Jak zvládnout závod ve vysokohorském prostředí? O přípravě na MS v Andoře se Simonou a Milanem Spěšnými a také zkušenou eliťačkou Jitkou Čábelickou
Střednědobé a krátkodobé vyladění tréninku, zvládnutí technický pasáží, přiměřený odpočinek, psychická příprava….tohle jsou hlavní díly skládačky, které tvoří výsledek v závodech. Některé závody jedou sportovci jakou součást přípravy, speciálně na ně neladí, pak jsou tu ty velmi důležité, ke kterým směřuje dlouhodobé úsilí. Pro světovou bikovou špičku to bylo nedávno proběhlé mistrovství světa v Andoře. Místo, které je tradiční destinací kalendáře SP, zároveň i známé vysokou nadmořskou výškou. A právě příprava bývá malou alchymií každého sportovce, resp. jeho trenéra, aby vše klaplo na den D.
Teorie versus realita
Pro adaptaci a přizpůsobení organismu na vyšší nadmořskou výšku by mělo stačit 1300 m nad mořem. Jako vysokohorské prostředí je chápána výška od 1800 m, kdy všechny reakce organismu jsou samozřejmě zřetelnější. Optimální výška pro trénink a maximální adaptační efekt je 2200 až 2400 m. Takto zní obecné pravidlo.
Co se děje v těle?
Rozhodujícím faktorem pro schopnost práce ve vyšších nadmořských výškách je stejně jako u moře transport kyslíku k pracujícím svalům (buňkám). Transport kyslíku zabezpečují červené krvinky (erytrocyty) pomocí hemoglobinu. Saturace hemoglobinu na oxihemoglobin s výškou klesá pod 90 %. Pracující svaly nedostávají dostatečné množství kyslíku v důsledku zátěže při lokomoci a nižšího atmosférického tlaku.
Když má tělo méně kyslíku dochází ke zvýšenému výdeji energie a tím se tělo začne podstatně rychleji unavovat. Při vašem výkonu zapojíte dříve anaerobních zdrojů, celkově se sníží výkonnost organismu, vytrvalostních schopností a schopnost podávat maximální výkon.
Na skok nebo na dlouho? Funguje obojí, ale…
Způsob přípravy na závody ve vysoké nadmořské výšce si sportovci ladí dle své zkušenosti, časových i finančních možností. Na proběhlém MS se podařilo zajet pěkné výsledky (i z pohledu výkonů v letošní sezóně) zkušené 34leté Jitce Čábelické, která byla na 18.místě v short tracku a 28. v cross country, a především Simoně Spěšné, která v kategorii do 23 let vybojovala 10.místo v short tracku a 11. v cross country. V případě Simči má na výsledku velký podíl i její táta a trenér v jedné osobě, Milan Spěšný. Tady jsou jejich postřehy a zajímavosti.
Jitka Čábelická (kat. Elite)
Andorra při SP vždycky bývá rychlo akce. Většinou jsme přijeli v pátek dopoledne před XCC a po nedělním XCO v pondělí ráno domů, abych na výšku vůbec nestačila reagovat. Tyhle zkušenosti už mám. Teď byl program podobný, ale vzhledem k možnosti, že bude nutná kvalifikace v XCC, jsem byla na místě ve čtvrtek, tedy týden před závodem. Ze soustředění vím, že nejhorší mám 4 a 5 den ve výšce, a pak už se tělo srovná. I když vždycky je to loterie. Záleží na míře únavy předtím a dalších detailech. U mě tedy čtvrtek let Praha-Barcelona a pak 3 hoďky na místo. První 3 dny jsem jezdila spíš vytrvalost, dva dny silnici a poslední den jsem koukla na závodiště a s bráchou projeli pár trailů. Úterní kvalifikace se nakonec nejela, tak to znamenalo úterý a středa trochu ostřejší trénink na trati, čtvrtek úplné volno a pátek už XCC. Pocitově i výsledkem dobrý.
V sobotu pak poslední prohlídka trati, jak moc a kde se změnila a v neděli závod.
Jinak příprava na mistrovství byla z velké části doma na Kokořínsku a pár dní v Jizerkách. Srpen byl hodně špatný na závody, tedy kromě jednoho víkendu, kdy se zas jelo všechno (MČR v short tracku ČP v cross country a MČR v maratonu- pozn.red). Proto padla volba jet i gravelový mistrák. Do plánu to sedělo, stejně jako týden na to mistrák v maratonu, jen v kombinaci s XCC a tím přejezdem to byla trochu hrana. Do toho jsem zařadila ještě pár rychlých tréninků doma a myslím, že si vše docela dobře sedlo.
Simona Spěšná (kat.do 23 let)
Konečně se u mě sešlo všechno tak, že jsme ve výšce mohla plně plnohodnotně trénovat. Příprava vypadala tak, že jsem strávila 18 dní v Livignu, pak dva týdny doma a týden v Andoře.
