TREK Farley 6 – zprávy z lesa

Po sněžných radovánkách, kdy jsme testovali Fatbike TREK Farley v našich horách, přišel čas vyzkoušet, co umí a jak se chová v lese, na blátě, kořenech – prostě v teritoriu, kde ho majitel může prohánět po většinu roku.

Krátce shrnu, jakými parametry náš testovací TREK Farley 6 disponuje . Hliníkový rám, pevná vidlice, 26 ´kola, ale díky hodně širokým plášťům / 3,8´a proto „ Fat“ / je obvod skoro jak u velkých, 29´kol. Huštění pneumatik na málo-tj kolem 1-1,3 atmfosféry. Moje velikost-17,5 vážila 13,6 kg, včetně nášlapných pedálů. Nechci zatěžovat dlouhým výčtem technických specifikací, ale musím ještě zmínit to, co ovlivňuje pocit z jízdy. Všechny z nás chtějí mít jistotu ve sjezdech – v tomto případě kotoučové brzdy, byť šlo o základní model od Avidu,nezklamaly. Dvoupřevodník 36/22 s kombinací pastorků 11-36, nabízel docela komfortní volbu – umožnil pěkně jet i do prudkých výjezdů. Táhlé kopce samozřejmě také, jen to trvalo trochu déle než jsem zvyklá. Ve sjezdech byl převod dostačující i pro rychlé úseky. To už se ale dostávám k prvním pocitům z terénního testu v lese.

Asfalt, bahno, kořeny

Cesta na testovací okruh začíná asfaltem, na což jsem se připravila jak duševně, tak i více nahuštěnými plášti. Obojí zafungovalo. Tím ale netvrdím, že bych zažívala pocit dynamické jízdy. Trpělivost je v tomto případě na místě – snaha o akceleraci stojí zbytečně moc sil a ty se vyplatí pošetřit do terénu. A tam také ty pláště zase trochu upustit.

Stabilita dodá odvahu

Začnu pozitivním zážitkem, který mě mile překvapil. Ač je Farley 6 bez odpružené vidlice a tlustá kola dávají ovladatelnosti trochu jiný charakter, měla jsem pocit stability a jistoty i v docela krkolomných sjezdech. Kolo ty nerovnosti, strouhy, kameny hezky absorbovalo. Možná je to jen klamavý pocit z pohledu na čtyřpalcové pláště – ale každopádně to dodá odvahu zkusit něco dalšího.

Jestliže u klasických kol řešíme výběr vzorku plášťů, tak u fatbiku se k tomu přidává, jako veledůležitý atribut, jejich huštění. To je skutečně specifická záležitost, která podstatně ovlivňuje vlastnosti Fatbiku. Vyplatí se s tím vyhrát a vyladit „na míru“ – nejen podle toho, kam a na jakém podkladu po jedeme ( sníh, písek, lesní cesty, tvrdší terén), ale i dle váhy a šikovnosti jezdce. Obecně lze říct, že – na tvrdé a hladké povrchy, hustíme víc, do měkčího kořenového, kamenitého terénu ( sněhu) je dobré podhustit. Má to svoje „ale“…např. v ostřejších zatáčkách a větší rychlosti kolo nejprve pěkně drží, pak se nečekaně plášť „žvýknul“, což byla daň právě za podhuštění pneumatik. Jenže převaha drncavého povrchu jasně rozhodla, co upřednostníme. Pro ty „točky“ to chce kolo nechat víc kolmo k zemi a pracovat s tělem – to naklonit do zatáčky.

Točky a skočky

O zatáčení jsem už psala, snad jen ještě zmíním, že ovladatelnost dostane člověk do rukou poměrně rychle, kolo ač působí na pohled těžkopádně, je docela hravé, nebyl problém ho dostat do řízeného smyku. Co s výjezdů týče, kdo má „pod kůží“ srovnání s hardtailem nebo kvalitnějším celoodpruženým kolem, s uzamykatelným pružením, určitě bude plánovat na fatbiku vyjížďky pro zábavu, nikoliv maratónského charakteru s dlouhými výjezdy. Fatbike si raději „hraje“. Široká kola mají velmi dobrou trakci, takže vyjedete skutečně hodně, bez podklouznutí, a také Vás pěkně podrží ve sjezdech.

Kdo ho koupí ?

Prověřily jsme fatbike na sněhu i v terénu. Na otázku, zda si takové kolo pořizovat proběhla nejedna debata. Naše doporučení ? Pokud jsi bikerka, co bez kola nechce být ani v zimě-jdi do toho. Odměnou bude spousta zábavy, byť v omezeném počtu dní, kdy budou příznivé podmínky. Fatbike může ale obohatit „bikepark“ i třeba vášnivé silničářky, která jen výjimečně vyráží do terénu, v technice je trochu nejistá, ale disponuje výkonem (v nohou(. Co je jisté, že ať na fatbiku vyrazíte kamkoliv, budete se středem pozornosti. A jako žena dvojnásob.