Patricie Srnská je nejmladší českou reprezentantkou světového šampionátu bikerů ve Val di Sole, kolegové serveru mtbs.cz ji krátce před její světovou premiérou vyzpovídali…
Sedmnáctiletá studentka sportovního gymnázia v Novém Městě na Moravě na sebe upozornila v posledních závodech Českého poháru, kde dojela za suverénkou kategorie Kájou Bedrníkovou. Od reprezentačního kouče pak dostala šanci obléknout si národní dres na mistrovství Evropy v srbském Novém Sadu a nyní má před svým druhým reprezentačním startem na mistrovství světa ve Val di Sole.
Patricie, je to teprve tvůj druhý start v reprezentační dresu, tím prvním bylo mistrovství Evropy a teď hned mistrovství světa, jak to na tebe působí?
Je to skvělý, jsem ráda za tuhle příležitost, snažím se z toho vytěžit co nejvíce zkušeností a hlavně si to pořádně užít. V Novém Sadu na ME to nedopadlo úplně dle představ, sprinty se mi povedly, ale cross country nedopadlo úplně nejlíp. Na zítřek žádné očekávání nemám, ale chci do toho dát maximum a užít si to co nejvíce.
Ty ses objevila v podstatě až na poháru v Bedřichově…
Je to tak, do té doby jsem měla jenom smůlu, skoro na každém poháru jsem měla defekt a ani forma nebyla ideální. Bedřichov mě ale nakopl, pak se mi povedlo i Hlinsko a poté i mistrák v Harrachově, díky čemuž jsem teď na MS.
Jak se těšíš na závod, trať ti sedí?
Trať je dost těžká, a to jak technicky, tak fyzicky. Těším se ale dost, baví mě ty sjezdy. Nejtěžší je pro mě asi první část trati, kde jsou náročný smyčky na kořenech, druhá půlka je naopak do tahu a sedí mi víc.
Máš pro zítřek nějaké ambice?
Ambice pro zítřek nemám, chci ze sebe prostě vydat maximum a do cíle dojet s dobrým pocitem.
Kdo tě trénuje?
Trénuje mě taťka, kterej vystudoval trenérství, já jsem ale jeho první svěřenec, takže jsem takovej jeho pokusnej králík.
Kam bys to chtěla jednou dotáhnout?
Pokud to vyjde, jednou bych se chtěla sportem živit, poté chci jít studovat fyzioterapii nebo psychologii, tak uvidím, jak to půjde s kolem skloubit. Na nějaký větší rozhodování je ale ještě dost času, jdu teprve do třeťáku.
A co studuješ?
Studuju na sportovním gymnáziu v Novém Městě na Moravě.
Jak ses dostala ke kolu?
Ke kolu jsem se dostala díky taťkovi, který mě k tomu vedl už odmalička. Ve třech letech jsem si zajela první závod, v jedenácti jsem začala jezdit jako mladší žákyně český poháry a od té doby je cyklistika součástí mého života.“
Kdo je tvůj vzor?
Mým vzorem je Jenny Rissveds, obdivuji ji za to, že i přesto, co v životě prožila, dokázala se zase postavit na nohy a bojovat dál.
Jsi jenom bikerka?
Co se týče cyklistiky, jezdím jenom biky, ale zkoušela jsem i český pohár na silnici a jednou jsem si před olympiádou dětí a mládeže zajela potrénovat i na dráhu, kde jsem při hromaďáku lehla. Mimo kolo ale dělám i jiné sporty, mám ráda atletiku, lyžování, bruslení, dřív jsme se věnovala klasickému lyžování, se kterým jsem v patnácti sekla kvůli kolu. Cyklistika mě bavila víc a zkrátka jsem se v cyklistice našla.
Čím to je, že ses v téhle sezoně takhle výkonnostně zvedla?
Začátky sezony mi nikdy nešly, většinou se rozjedu až od půlky, vůbec jsem ale nečekala, že se to takhle povede už letos, a jsem za to fakt ráda.
Máš nějaké předzávodní rituály?
Mám, ale to si nechávám pro sebe…
Býváš před startem hodně nervózní?
Většinou ano, jsem dost nervák, ale snažím se zklidnit a minimalizovat to právě těmi rituály.
Foto: Jan Němec, archiv DNK
Převzato: partnerský server mtbs.cz