V Livignu jsem se začala nejprve úplně lehce vozit. Opravdu ten první týden byl úplně na pohodu, dvě hoďky na kole, na inlinech, 8hodinový pěší pochod. Každý den jsem něco dělala, ale přitom jsem měla pocit, že to nebylo nic. Teď vím, že to bylo strašně důležité, dát tomu čas.
A to si myslím, že dohnalo některý lidi na mistráku světa, co začali už ten první týden v Andoře trénovat, neměli čas na poklidnou aklimatizaci.
Další týden v Livignu jsme se do toho pustili, většinou jsem jela v blocích 3 dny tréninku, den volno.
Trochu risk bylo to, když jsem jela 1000km z Livigna den před MČR v short tracku, věděla jsem, že to bude buď strašný, nebo mi to sedne. A jelo se skvěle, krásně se mi dýchalo, paráda. Zato ten první týden doma byl hrozný, na morál. Cítila jsem se dost špatně, ale Křižák (Roman Kreuziger -pozn.red) to přesně takhle popisoval. Bylo to náročný a trochu demotivující. Druhý týden jsme jela v lehkém režimu, pak po příletu do Andory už jsem trénovala normálně, jak bylo potřeba.
Jsem ráda, že se to povedlo takhle načasovat, i v Andoře se mi dýchalo dobře, nohy do závodu dobrý, cítila jsem se fajn.
A co jsem se doslechla od Švýcarů, tak ti to pojali hodně zajímavě, nejprve se připravovali v Mořici a pak rovnou přejeli do Andory. Ti nejlepší pak bydleli ve výšce v obytňácích přímo na závodišti.
Milan Spěšný (manažer a trenér týmu MS Bike Academy, trenér Simony Spěšné, bývalý úspěšný český reprezentant)
Způsob přípravy jsme řešily už několik let nazpět, kdy Simona startovala na žákovském ME v Pile, kde se závod konal v nadmořské výšce 2000 metrů.
V tu dobu jsem spíš sbíral data a informace o způsobu tréninku, reakci Simči organismu a abychom tyhle zkušenosti pak uplatnili v juniorském věku, resp. na první rok v kategorii U23, kde už nám půjde o výsledek. Ukázalo se, že aby vše fungovalo, musí být sportovec dobře připraven fyzicky, psychicky a především zdravotně.
Letos nám to padlo jako skládačka, měli jsme podporu resortního centra Dukly, i od města Plzně, Simča byla zdravá, při chuti, dobře nastavená psychicky, což bylo po nečekaném ukončení v švýcarském tým jb Brunex hodně důležité. Takže jsme mohli podniknout perfektní přípravu směrem k mistrovství světa.
Zvolili jsme lokalitu Livigno, které je z našeho pohledu ideální pro všechny možné aktivity, které jsme na soustředění zařadili, ať už jde o klasické horské kolo, bikepark, turistika, lehké vyjetí na rovině.
Absolvovali jsme zde 20denní pobyt, kde jsem byl jako trenér na úvodu soustředění, abych si pohlídal aklimatizaci, což je hodně důležité. V tréninku jsme sledovali tepy i watty, měli jsme k tréninku k dispozici laktátoměr, který jak se ukázalo měl zásadní roli, protože watty v nížině se nedaly vůbec porovnávat s tím, co se naměřilo tady ve výšce.
Taky nám pomáhal chytrý náramek, který sleduje délku a hloubku spánku, stresový faktor a další věci, které každé ráno poodhalil, jak na tom Simča byla.
Co se týká tréninku, jsme se taky spojili s Romanem Kreuzigerem, který nám poradil pár věcí, co dělat po návratu.
Co se obecně prezentuje, tak první výkonnostní vrchol je těsně po návratu, což pro nás byl rychlý přesun z výšky z Livigna na Mistrovství republiky v short tracku. Následně proběhla útlumová část, s kterou jsme počítali a zhruba po 14 dnech byl odjezd do Andory, kde jsme opět navázali na pobyt ve výšce.
Andora
Aklimatizace v Andoře byla trochu obtížnější, protože se spalo dole a trénovalo o cca 700 metrů výš. K tomu se ještě Simča připravovala ve volném čase na maturitu, takže jsem upustil od intenzivních tréninků, protože regenerace byla trochu horší.
Nakonec se to ukázalo jako dobrý krok, na short tracku se cítila hodně dobře a dojela na 10.místě. Zbyl den na regeneraci, takže bylo jen lehké vyjetí, nakombinovali jsme válce a prohlídku tratě.
Tenhle světový šampionát měl jednu zajímavost, kvůli změně programu pro špatné počasí došlo k sloučení kategorií do 23 let a elity. Část holek to psychicky neunesla, pro nás to byla naopak výzva, porovnat se s největší konkurencí, s kterou kdy jela.
Za mě, i podle záznamu, který jsem měl po závodě, tam nebyla ani minuta odpočinku, Simča to zvládla velmi dobře. Pohybovala se mezi 6.-10.místem, na konci se o jedno místo sice propadla, ale i tak podala výborný výkon.
