Už čtyři měsíce je daadvacetiletá cyklistka z Liberce upoutaná na invalidní vozík, ale bojuje, nevzdává se a věří v sílu své hlavy. Na náročně cestě zpět ji můžete pomoci i Vy!
Od malička se věnovala sportu. Přes volejbal, judo, atletiku nebo třeba i hokej se dostala k cyklistice. V šestnácti zkusila pár XC závodů a postupně propadala i dalším cyklistickým disciplínám. Bavilo ji vše, ale nejvíc ze všeho létat vzduchem a sjíždět skály.
Minulý rok začala jezdit enduro, ale vyzkoušela i downhill a také fourcross. Do něj vlétla a okamžitě se jí dařilo, vždyť dokázala vyhrát hned při svém prvním startu JBC Revalations, závodu ve fourcrossu horských kol s kvalitním mezinárodním obsazením, který se pyšní jednou u nejtěžších fourcrossových tratí světa.
To byl velký impuls vyzkoušet další porovnání se světem, program SP tomu nahrával, dva poslední závody se jely v italském Val di Sole. A tam se Aničce během okamžiku obrátil život naruby.
Pád, bezvědomí, bleskový transport vrtulníkem do nemocnice v Trentu, sedmihodinová operace. Diagnóza: rozdrcené dva obratle, zlomená čtyři žebra, propíchnutá plíce. Týden na dýchacích přístrojích, ochrnutí pod pasu dolů. Ale i nadějné informace od tamního lékaře: že nejde o poškození míchy, ale je tam otok, který ji utlačuje.
Po dvou týdnech transport do Čech a další operace, vyšetření, první rehabilitace. Po měsíci ale také přichází zpráva od lékařů: kompletní míšní léze.
Doktoři při kompletní míšní lézi příliš optimismu směrem k vyléčení nedávají. Anička je ale velká bojovnice a zároveň věří v sílu vůle, psychiky a odhodlání.
„Každý člověk je originál a jde o to, jak si vše nastaví v hlavě. Potkala jsem kluka, jemuž řekli, že už nikdy nebude chodit ani vidět. A on stál přede mnou na svých nohou a díval se mi do očí. Vždycky je šance a já se toho držím. I kdyby byla minimální, budu bojovat. Nevzdám se,“ řekla v jednom rozhovoru necelé čtyři měsíce po úrazu.
Přátelé z bikové komunity, včetně fourcrossové legendy Tomáše Slavíka zorganizovali sbírku na platformě Donio, kde se vybírají peníze pro Aničku na její nový život. Bude se vše měnit od základu. Rodačka z Liberce má stávající bydlení ve třetím patře bez výtahu. Nutností je bezbariérový byt, kde bude schopna se sama o sebe postarat. Další nezbytnou investicí je kvalitní vozík na míru. Na něj, bohužel pojišťovna přispívá necelou čtvrtinou pořizovací částky.
Po ukončení léčby v Kladrubech je nutností v rehabilitaci pravidelně pokračovat. Ty si ale z větší části hradí pacient sám. Dalším bodem je mobilita, tedy speciálně upravené auto.
V tuto chvíli se na Donio naplnila základní stanovená částka 2 milionů korun. Přesto je nad slunce jasné, že peněz bude Anička na své cestě k vysněnému cíli potřebovat hodně. To, že se nevzdává prozrazuje i její Instagramový profil, kde má napsáno: „Teď jsem paraplegik, ale brzy lepší cyklista.“
Dvaadvacetiletá Anička si nastavila jasný cíl: „Všechno je o hlavě, člověk musí být psychicky v pohodě. Věřím, že se zase postavím na nohy, budu chodit i jezdit na kole. Největší motivace je vrátit se zpátky za řídítka i do práce, která mě baví.“
Moc držíme palce na nelehké cestě, my v DNK jsme se také připojily mezi víc jak 2500 dárců, každá pomoc se počítá. Pokud to cítíte stejně, účet je stále otevřený. Odkaz na projekt na konci článku.
NADĚJE NA NOVÝ ŽIVOT PRO ANIČKU
odkaz na sbírku ZDE
Foto:archiv Anička Slancová
