Jde svou vlastní cestou a ta ji vede k úspěchům. Kam až vyletí devatenáctiletá cyklistka ukážou další roky, ale už teď je velkou českou nadějí
V 18 letech se stala mistryní republiky v cyklokrosu, když předtím suverénně ovládla Český pohár. To vše první rok po přestupu z juniorek. Na mistrovství světa dojela v kategorii do 23 let na 7. místě, i tady patřila mezi nejmladší.
V letošní sezóně září ještě intenzivněji, neochvějnou pozici nejlepší domácí závodnice drží suverénně, ale předvádí i kvalitní výkony v soubojích s absolutní světovou špičkou: a to jak umístěním, tak i odstupy na nejlepšími. A to má stále půldruhé sezóny v kategorii do 23 let před sebou. Kristýna Zemanová dělá radost mnohým cyklokrosovým fanouškům a právem se k ní vzhlíží jako k hvězdě budoucnosti.
Kristýno, nejprve prosím krátké představení….
Narodila jsem se 27. října 2003 v Mladé Boleslavi. Žiji v Kosmonosích, což je malé městečko hned vedle. Studuji gymnázium dr. Josefa Pekaře a momentálně jsem v posledním, čtvrtém ročníku.
Jste sportovní rodina?
Řekla bych, že jsme hodně sportovní rodina. Pořád něco děláme. Mamka sice dříve nesportovala, ale taťka dělal závodně atletiku a jezdil rekreačně na kole. Ke sportu pak přivedl i mamku a začali společně chodit na túry, jezdit na kole, běhat a lyžovat. Pak ,,vypěstovali” tuhle závislost i u mě.
Sportovala jsi od dětství? Co tě jako malou holku bavilo?
Rodiče mě ke sportu naštěstí vedli už od mala. Vždycky jsem se ráda hýbala, chvíli jsem neposeděla. To mi zůstalo. Bavily mě všechny druhy sportů, hlavně běhání, míčové hry a samozřejmě kolo. Dříve jsem se věnovala atletice, ale nikdy jsem v ní nezávodila.
Kdy se v tvém životě objevilo kolo? Pamatuješ si na svůj první závod?
Taťka mě na sedačce na kole vozil hned, jak to šlo. Tahávala jsem ho za dres a říkala mu ať přidá. Sama jsem si na kolo sedla už ve třech letech. Ale pamatuji si, že mi to zpočátku vůbec nešlo. Nebyla jsem schopná držet rovnováhu a šlapat. Za chvíli jsem se to ale naučila a mohli jsme tak s rodiči začít jezdit po výletech.
První závod jsem jela když mi bylo šest. Konal se v Bakově nad Jizerou. Tuším, že jsem byla druhá. Už tenkrát jsem tam potkala své dnešní týmové kolegyně Kačku Hladíkovou a Martinu Bartošovou.
Závodila jsi ve třech cyklistických disciplínách: na horském kole, na silnici a v cyklokrosu. Bikům jsi dala sbohem před dvěma lety, proč padla volba právě na cyklokros, čím tě oslovil?
Cyklokros byl pro mě jasným favoritem hned od začátku. Baví mě si s kolem hrát, jezdit v technice a běhat. To všechno mi cyklokros umožňuje. Hlavní roli určitě hrálo i mé přátelství s Vandou Dlaskovou, jejíž taťka mě k cyklokrosu přivedl. (Petr Dlask-někdejší reprezentant, vicemistr světa-pozn. red.).
Z letošního silničního MČR máš bronzovou medaili. Kolik prostoru a důležitosti u tebe závody na silnici mají a budou mít v dalších sezónách?
Silnice je pro mě také velmi důležitá. Baví mě a je to skvělý doplněk k cyklokrosu, parádně vyplňuje jarní a letní část sezóny. Určitě budu tyto dvě disciplíny nadále kombinovat. V příštím roce bych se zase ráda zúčastnila nějakých závodů v cizině, které jsou na úplně jiné úrovni než u nás.
Před dvěma lety jsi měla celou sezónu poznamenanou zdravotními problémy. V jednom rozhovoru ses nechala slyšet, že si za to ráda, že to přišlo v tenhle okamžik. V čem to bylo přínosné?
Prožívala jsem takové těžší období. Na kole mi to moc nešlo, a protože tahle krize měla delší charakter, chtěla jsem skončit úplně. Už mě cyklistika tolik nenaplňovala jako dříve. Pak ale přišly zdravotní problémy a skoro dvouměsíční tréninková absence. Během ní jsem si uvědomila, co pro mě cyklistika znamená, kolik mám díky sportu možností a příležitostí. Kdybych nejezdila, nebyla bych to já. Kolo už je zkrátka součást mého života a bez něj by byl můj život prázdný.
