Kája Polívková