Nech se nakazit, bude ti fajn. Diář Dámy na kole II.

Malý, velcí, tlustí, tencí, skupiny, dvojice i singl jezdci, cyklisté a taky triatleti, ti všichni tvoří tady, na Mallorce, pestrobarevný peloton, který každodenně vyjíždí od svých základen vstříc naplánované porci kilometrů.

A kola? Není výjimkou tu zahlédnout rakety „za tři sta“, z top kolekcí renomovaných značek, perfektně naleštěné modely ze zdejších půjčoven v již přijatelnějších cenových hladinách, jezdí se tu i na elektrokolech. Už dávno je pryč doba, kdy si každý vezl svou silničku z domova. Na zájem cyklistů zareagovaly letecké společnosti (výrazně zdražily přepravu kol), a v návaznosti i také zdejší trh. Působí tu řada agentur, u kterých si můžete jen kolo vypůjčit nebo se zapojit do tréninkové skupiny s průvodcem. V převaze jsou německé a švýcarské společnosti, ale najdete tu i českou stopu, já mám zapůjčené testovací kolo od  bikeclinic.cz .

Ale zpět k stovkám cyklistům, které tu potkáváte. Jedno mají všichni společně, stejnou zálibu, stejný cíl, a hlavně pozitivní naladění, které je krásně nakažlivé. Tedy, chcete-li se nechat pohltit.
Po příjezdu jsem se ráno probudila do deštivého a větrného dne. Hm…to teda pěkně začíná, blesklo mi hlavou a mé plány, kolik najezdím kilometrů za týden se začaly hned s první dnem bortit. Při cestě na snídani jsem si vzpomněla na oblíbené heslo „11 hodina rozhodne“, takže mám skoro tři hodiny času…a před sebou příjemnou část dne, snídani. Výběr skvělý, v hotelu sledují trendy zdravé výživy, v nabídce pečivo i sušenky „gluten free“, sojové a mandlové mléko, a spousta dalších chutných pokrmů.

Při návratu do apartmánu potkávám skupinky cyklistů, kteří vybaveni blatníčky, pláštěnkou přichází na sraz. Jsou v pohodě, už neprší, ve vnitrozemí je i šance na mírnější vítr. O hodinu později vyrážím také, přidávám se k projíždějící partičce, která má v nohou už o pár kilometrů víc, poslouchám štěbetání holčičí dvojice, co jede přede mnou a nechávám se nakazit pozitivní náladou. Vždyť vlastně není až tak ošklivo…

Druhý den byl odměnou za ten včerejší, vymetená obloha a vítr tak akorát ;-). Díky za každé modré ráno… Už také rozdávám úsměvy kole sebe.

Kája Polívková