Jsi druhým rokem v kategorii U23 a vedle spolupráce s trenérem Vencou Ježkem si ladíš tréninky i podle sebe. Řídíš se watty, čísly nebo jedeš na pocit? Co používáš k evidenci tréninků?
Tréninky si řídím především já sama, podle sebe a svých potřeb, které dokážu rozeznat. Koukám na čísla a grafy, ale i pocity jsou nesmírně důležité. Nečetla jsem si hodně odborných knih a článků, o trénování teď píšu i maturitní práci, takže ze svých dat a pocitů z tréninku jsem schopna si sama naplánovat tréninky do dalších dní.
Tréninky konzultuji i s taťkou a samozřejmě i s Vencou Ježkem, který do toho vnáší své pohledy a doporučení. K evidenci používám Garmin Connect a Training peaks.
V loňském roce jsi prožila hodně úspěšnou sezónu, letos ve dvou svěťácích vylepšené maximum a top ten na dosah. Čekala jsi takový excelentní vstup mezi světovou elitu?
Absolutně nečekala. Minulý rok byl úžasný, neuvěřitelný a jsem za to hrozně šťastná. Ráda na minulou sezónu vzpomínám a snažím se, aby ta letošní byla ještě lepší. Z vývoje nynější sezóny jsem nadšená.
Stále mi ještě asi nedošlo, co se během svěťáku v Táboře a Maasmechelenu odehrálo. Jet s absolutní světovou špičkou, být kousek od top10… je to nepopsatelný pocit. Stále ale doufám ve zlepšení, prostoru tam je spousty. Moc ráda bych své jméno viděla ve výsledkových listinách ještě výš.
Můžeš nastínit, co obnáší příprava na cyklokrosovou sezónu? Např. kolik jsi měla soustředění v teple, kolik závodů na silnici jsi odjela, jak moc a jakou formou zařazuješ běh do tréninku?
Já nemám problém s žádným počasím, takže do tepla zatím nelétám. Najíždím kilometry doma ve svých oblíbených lokalitách. Na silnici jsem objela celý Český pohár, kromě dvou časovek. Ty se přiznám, že nemám ráda a ani je neumím správně odjet. Také jsem byla na dvou etapových závodech, v Orlové a v Rakousku. A běh? Je pro kros určitě potřeba. Zařazuji ho vždy ve svém volném dni.
A co jedna specifická technika v cyklokrosu, skákání překážek. V ženském pelotonu to zatím bravurně zvládá jen Puck Pieterse a pár dalších. Jak jsi na tom ty, vidíš časem i v tomhle cestu k zrychlení?
Já mám ze skákání překážek respekt. Před čtyřmi lety, když jsem to zkoušela, tak jsem spadla a skončila v Motole. Stačil jeden jediný nepovedený přeskok a v hlavě mám blok. Teď v Táboře jsem o 13.místo přišla na překážkách, takže směrem k MS 2024 bych se to chtěla naučit. Uvidíme, jak to půjde. Je to ale velký bonus.
Jsi členkou Brilon Racing Teamu, ale přeci jen, holky z týmu výkonnostně převyšuješ. Trénuješ víc sama nebo s klukama (Vencou Ježkem ml.)?
Jsem individualista. Trénuji hlavně sama. Jsem sama sobě pánem. Našla jsem si svou cestu, jsem psychicky v pohodě a užívám si každý den na kole. I tvrdý trénink si umím užít. Lidé kolem mě a v týmu mou povahu respektují, vychází mi vstříc a velmi mě podporují.
Jakou vlastnost bys u sebe vyzdvihla jako kladnou, která ti třeba i pomáhá v přípravě (i v životě)?
Těžko říct. Myslím, že jsem hodně cílevědomá a zarputilá. Když si něco usmyslím, tak to zkrátka udělám, ať se děje cokoliv.
A v čem vidíš svoje rezervy, co bys chtěla vylepšit?
Jelikož stále studuji, musím hodně času věnovat studiu. Jsou dny, kdy sice ve škole nejsem a někdo si může myslet jakou mám obrovskou pohodu, jenže pak mě stojí strašně sil dohánění všeho zameškaného. Teď se v každé volné chvíli snažím dělat i věci k maturitě. To mi zabírá strašně času a energie. Rezervy jsou tedy i v tomto.
Co se týče kondice, rezervy mám určitě v síle a trochu i v rychlosti. Na té ale hodně pracuji, tréninky mám nastavené tak, abych byla připravená na leden a únor. Zatím jde vše dobře, tak snad to vydrží.
Je někdo z domácí nebo světové scény, kdo tě inspiruje, je vzorem?
Z domácí scény je to Pavla Havlíková. Dokázala spoustu krásných úspěchů a stále patří k nejlepším krosařkám u nás.
