Ach ty krevety… Diář Dámy na kole III.

Původně jsme vám chtěla psát zážitky z cyklo výletu na zdejší turistickou dominantu, nejsevernější cíp ostrova, Cap de Formentor. Místo, odkud se vám při příznivém počasí naskytnou půvabné pohledy na strmé skalní výběžky, blankytně modré zátoky se zlatavým pískem, je cílem i většiny cyklistů, kteří na Mallorcu zavítají. Pokud si chcete pořídit  fotku u víc jak 150 let starého majáku Far de Cap, který byl v r. 1863 uveden do provozu, aby plnil navigační funkci (a slouží dodnes), není to zadarmo. Cesta je hodně vlnitá a prověří vaše síly i morální vlastnosti. To, co s nasazením nastoupáte, během chvíle zase ztratíte a to celé dvakrát;-). Ale stojí to za to, to vám potvrdí každý, kdo tu byl…

Probouzím se do dalšího modrého rána, cestou na oblíbenou rozcvičku na pláži zhltnu decku vody….dnes se mi zdá nějak těžká do žaludku. Ale síla sluníčka, které radostně zdravím, nechává ten pocit zapomenout. U snídaně, kaloricky hodně bohaté, ale stále snad v parametrech zdravé sportovní stravy, už přemítám nad dnešní trasou. Těším se, i když vím, že dobití vrcholu nebude zadarmo. Oblékám se, chystám další nezbytnosti s sebou a cítím, že je „něco“ jinak. Snad tréma? Mám za sebou tři dny v rovinách, tohle bude první prověrka v kopcích. Obavy i natěšení ale přeci nemohou navodit tenhle podivný stav.

Pak už vzaly věci rychlý spád. Kdo zažil, ví….ještě v cyklistickém jsem místo manžela na rozloučení objala záchodovou mísu. Změna plánu. Poroučím se do postele a dalších 12 hodin se snažím zaspat. Zimnice a hlava jako střep jsou jasným důkazem, že jsem se lehce otrávila. Jediný rozdíl ve večerním menu, které jsem zbaštila já a můj muž byly krevety. Krásné, určitě i čerstvé, připravované přímo před očima nás, hotelových hostů. Zdejší pokrmy jsou výtečné, ale přesto se stala někde chybka.
Opět se potvrzuje, že Coca Cola je v určitých případech dobrý pomocník,  na půl dne je to jediná tekutina, co mi žaludek přijme. Ještě s černým čajem, ten ale tak dobře nechutná a já teď přeci trpím…

Druhý den už je vcelku hej, jak rychle přišla, tak i odešla, leč tělo je oslabené a tak trpím znovu….při pohledu na hemžení cyklistů, kteří vyráží od hotelu na svou vyjížďku. Tak zítra.. však na mě ten Formentor jistě počká!

Autor: Kája P.

Kája Polívková