Adéla Holubová: „Jet některý traily na oči bylo docela hustý,“ říká čerstvá mistryně republiky v maratonu
Nová maratonská mistryně povídala o tréninku, o záludnostech trati i své největší krizi…
Adéla Holubová, závodící v černo-růžových barvách plzeňského týmu kola-bbm.cz si před pár dny oblékla letos už druhý mistrovský dres. Devatenáctiletou bikerku vídáme pravidelně v domácích kláních „na bedně“ v olympijském cross country, tentokrát vystoupila stupeň nejvyšší při vyhlašování mistrovství České republiky v maratonu horských kol.
Jestliže se na posledním světovém šampionátu v turecké Sakaryi radovala vítězka v cíli už za 3hodiny a 46 minut (a závod byl vypsán na 80 km), Adéla si musela svůj titul řádně odpracovat. Na technicky náročné trati dlouhé 115 km a s převýšením 4000 metrů strávila téměř dvojnásobný čas. V podání mladé talentované bikerky, která se zaměřuje na rychlé závody olympijského cross country obdivuhodný výkon.
Tady je Adély krátké ohlédnutí (s odstupem dvou dnů) za závodem, který se jel uplynulý víkend v horském středisku Harrachov a jeho okolí. Pro znalce: hlavním stavitelem překrásného, ale zároveň velmi náročného maratonského okruhu byl Véna Hornych.
Adélo, nejprve velká gratulace! Jaké jsou tvé první, vlastně spíš druhé dojmy..teď s odstupem dvou dní po zisku maratonského titulu?
Ze závodu mám skvělý pocit a jsme strašně ráda, že jsem do toho šla! Vůbec jsem samozřejmě nevěděla, co čekat, protože maraton s takovou porcí kilometrů a převýšením jsem v životě nejela. A žádný můj trénink za poslední tři měsíce nepřesáhl délku dvou hodin. Až v týdnu před maratonském mistráku jsem si dala dvakrát tříhodinovou vytrvalost.
Co jsi říkala trati, která budila mezi zkušenými závodníky velký respekt?
Trať se mi hodně líbila, musím jen chválit. Bylo super, že se těch 115 km nejelo jen po klasických širokých maratonských cestách a velká část trati vedla po trailech v Polsku. Pravda, musím uznat, že některý traily jet na oči bylo místy docela hustý a kdybych nejezdila xco, chvilkama bych byla asi hodně zaskočená. Takhle jsme si ale ty technické úseky neskutečně užívala.
Byla to pro tebe velká neznámá, tenhle rozměr. Jakou sis nastavila taktiku do závodu?
Žádnou jsme neměla! Nevěděla jsem co čekat od sebe, ani co od soupeřek. S těmi, co byly na startu jsme neměla žádné přímé porovnání, nezávodila jsme s nimi. Takže jediné, co jsem se snažila, bylo nepřepálit začátek, chytit si své tempo, sledovat co se bude dít a neztratit z dohledu soupeřky. Milena Cesnaková na nic nečekala a trhla se hned v první kopci u mamutího můstku v Harrachově. Pár metrů mi poodjela, ale já ji za chvilku docvakla a jely jsme asi hodinu společně.
Jak přišla první těžší technika, kde jsme měla navrch, Mileně jsme ujela a pak už bylo potřeba držet si svý tempo a vydržet do cíle. Chlapi totiž startovali 20 minut po nás, takže mě dojela tak nejlepší dvacítka a fakt nebylo v mých silách se s někým svézt.
Takže jsi jela víceméně celou dobu sama? Přišla nějaká krize?
Celý závod jsem se cítila dobře až na posledních 25 kilometrů, kdy přišel poslední ale zároveň nejdelší kopec z celé trasy, bylo to i ve vysoké nadmořské výšce a tam byla zima, mrholilo, nebylo ani skrz mlhu nikam vidět. To bylo hodně nepříjemný, a jak fyzicky, tak psychicky asi nejtěžší moment. To už jsem se hodně těšila do cíle….
Víš, kolik jsi toho snědla, vypila?
Jídlo jsem už dopředu konzultovala s výživovou poradkyní, abych na to nedojela vzhledem k náročnosti závodu a žádné mojí zkušenosti. Takže moje kapsy od dresu doslova praskaly. Jak byly narvaný gelama a tyčinkama. Každých 30 minut jsme se snažila do sebe dostat nějaký cukry. Trochu jiný to bylo s pitím, po celou dobu závodu se teplota pohybovala maximálně do 12°C, takže jsme nakonec vypila jen dva bidony ionťáku.
Cross country jezdíte kolem hodiny a čtvrt, tady jsi musela vydržet v sedle přes 7 hodin. Co na to řeklo tvoje tělo další dny?
Celkovou únavu ze závodu jsem čekala daleko větší než teď den, dva po závodě nakonec je. Ale samozřejmě druhý den ráno mě nohy hodně pálily, chodit jsem mohla s obtížemi. Ale pořádně jsem se vyjela a teď už se cítím dobře.
A jaké máš plány dál? Byl maraton zlatou tečkou za hodně úspěšnou sezónou?
O víkendu mě čeká závod kategorie C1 v polské Jeleni Gore, kde se loučí s profesionální kariérou Maja Wloszczowska. Takže zítra ještě odpočinek, volno od kola.
Sezónu si nakonec prodloužím do října, dám pár cyklokrosů a pak tři závody v Turecku. Pak už opravdu pořádné pozávodní volno, na které se moc těším a hurá do zimní přípravy na novou sezónu.
Díky za povídání a ať se daří i dál!
Adéla Holubová vyhrála o 9 minut před zkušenou a úspěšnou maratonkyní Milenou Cesnakovou (Bikeaction – Rocky Mountain Team).
Foto: Jaroslav Svoboda