Ve světě je mým vzorem Marianne Vos. A samosebou Puck Pieterse, Kata Blanka Vas, Shirin van Anrooij a Fem van Empel. Jsou to skoro stejně staré holky jako já, a přesto o tolik úspěšnější.
Na jakém jezdíš materiálu? Máš nějaké svoje vychytávky, vylepšení?
Jezdím na kolech Ridley, jež si nemůžu vynachválit. Osazení na kole mám Shimano a pláště vozím Tufo.
V tom si ze mě všichni dělají trochu legraci. Jezdím na nich už od mala a nedám na ně dopustit. Vím, že bych ale v nejbližší době měla přejít o úroveň výše a vyměnit je za Challenge nebo Dugastky.
Co si umíš na kole udělat, oservisovat sama?
Upřímně? Nevím! Základní opravy bych asi zvládla, ale jinak se mi o kolo stará taťka. Říká ať raději správně trénuji a regeneruji, on že se postará o zbytek.
Když jsem zmiňovala Puck Pieterse, tak o ní se ví, že je vášnivá snowborďačka. Co baví kromě cyklistiky tebe, co děláš, když máš volný čas?
Jak jsem již říkala, já chvíli neposedím a musím neustále něco dělat. Když nejezdím na kole, tak buď běhám nebo jezdím s rodiči na hory. Strašně ráda vařím a peču, fotím a taky jsem milovník starších českých filmů.
Jaké máš cyklistické cíle, sny? Ty pro letošní sezónu i pro další roky…
Hlavním cílem je obhájit titul na MČR. Na světové scéně bych se ráda postupně přibližovala k těm nejlepším. Na MS a ME bych se ráda vešla do první pětky. (naše povídání vzniklo krátce před ME v Namuru, kde nakonec Kristýna vybojovala 8.místo).
V té souvislosti ještě jedna otázka. Letos maturuješ a půjdeš studovat vysokou školu. Jak daleko dopředu se v souvislosti se sportovní kariérou díváš?
Chtěla bys studovat školu, která souvisí se sportem. Přemýšlím o fyzioterapii, nutriční výživě nebo trenérství.
Ještě si pohrávám s myšlenkou, že si dám po maturitě rok studijní pauzu a budu se věnovat jen cyklistice. Poznala bych alespoň, jak na tom budu v porovnání s ostatními, budu-li mít podobné podmínky, jako profesionálky. Uvidím. Každopádně vysokou školu budu studovat určitě.
Jak Kristýna zmínila, je z velké části tvůrcem svých tréninkových plánů sama. K sobě má ale dvě osoby, kteří jí pomáhají, s nimi hodně konzultuje, případně jejich postřehy zohledňuje do svých dalších tréninků.
Takže jedna otázka směřovala na roli tatínka, pana Zemana a druhá na Václava Ježka, zkušeného trenéra Brilong Racing Teamu.
Kristýno, jakou roli v tvé sportovní kariéře posledních let taťka hraje?
Obrovskou. Bez něj by to vůbec nešlo. Pomáhá mi s tréninky, řešíme je spolu, stará se mi o kola, jezdí se mnou na závody, dělá mi mechanika. Podporuje mě ve všem, co se rozhodnu udělat. Máme spolu skvělý vztah a funguje nám to parádně.
Obou rodičů si nesmírně vážím za to, co pro mě dělají. Mám od nich vše, co potřebuji. Lepší rodiče jsem si nemohla přát.
Kristýna u nás jako malá začínala, poté si “odskočila“ do jiných oddílů, aby se k nám nakonec zase vrátila. Je to takový cyklista samotář. Vyhovuje jí si tréninky a program vymýšlet sama. Pokud se mně, nebo jí něco nezdá, tak to probereme.
Jaké jsou její přednosti?
Kristýnu v první řadě kolo a sport obecně hodně baví. Nemá problém se sebrat a objet 150 km, a to ještě ve vysokém tempu. Od toho se to odvíjí, je sportovně nadaná a myslím, že cyklokros má fakt ráda. Tohle vše jsem na ní pozoroval už od mala a říkal jsem si: když vytrvá bude dobrá.
Vlastnosti, které ji ženou vpřed?
Je k sobě tvrdá, je pokorná, ctižádostivá, má chuť se pořád zlepšovat a umí si jít za svým cílem.
Vzhledem k tomu, jak jezdí, je asi jen otázka času kdy nabídka z Belgie přijde. Vím, že je pro ni důležité studium a dokud bude studovat, tak chce být doma. Na druhou stranu pro sportovní růst by jí hodně pomohlo závodit v Belgii. A to nemluvím o materiálu a penězích.
Foto: archiv Kristýna Zemanová, Brilon Racing team
