Jak ses dostala ke kolu?
Ke kolu jsem se dostala díky taťkovi, který mě k tomu vedl už odmalička. Ve třech letech jsem si zajela první závod, v jedenácti jsem začala jezdit jako mladší žákyně český poháry a od té doby je cyklistika součástí mého života.“
Kdo je tvůj vzor?
Mým vzorem je Jenny Rissveds, obdivuji ji za to, že i přesto, co v životě prožila, dokázala se zase postavit na nohy a bojovat dál.
Jsi jenom bikerka?
Co se týče cyklistiky, jezdím jenom biky, ale zkoušela jsem i český pohár na silnici a jednou jsem si před olympiádou dětí a mládeže zajela potrénovat i na dráhu, kde jsem při hromaďáku lehla. Mimo kolo ale dělám i jiné sporty, mám ráda atletiku, lyžování, bruslení, dřív jsme se věnovala klasickému lyžování, se kterým jsem v patnácti sekla kvůli kolu. Cyklistika mě bavila víc a zkrátka jsem se v cyklistice našla.
Čím to je, že ses v téhle sezoně takhle výkonnostně zvedla?
Začátky sezony mi nikdy nešly, většinou se rozjedu až od půlky, vůbec jsem ale nečekala, že se to takhle povede už letos, a jsem za to fakt ráda.
Máš nějaké předzávodní rituály?
Mám, ale to si nechávám pro sebe…
Býváš před startem hodně nervózní?
Většinou ano, jsem dost nervák, ale snažím se zklidnit a minimalizovat to právě těmi rituály.