Blog DNK. Letní radosti #1. Ella, ráj a tvarohová pizza

Minulý víkend jsem si užívala roli babičky. Naše téměř tříletá vnučka Ella je šídlo, tak jak to ale milujeme, takže se vždy snažíme vymyslet program, který ji bude bavit a taky ji utahá. V neděli dopoledne jsme vyrazili z naší chaty v Českém ráji  autem do blízké skalní oblasti Příhrazy. Známe to tam dobře, takže plán jasný: „procházka“ po červené turistické značce přes pískovcové schody, které pro ni budou malým horolezeckým výkonem, některé jsou do výšky jejího pasu. Kam dojdeme, respektive dolezeme, je jedno. V tomto případě platí, že i cesta může být cíl.

Ve vaku DNK nesu pití, sváču, mobil. Ella si to užívá a všechno, co vidí kolem sebe komentuje. Na svůj věk je neskutečně ukecaná. „Kam jdou?“ „A proč?“ „A co to má ten kluk“? Ahoj holčičko!“ „A co je to skála?“ „A co je to lano?“ „A až budeme mít ten provázek, tak tam polezeme?“

Minul nás táta se synem, s menším odstupem za nimi šla jeho mamka. Ella slušně pozdravila, „holky“ se daly do řeči. Asi po půl minutě se na mě sympatická paní (teď už vím, že to byla Blanka) podívala a říká: Dámy na kole! Znáte je?  Koukám na ten batůžek, tak jsem se osmělila se zeptat. Díky nim mám úžasný recept na tvarohovou pizzu bez lepku.

Představila jsem se…a společně jsme vystoupaly téměř na konec prudkého stoupání. „Kolo úplně nemusím, jako jezdit každý víkend, ale baví mě si o tom číst. Jak kdo kde byl, jak řeší bolavej zadek a samozřejmě pak ty zdravé recepty,“ vysvětlovala mi Blanka svůj vztah k našemu magazínu.

Bylo to moc fajn setkání. Maličkost, která ale moc potěší. Protože v dnešní době se na nás z různých stran hrnou negativní zprávy, kdy se lidé pod anonymitou pouští do zlých, arogantních až nenávistných komentářů čehokoliv. A najít si chvíli na pochvalu, pozitivní feedback je čím dál vzácnější. Takže tohle byla moje malá letní radost.